Pondělní výzva zněla - zbytečně nesolit. Jo, bez soli vařit, to je umění, praví klasik. Nejde o to vůbec, ale opravdu ne zbytečně. Když si člověk představí tu malou lžičku, na kterou se vejde doporučená denní dávka soli a proti ní pomyslnou dávka, která je obsažena v podstatě ve všem jídle, které za den sní, stojí to za zamyšlení.
Vzpomínám si, když můj manžel začal být víc nemocný a nesměl solit. Ono je jedno - nechtít a druhé - nesmět. Musela se koupit sůl-nesůl, jak jsme říkali s dětmi v lékárně zakoupené krabičce se upravenou solí. Připravila jsem tenkrát svíčkovou bez jediného zrnka soli a s dětmi jsme přicházeli na chutě, o kterých bychom nikdy neřekli, že může omáčka obsahovat. Jediný, kdo si tenkrát nepochutnal, byl manžel.
Osobně v nedosolování nevidím problém. Takže třeba rajčata, papriky, okurku, co si je dávám jen tak k jídlu, neosolím. Ani by mě to nenapadlo. Pravda je však ta, že pokud budu péct dort, buchty, koláče, smažit palačinky, vždy dám do těsta větší či menší špetku soli. Bez ní to opravdu není ono.
Žádné komentáře:
Okomentovat