Bude jen takový, o jaký se sami zasloužíme. Držím palce.
Eva
pondělí 30. prosince 2013
Nikiina adventní výzva - rozuzlení
Sice trochu se zpožděním, ale ani v životě nejde vždy vše popořádku.
Moc jsem se tedy nepochlapila, ale je fakt, že jsem si tuhle výzvu nedala zrovna jako závazek.
K věci.
Vyzkoušet nový workout.
Ano, ale Zuzčin, ne Jillianin, která je na přiložené fotce. Ale zároveň to nebyl Zuzčin vánoční, neboť ještě nemám přístup na její placené stránky.
Nové ovoce. Děsně jsme se doma nasmáli. Můj manžel je ještě větší zvědavec než já, takže koupil jiný druh mučenky, než kterou už jsme spolu jednou zkoušeli. Ta nynější - viz foto.
Lžička je tam tak trochu zbytečná, nabrat si na ni bylo bez úspěchu. Když jsem ta semínka dolovala vidličkou, podařilo se mi je vytáhnout všechna spojená jakoby na jednom vlákně. Docela mi to připomínalo jikry a fakt to bylo dost legrační, podělit se s ním o ně.
Pokud jsem ochutnala novou zeleninu, nějak mi to nikdo neřekl, že ji jím, ale vědomě ne.
Zdravé cukroví.
Ano, uplácala jsem tytéž ovesno-kokosové placičky jako Nikki. Místo vejce trochu máčeného škrobu, výsledek výborný. Hodně mi jich zbylo, což mi vůůůbec nevadí. Díky Nikki!
Pak taky kuličky v kokosu. Datle a rozinky mixované nejdřív s vlašáky, podruhé s mandlemi ve slupce máčenými přes noc ve studené vodě. Ty druhé nemají chybu.
Sedm dní bez sladkého?
Haha, před Vánocemi velmi dobrý vtip, Nikki... :D:D:D
K tomu vytáčení. Jak kdy, vesměs jsem splachovací, takže hodně věcí neřeším vůbec, spíš prskám anonymně za volantem. To je pak adrenalin a gymnastika prstů! :) Jinak jsem vcelku neškodná.
Zdravý recept.
Kasala jsem se, že na Štědrý večer udělám salát z batátů a avokáda, ale klasika převálcovala i tohle předsevzetí. Ještě o něm přemýšlím zítra na Silvestra. Možná.
Vánoční pohádka s hrnkem horké čokolády.
V podstatě ano. Na Štědrý den ráno jsem vstávala v 6 ráno, udělala si hrnek silného sladkého kakaa, přikrojila čerstvou vánočku, mázla máslem (82%, nic slabšího mi nesmí do baráku),
posadila se potmě a sledovala mého spícího chrupkajícího manžela. Pohádka :)
Vánoční dekorace vlastnoručně - 200%. Viz stromeček a adventní věnec v minulých příspěvcích.
Cíle na příští rok - nadat si žádný cíl. Nic z toho, co vyslovím, se mi nikdy nepodařilo splnit.
PSSSSTTT!!!!!
O zbytku disciplín raději nemluvím...
Moc jsem se tedy nepochlapila, ale je fakt, že jsem si tuhle výzvu nedala zrovna jako závazek.
K věci.
Vyzkoušet nový workout.
Ano, ale Zuzčin, ne Jillianin, která je na přiložené fotce. Ale zároveň to nebyl Zuzčin vánoční, neboť ještě nemám přístup na její placené stránky.
Co dál.
Nové ovoce. Děsně jsme se doma nasmáli. Můj manžel je ještě větší zvědavec než já, takže koupil jiný druh mučenky, než kterou už jsme spolu jednou zkoušeli. Ta nynější - viz foto. Pokud jsem ochutnala novou zeleninu, nějak mi to nikdo neřekl, že ji jím, ale vědomě ne.
Zdravé cukroví.
Ano, uplácala jsem tytéž ovesno-kokosové placičky jako Nikki. Místo vejce trochu máčeného škrobu, výsledek výborný. Hodně mi jich zbylo, což mi vůůůbec nevadí. Díky Nikki!
Pak taky kuličky v kokosu. Datle a rozinky mixované nejdřív s vlašáky, podruhé s mandlemi ve slupce máčenými přes noc ve studené vodě. Ty druhé nemají chybu.
Sedm dní bez sladkého?
Haha, před Vánocemi velmi dobrý vtip, Nikki... :D:D:D
K tomu vytáčení. Jak kdy, vesměs jsem splachovací, takže hodně věcí neřeším vůbec, spíš prskám anonymně za volantem. To je pak adrenalin a gymnastika prstů! :) Jinak jsem vcelku neškodná.
Zdravý recept.
Kasala jsem se, že na Štědrý večer udělám salát z batátů a avokáda, ale klasika převálcovala i tohle předsevzetí. Ještě o něm přemýšlím zítra na Silvestra. Možná.
Vánoční pohádka s hrnkem horké čokolády.
V podstatě ano. Na Štědrý den ráno jsem vstávala v 6 ráno, udělala si hrnek silného sladkého kakaa, přikrojila čerstvou vánočku, mázla máslem (82%, nic slabšího mi nesmí do baráku),
posadila se potmě a sledovala mého spícího chrupkajícího manžela. Pohádka :)
Vánoční dekorace vlastnoručně - 200%. Viz stromeček a adventní věnec v minulých příspěvcích.
Cíle na příští rok - nadat si žádný cíl. Nic z toho, co vyslovím, se mi nikdy nepodařilo splnit.
PSSSSTTT!!!!!
O zbytku disciplín raději nemluvím...
Bobova první pomoc
Vím, že jsem si tu před pár dny stěžovala na bolístku, ale další den bebí zmizelo, víkend proběhl dost rychle (bohužel:-D ) a v poklidu, tedy jsem se včera navečer chystala dát si nějaký dryák se Zuzkou. Leč napadlo mě trochu ty ruce vyzkoušet. Ještěže mám v tabletu Bobovu první pomoc. Jsou to krátké workouty z ulozto a ráda jimi nahrazuji, či naopak doplňuji nějaká jiná cvičení, pokud nemám dost, nebo pravě naopak. Taky si na nich v delších časových intervalech zvedám sebevědomí, kdy si ověřuji, nakolik zlehka a dobře se mi provádějí, tedy jak mi stoupá fyzička.
Na jaře mi právě tyto krátké workouty po Jillianiných sestavách začaly zřetelně (i citelně) tvarovat stehna, zadek, břišáky. Vypadaly zpočátku, že by se při nich dalo, s dovolením, dloubat v nose, ale zdaní klame. Pokud má člověk fyzičku, dají se opravdu použít jako příjemé protažení, pokud je ovšem tělo na začátku cesty, doporučuji šetřit dechem a Bobovi spílat až dodatečně. Po pár týdnech se na něj budete těšit.
Ano, ano, všechny milujeme Boba, leč naopak to jaksi nefunguje ...:-) :-) :-)
Abych to dopověděla - s mými tříkilovkami jsme včera daly strength beginner, nic mimořádného dnes nebolí a v pohodě se zvládnu i sama najíst :-) :-) :-)
Na jaře mi právě tyto krátké workouty po Jillianiných sestavách začaly zřetelně (i citelně) tvarovat stehna, zadek, břišáky. Vypadaly zpočátku, že by se při nich dalo, s dovolením, dloubat v nose, ale zdaní klame. Pokud má člověk fyzičku, dají se opravdu použít jako příjemé protažení, pokud je ovšem tělo na začátku cesty, doporučuji šetřit dechem a Bobovi spílat až dodatečně. Po pár týdnech se na něj budete těšit.
Ano, ano, všechny milujeme Boba, leč naopak to jaksi nefunguje ...:-) :-) :-)
Abych to dopověděla - s mými tříkilovkami jsme včera daly strength beginner, nic mimořádného dnes nebolí a v pohodě se zvládnu i sama najíst :-) :-) :-)
pátek 27. prosince 2013
Kettlebell
Jen ve zkratce:
Pač Ježíšek mi ho nepřinesl, pětadvacátého navečer jsem usedla s tabletem v ruce a objednala si ho. Bude mít osm kilo, červené držátko a černé bříško. Dnes mi byla potvrzena objednávka, hned jsem jej tedy zaplatila a už vím, čím zahájím příští rok...
Jen bych měla zauvažovat doma nad směrem, kterým s ním budu - alespoň tedy zpočátku - houpat :)
Až dorazí, pochlubím se. Pokud neprasknu pýchou :D:D:D
Pač Ježíšek mi ho nepřinesl, pětadvacátého navečer jsem usedla s tabletem v ruce a objednala si ho. Bude mít osm kilo, červené držátko a černé bříško. Dnes mi byla potvrzena objednávka, hned jsem jej tedy zaplatila a už vím, čím zahájím příští rok...
Jen bych měla zauvažovat doma nad směrem, kterým s ním budu - alespoň tedy zpočátku - houpat :)
Až dorazí, pochlubím se. Pokud neprasknu pýchou :D:D:D
Nejspíš mám problém
Ale jen malý - bolí mě rameno. Nevím, jestli jsem si ho nějak důkladně přeležela (v což - nebo případný bloklý krk - doufám), nebo jsem to přehnala s hrazdou a nezahřátá jsem na ni hupsla. To spíš. V každém případě mě posledních cca čtrnáct dní bolí pravé rameno, tedy vlastně jen část úponů vpředu, k tomu i palcová část zápěstí a nemůžu se toho zbavit. Kdybych si tak mohla odšroubovat levou ruku a pomasírovat se, to by bylo žůžo, ale to jak si nejde, že... Manžel ten to tak zhypnotizovat, či přiložit dlaň a kamarád, kterému bych se eventuálně svěřila, má "celovánoční" dovolenou, nikam jinam nepůjdu. Mohlo by se to snad zklidnit samo, na Boží hod jsem podráždila činky a od té doby je to ještě horší. Po Zuzce je to v pohodě.
No chci se prostě jen vymluvit, že dva a vlastně ani jeden dokonalý přítah na hrazdě do konce tohoto roku jaksi nebude. To je fakt ode mě hezké... Kdybych si dala předsevzetí víc, tak se to mezi nimi ztratí, nebo jsem se neměla vytahovat :)
Dám si asi předsevzetí, že si už žádné předsevzetí nedám, protože jsem nepoučitelná a vím, že jakmile o něčem mluvím dopředu, nikdy nevyjde.
V každém případě mě ovšem potěšilo, když jsem si na sváteční večeři k našim vzala svatební šaty z léta, které ještě neviděli a ony mi byly krásně volné přes bříško...
Aspoň něco :)
No chci se prostě jen vymluvit, že dva a vlastně ani jeden dokonalý přítah na hrazdě do konce tohoto roku jaksi nebude. To je fakt ode mě hezké... Kdybych si dala předsevzetí víc, tak se to mezi nimi ztratí, nebo jsem se neměla vytahovat :)
Dám si asi předsevzetí, že si už žádné předsevzetí nedám, protože jsem nepoučitelná a vím, že jakmile o něčem mluvím dopředu, nikdy nevyjde.
V každém případě mě ovšem potěšilo, když jsem si na sváteční večeři k našim vzala svatební šaty z léta, které ještě neviděli a ony mi byly krásně volné přes bříško...
Aspoň něco :)
Taková povánoční směska
Vlastnoručně vyrobený - kočky si ho ani nevšimly - mají asi trojrozměrné vidění, placaté ozdoby je netankují :)
PS: To, v čem stojí, není nočník, ale starý hrnec s odšroubovanými uchy a zabalený v celofánu.
:D:D:D
Chce se mi tu dopsat jediné:
"A máš dost česneku???"
Krabice už má okoukané, ejhle - pánev...!
středa 25. prosince 2013
Štědrý den
Vše dopadlo téměř na chlup tak, jak jsem psala v minulém příspěvku. Jen ten vermut už není to, co býval :-D :-D :-D
Zlatým hřebem večera bylo, že se nám podařilo spojit se s mým synem v Turecku a víc než hodinu si spolu pokecat. My si přitom dávali jako zákusek maminčinu baklavu (opravdovým medem a domácími vlašáky), on vydloubával mističky se suflé.
Domů jsme jeli autobusem MHD a na gauči jsem usnula u Pelíšků...
Dnes ráno jsme si s manželem udělali příjemnou procházku k našim pro dárky, jídlo (výměnný obchod) a hlavně pro auto, k polednímu pro nás přijel švagr a jeli jsme na oběd k příbuzným.
Vždycky překvapí. Tentokrát bych je láskou sežrala - díky příznivému počasí byla opravdová grilovačka!!!
Kdybych se nestyděla, snědla bych všechnu grilovanou papriku :-) :-) :-) Masíčko jsem si dala pochopitelně taky.
Zítra nás čeká ještě jeden sváteční oběd, pak už bude klid celý další rok.
Že bych teď šla dát aspoň pár kliků a potrápila bříško? Asi ano, nebo na tom gauči dočista shniju... :-) :-) :-)
Zlatým hřebem večera bylo, že se nám podařilo spojit se s mým synem v Turecku a víc než hodinu si spolu pokecat. My si přitom dávali jako zákusek maminčinu baklavu (opravdovým medem a domácími vlašáky), on vydloubával mističky se suflé.
Domů jsme jeli autobusem MHD a na gauči jsem usnula u Pelíšků...
Dnes ráno jsme si s manželem udělali příjemnou procházku k našim pro dárky, jídlo (výměnný obchod) a hlavně pro auto, k polednímu pro nás přijel švagr a jeli jsme na oběd k příbuzným.
Vždycky překvapí. Tentokrát bych je láskou sežrala - díky příznivému počasí byla opravdová grilovačka!!!
Kdybych se nestyděla, snědla bych všechnu grilovanou papriku :-) :-) :-) Masíčko jsem si dala pochopitelně taky.
Zítra nás čeká ještě jeden sváteční oběd, pak už bude klid celý další rok.
Že bych teď šla dát aspoň pár kliků a potrápila bříško? Asi ano, nebo na tom gauči dočista shniju... :-) :-) :-)
úterý 24. prosince 2013
Tradice je tradice
Alespoň o Štědrý den.
Včera k večeru jsem se protáhla u svého oblíbeného Zuzčina workoutu a protože byli přítomni manžel u TV, vedle u stolu s večeří syn s přítelkyní a jak jsem tak trochu ješita, mírně jsem přepálila začátek a začala funět o chvíli dřív, než zvykle. Mladí se mi smáli, už mé výrazové prostředky znají, leč manžel u toho zase tak často nebývá, snažil se mě (neúspěšně, pochopitelně) verbálně přibrzdit; já si to naopak velmi užila, protože jsem nasazené tempo nejen že vydržela, navíc i výsledek stál za to, byla jsem rychlejší téměř o kolo! Budu se muset předvádět častěji :-)
Dnešní sváteční den jsem se rozhodla prožít v duchu našich rodinných tradic, což znamená, že k snídani jsem si dala domácí vánočku potřenou máslem a kakao, k obědu míváme rybí polévku (včera jsem do ní udělala nudličky, jsem zvědavá na reakce - přidala jsem celozrnnou mouku), kubu dělám vlastně jen pro sebe, bude tedy z pohanky (sádlo domácí, majoránka z loňské sklizně, česnek z letošní, houby vlastní ). Teď mě čeká k rozporcování rozmrazený kapr (dar manžela mojí kolegyně), kuřecí řízky a vinná klobása. Salát včera udělal manžel a dalo mi dost práce ho půlku nesežrat ještě před jeho vychlazením :-D :-D :-D Vepřové řízky dodá mamina, kam se kolem poledního tradičně všichni "stěhujeme".
Vzorek cukroví jsem večer rodině nabídla a musím říct, že být na mě, propříště budu dělat jen ty zdravější druhy, protože těch tradičních jsem se ani nedotkla.
Před večeří krájíme jablíčko, máčíme ořechy do medu, v míse s ovocem nechybí česnek a cibule, pod mísou naopak poněženka, na talíř dávám každý rok drobný dáreček - letos to budou nádherně zdobené perníčky. Budou-li šupiny, pak přidám i ty. Taťka mě asi přiopije vermutem a budu ještě ukecanější, než obvykle...
Domů pojedeme nejspíš taxíkem.
A nesmím zapomenout ze všeho nejdřív koupit mamině kytičku k svátku!
Jak říkám, tradice se musí dodržovat.
Přeji klidný krásný Štědrý den!!!
Nic nehroťte, užijte si ho bez nervů, v pohodě, protože jen tak si nikdo nevšimne, co všechno jste při tom předvánočním běsnění nestačili uklidit :-) :-) :-)
PS: venku to vypadá na nádherný východ slunce, ale až tak za hodinu. DOUFÁM, že dnes nebude inverze a když už není sníh, mohlo by alespoň svítit sluníčko!!!
Včera k večeru jsem se protáhla u svého oblíbeného Zuzčina workoutu a protože byli přítomni manžel u TV, vedle u stolu s večeří syn s přítelkyní a jak jsem tak trochu ješita, mírně jsem přepálila začátek a začala funět o chvíli dřív, než zvykle. Mladí se mi smáli, už mé výrazové prostředky znají, leč manžel u toho zase tak často nebývá, snažil se mě (neúspěšně, pochopitelně) verbálně přibrzdit; já si to naopak velmi užila, protože jsem nasazené tempo nejen že vydržela, navíc i výsledek stál za to, byla jsem rychlejší téměř o kolo! Budu se muset předvádět častěji :-)
Dnešní sváteční den jsem se rozhodla prožít v duchu našich rodinných tradic, což znamená, že k snídani jsem si dala domácí vánočku potřenou máslem a kakao, k obědu míváme rybí polévku (včera jsem do ní udělala nudličky, jsem zvědavá na reakce - přidala jsem celozrnnou mouku), kubu dělám vlastně jen pro sebe, bude tedy z pohanky (sádlo domácí, majoránka z loňské sklizně, česnek z letošní, houby vlastní ). Teď mě čeká k rozporcování rozmrazený kapr (dar manžela mojí kolegyně), kuřecí řízky a vinná klobása. Salát včera udělal manžel a dalo mi dost práce ho půlku nesežrat ještě před jeho vychlazením :-D :-D :-D Vepřové řízky dodá mamina, kam se kolem poledního tradičně všichni "stěhujeme".
Vzorek cukroví jsem večer rodině nabídla a musím říct, že být na mě, propříště budu dělat jen ty zdravější druhy, protože těch tradičních jsem se ani nedotkla.
Před večeří krájíme jablíčko, máčíme ořechy do medu, v míse s ovocem nechybí česnek a cibule, pod mísou naopak poněženka, na talíř dávám každý rok drobný dáreček - letos to budou nádherně zdobené perníčky. Budou-li šupiny, pak přidám i ty. Taťka mě asi přiopije vermutem a budu ještě ukecanější, než obvykle...
Domů pojedeme nejspíš taxíkem.
A nesmím zapomenout ze všeho nejdřív koupit mamině kytičku k svátku!
Jak říkám, tradice se musí dodržovat.
Přeji klidný krásný Štědrý den!!!
Nic nehroťte, užijte si ho bez nervů, v pohodě, protože jen tak si nikdo nevšimne, co všechno jste při tom předvánočním běsnění nestačili uklidit :-) :-) :-)
PS: venku to vypadá na nádherný východ slunce, ale až tak za hodinu. DOUFÁM, že dnes nebude inverze a když už není sníh, mohlo by alespoň svítit sluníčko!!!
pondělí 23. prosince 2013
čtvrtek 19. prosince 2013
Končím s cukrovím
 |
| Ilustrační foto |
Tedy pro letošek určitě! Včera večer jsem uklohnila poslední plánovaný druh a končím. V soutěži s Nikki - "upeč nový druh" jsem napřed snad o třista procent :-) A z toho ochutnávání mám pocit, že jsem jako balón :-)
Včera večer jsem dodělala poslední druh. Pokusila jsem se vyrobit turecké bonbóny - lokum, zítra je jen dodělám - rozkrájím a obalím. Doufám, že budou dost pevné, jsou jako žužu. Sice nepatří k tradici, ale originál, který jsem před časem ochutnala, mi moc chutnal, vzpomněla jsem si na ně, našla na ineternetu a dala se do toho. Navíc tak trochu sentiment - již několikrát zmíněný pobyt druhého syna v Turecku.
Doufám, že všechny moje nové nevyzkoušené výtvory budou k jídlu. Synek sice opovrhnul (mimochodem velmi dobrými) kokosovo-ovesnými sušenkami vyrobenými podle receptu Nikki (na něj málo sladké), ale jemu jsem udělala jeho oblíbené krowki. Ty ani nekrájím. Až bude chvíle, vložím pro zajímavost všechny použité recepty a bude-li ještě co fotit, tedy i s fotkami :) Ať už ty zdravější, tak i ty ostatní.
Včera jsem maximálně posilovala ruce při míchání hmoty v hrnci, to předevčírem jsem si dala posilovací půlhodinku. Každý z cviků, který mě napadl, jsem zdolala padesátkrát. Spíš jsem jela nohy, zadek a břicho, na prkno a kliky už mi zbylo málo sil :) Ale o tom, že jsem se asi fakt nešidila, svědčí fakt, že mě dnes bolí břišáky a to už se mi dlouho nestalo.
Navíc doma došel kokos a vejce... no my jsme family... :D
středa 18. prosince 2013
Bazální metabolismus
Ano, mohla bych ten článek obšlehnout, ale to bych Nikki neudělala.
Pokud má tedy někdo zájem spočítat si svůj bazální metabolismus a zjistit mnoho dalších důležitých a poučných informací, prosím otevřete blog Nikki zde.
Zavařila jsem si kalkulačku, chvíli jsem byla nadšena, pak jsem zjistila, že jsem blbec použila špatné znaménko, opravila, koutky trochu poklesly, ale není to tak špatné, jak by se zdálo.
Navíc - vše není jen o kaloriích, ale jak víme, o jejich kvalitě a taky o pohybu!
Pokud má tedy někdo zájem spočítat si svůj bazální metabolismus a zjistit mnoho dalších důležitých a poučných informací, prosím otevřete blog Nikki zde.
Zavařila jsem si kalkulačku, chvíli jsem byla nadšena, pak jsem zjistila, že jsem blbec použila špatné znaménko, opravila, koutky trochu poklesly, ale není to tak špatné, jak by se zdálo.
Navíc - vše není jen o kaloriích, ale jak víme, o jejich kvalitě a taky o pohybu!
Překvapení!
Někde na FB jsem narazila na novou zajímavost.
Jako ostatně snad každá baba jsem dostatečně zvědavá, abych občas vyzkoušela něco nového a zajímavého. Takže mě teď čeká trochu opožděný Ježíšek, protože v půlce ledna by mi měl přijít balíček s překvapením. Tedy nikoli zajíc v pytli, ale Zajíci v krabici. Za 350 korun (včetně poštovného) by se v ní mělo dát najít - jak už informace na obrázku napovídají - co jiného, než jídlo :)
Jako ostatně snad každá baba jsem dostatečně zvědavá, abych občas vyzkoušela něco nového a zajímavého. Takže mě teď čeká trochu opožděný Ježíšek, protože v půlce ledna by mi měl přijít balíček s překvapením. Tedy nikoli zajíc v pytli, ale Zajíci v krabici. Za 350 korun (včetně poštovného) by se v ní mělo dát najít - jak už informace na obrázku napovídají - co jiného, než jídlo :)
Před několika lety jsem byla mezi prvními nedočkavými, kdo si objednal v našem městě zeleninovo-ovocnou bedýnku, bohužel později mi přestal vyhovovat termín závozu, jsem tedy již jen jejich tichý fanda.
Jak to dopadne s krabicí, resp. s jejím obsahem, dám vědět, ale až za dlooouho... :)
pondělí 16. prosince 2013
Svatební cesta kolem světa
Jsem úplně zapomněla sdělit, že před už měsícem jsme konečně byli na svatební cestě! Stejně tak, jako "z legrace" byla naše tajná maličká rychlosvatba, v jazykolam se přeměnivší moje nynější dvě příjmení, taková byla i trošku recestistická svatební cesta "kolem světa".
pátek 13. prosince 2013
pondělí 9. prosince 2013
Vrátila se mi!
Konečně se mi vrátila! A už ji nikomu (haha) nepůjčím. Alespoň do doby, než si ji pořádně přečtu. Zepředu. Zezadu. Z prostředka.
čtvrtek 28. listopadu 2013
Nikkiina adventní výzva
Vypadá to, že si zpestřím předvánoční čas. Nikki se nenudí a vymyslela pro své příznivce další výzvu. Nevidím v ní žádnou zákeřnost (ha, ha), dám se do toho.
http://mojetelo.blogspot.cz/čtvrtek 21. listopadu 2013
Dýňové špagety pro vegetariána
Teda tak dobře jsem se už dlouho nenacpala. Kecám :-) Ale to, co jsem si dnes vytvořila k obědu, bylo fakt dost dobré. Asi čtrnáct dní se mi doma povalovala špagetová dýně a já kolem ní kroužila, drbajíc se za uchem, copaže by se z ní dalo udělat. Tento týden vybírám zbytek dovolené a, ač jsem bývala téměř vždy líná něco sama pro sebe vytvořit, kupodivu se tentokrát neodbývám a každý den si něco vymyslím. A vlastně jsem, až na sádlo ve škubánkách, neměla maso. Dělám předvánoční úklid, ne že bych to nějak přeháněla, ale aspoň jsem (mimo jiné) udělala inventuru v zásobách a v mrazáku, a tak žiju momentálně z přebytků. Dnes došlo i na dýni. Hledala jsem na netu nějakou inspiraci a zjistila jsem jen jedno. Chuť musím dodat.
Vytáhla jsem nakládaná sušená rajčata, pár zelených cibulek, česnek, tymián, bazalku a sůl. Mezitím, co se rozpůlená dýně, zbavená semínek, osolená a pocákaná olivovým olejem pekla na plechu v troubě při cca 170 st. (horký vzduch, normálně 180 st.), nakrájela jsem vše nadrobno, česnek rozetřela a v kastrůlku ohřívala i s natrhanou mozzarellou (chybka, zgumovatěla, chtělo to rozpouštěcí sýr), přidala jsem tak dvě lžíce smetany, jako pokus o pomoc při rozpuštění sýra, a nechala jen prohřát, aby se sýr roztavil.
Mezitím se dýně upekla (první půlka byla v troubě půl hodiny, druhá hodinu, bez chuťových rozdílů), vylila jsem z ní trošku tekutiny a pomocí vidličky jsem vytrhávala malé špagety, dokud nezbyla jen tenká slupka. Do špaget jsem pak zamíchala rajčatovou směs a neprodleně plnila bříško. Ještě jsem si přidala. Je přeci čtvrtek a přebytečné kalorie vmasíruju klientům pod kůżi :-D
Dovalím-li se :-)
Vytáhla jsem nakládaná sušená rajčata, pár zelených cibulek, česnek, tymián, bazalku a sůl. Mezitím, co se rozpůlená dýně, zbavená semínek, osolená a pocákaná olivovým olejem pekla na plechu v troubě při cca 170 st. (horký vzduch, normálně 180 st.), nakrájela jsem vše nadrobno, česnek rozetřela a v kastrůlku ohřívala i s natrhanou mozzarellou (chybka, zgumovatěla, chtělo to rozpouštěcí sýr), přidala jsem tak dvě lžíce smetany, jako pokus o pomoc při rozpuštění sýra, a nechala jen prohřát, aby se sýr roztavil.
Mezitím se dýně upekla (první půlka byla v troubě půl hodiny, druhá hodinu, bez chuťových rozdílů), vylila jsem z ní trošku tekutiny a pomocí vidličky jsem vytrhávala malé špagety, dokud nezbyla jen tenká slupka. Do špaget jsem pak zamíchala rajčatovou směs a neprodleně plnila bříško. Ještě jsem si přidala. Je přeci čtvrtek a přebytečné kalorie vmasíruju klientům pod kůżi :-D
Dovalím-li se :-)
středa 13. listopadu 2013
Kruhový objezd, nebo křižovatka?
Tak, už se to stalo. Padla hranice, jejíž překročení mě vedlo k zamyšlení. Někde v průběhu posledních čtrnácti dnů, mezi minulým a nedělním vážením (míry pro teď ponechám stranou, v té chvíli na váze šlo o něco jiného, než jen číslo) mi váha poklesla půl kila pod 73 kilo. Já vím, to číslo je většině z vás k smíchu, ale byla to pro mě celá léta taková psychologická hranice. Tolik jsem vážila i kdysi na gymplu, celé roky jsem ho používala jako takovou podivnou mantru. Pravda, po narození druhého syna se mi podařilo zhubnout na 66,5 kg, ale hlava řešila vždy číslo 73.
Pro klid - míry taky pomaličku klesají, na tahle čísla "jedu" až posledních třičtvrtě roku.
středa 6. listopadu 2013
550 - dodatek
Včera jsem lhala, že nic nebolí. Během dne jsem pocítila jak prsní svaly, tak docela dost i nohy, žůžo :)
Večer jsem se s chutí pustila do dalšího Zuzčina cvičení.
Dnes po ránu mi to seplo, co nejspíš bylo tím důvodem, proč jsem od konce srpna své tělo tak šidila. Někde v podvědomí jsem měla zasunutou informaci o smrti mladší kolegyně (infarkt). Nechala jsem si i natočit EKG, přesto jsem byla na sebe dost dlouho opatrná. Jediná vyjímka bude viróza ze začátku září, kdy jsem fakt funěla jako sentinel.
Nicméně tohle období je už za mnou a opět každý den listuji v sešitě se Zuzčinými workouty, nebo hledám na netu něco, co ještě v sešitě nemám a čím bych se mohla zrušit :)
Večer jsem se s chutí pustila do dalšího Zuzčina cvičení.
Dnes po ránu mi to seplo, co nejspíš bylo tím důvodem, proč jsem od konce srpna své tělo tak šidila. Někde v podvědomí jsem měla zasunutou informaci o smrti mladší kolegyně (infarkt). Nechala jsem si i natočit EKG, přesto jsem byla na sebe dost dlouho opatrná. Jediná vyjímka bude viróza ze začátku září, kdy jsem fakt funěla jako sentinel.
Nicméně tohle období je už za mnou a opět každý den listuji v sešitě se Zuzčinými workouty, nebo hledám na netu něco, co ještě v sešitě nemám a čím bych se mohla zrušit :)
úterý 5. listopadu 2013
550
Připadala jsem si včera děsně vybíravá, ani Jill, ani Bob mi nebyli dost dobří (tohle znám, to je dlouhé, to se mi nechce, to mě neba...). Strčila jsem proto nos do svého sešitu, kde mám rozepsáno "pár" Zuzčiných workoutů. Pohled padl na tenhle a bylo. Ani jsem celou dobu nepípla, abych zbytečně neztrácela energii. Ne že by cviky byly až tak těžké, ale každý padesátkrát... No kliky jsem - se přiznám - dala dámské, bez přesouvání a star crunch jsem od dvacítky "dost" modifikovala na crunch s nohama pokrčenýma v pravém úhlu nad zemí. Ještě tak najít název :) , ale dnes mě nebolí vlastně nic, až na pár úponů vzadu na stehnech a to nechci svádět na Zuzku.
Čas - bez pěti vteřin dvacet tři minut.
Pod sprchou mi blesklo hlavou, že jsem před pár dny začala hledat inspiraci pro článek o cvičení pro starší a pokročilé, a že mi Zuzčiny milované workouty s nalezenými informacemi jaksi nepasují dokupy. Mám za to, že čtení, které jsem našla, patří ke generaci o patro výš, nic, pro mou věkovou kategorii. Budu se muset podívat po něčem pro mou krevní skupinu :)
Čas - bez pěti vteřin dvacet tři minut.
Pod sprchou mi blesklo hlavou, že jsem před pár dny začala hledat inspiraci pro článek o cvičení pro starší a pokročilé, a že mi Zuzčiny milované workouty s nalezenými informacemi jaksi nepasují dokupy. Mám za to, že čtení, které jsem našla, patří ke generaci o patro výš, nic, pro mou věkovou kategorii. Budu se muset podívat po něčem pro mou krevní skupinu :)
pondělí 4. listopadu 2013
Nikki - nová výzva, osobní postřehy
Hanba mi. Včera skončila výzva a takhle jsem se pochlapila. Tedy spíš nepochlapila.
Švihadlo jsem v podstatě vypustila úplně.
Napravení chyb, no nevím, nevím. Asi mám nějakou podzimní krizi, či co. V každém případě každý den řeším pitný režim, s nímž obvykle nemívám problém.
Žádné špatné cukry a tuky. Tak s tuky jsem na tom dost dobře. Kdybych nechodila v práci na oběd, vlastně bych skoro na žádný za celý nenarazila. Oběd myslím nahradí denní spotřebu ažaž.
Cukr. Přiznám se, že čaj k snídani musí být slazený. Zbytek dne piju vodu (z vodovodu), nebo neslazený čaj (bylinkový, roiboss). Kafe nepiju, jen na transfúzce, nechutná mi. Jen jednou - někdy minulý týden jsem byla ráno bez cukru -čaj jsem sice uvařila, ale jaksi jsem na něj ve spěchu zapomněla, takže jsem pila až ten neslazený v práci.
Ale zase když narazím na třtinový cukr, koupím si ho. Vydrží mi dost dlouho, nikdo doma nepozná, co to je :)
Teď přijde to lepší.
Barevné ovoce - zeleninu, nemám problém. Denně alespoň 3 až čtyři barvičky minimálně!
Novinka v jídle. Černý kořen jsem už sice jednou jedla, o to víc jsem si vychutnala jeho oříškovou chuť.
Co jsem měla poprvé, je kozí mléko (http://emozekvalfe.blogspot.cz/p/blog-page.html).
A špagetová dýně stále čeká...
Aktivní jsem docela dost, i když zrovna na sobě nemám kecky a sportovní podprdu. A když to na mě přijde v pauze mezi masážemi, musím se hodně krotit. Jinak bych se z tělocvičny vrátila ufuněná a zpocená :D
Snídaně? Kdybych mohla, snídám ještě než otevřu oči. Bez snídaně jako bych nebyla. Bez snídaně by se mi motala šiška a nikdo by se mnou nevydržel.
Suma sumárum... nestálo to za řeč. Hanba mi.
Švihadlo jsem v podstatě vypustila úplně.
Napravení chyb, no nevím, nevím. Asi mám nějakou podzimní krizi, či co. V každém případě každý den řeším pitný režim, s nímž obvykle nemívám problém.
Žádné špatné cukry a tuky. Tak s tuky jsem na tom dost dobře. Kdybych nechodila v práci na oběd, vlastně bych skoro na žádný za celý nenarazila. Oběd myslím nahradí denní spotřebu ažaž.
Cukr. Přiznám se, že čaj k snídani musí být slazený. Zbytek dne piju vodu (z vodovodu), nebo neslazený čaj (bylinkový, roiboss). Kafe nepiju, jen na transfúzce, nechutná mi. Jen jednou - někdy minulý týden jsem byla ráno bez cukru -čaj jsem sice uvařila, ale jaksi jsem na něj ve spěchu zapomněla, takže jsem pila až ten neslazený v práci.
Ale zase když narazím na třtinový cukr, koupím si ho. Vydrží mi dost dlouho, nikdo doma nepozná, co to je :)
Teď přijde to lepší.
Barevné ovoce - zeleninu, nemám problém. Denně alespoň 3 až čtyři barvičky minimálně!
Novinka v jídle. Černý kořen jsem už sice jednou jedla, o to víc jsem si vychutnala jeho oříškovou chuť.
Co jsem měla poprvé, je kozí mléko (http://emozekvalfe.blogspot.cz/p/blog-page.html).
A špagetová dýně stále čeká...
Aktivní jsem docela dost, i když zrovna na sobě nemám kecky a sportovní podprdu. A když to na mě přijde v pauze mezi masážemi, musím se hodně krotit. Jinak bych se z tělocvičny vrátila ufuněná a zpocená :D
Snídaně? Kdybych mohla, snídám ještě než otevřu oči. Bez snídaně jako bych nebyla. Bez snídaně by se mi motala šiška a nikdo by se mnou nevydržel.
Suma sumárum... nestálo to za řeč. Hanba mi.
čtvrtek 31. října 2013
Tady orel, tady orel
děsný nadpis, ale pořád se nemůžu nabažit pocitu, který mám už téměř čtrnáct dní. A to tehdy, když zavěšena na hrazdě stoupám a stoupám, odlepím se od země a ... skončím na úrovni "pravý úhel" na pažích a víc nic. Jednou podhmatem, jednou nad hmatem, konec. Ať dělám co dělám, víc ze svalů nevymáčknu.
Ovšem jak tvrdím - pocit odlepení se od země - k nezaplacení! :):):)
Ovšem jak tvrdím - pocit odlepení se od země - k nezaplacení! :):):)
pátek 25. října 2013
Nikki - nová výzva
Vida, k čemu všemu je dobré kojení... :)
Nikki už se asi doma s malou (1 měsíc) doma docela nudí, když do světa vypustila novou výzvu. Tedy, lépe řečeno, soubor výzev pro dalších deset dní.
Dlužno dodat, už jsem to (já určitě) potřebovala. Docela mi chyběla její aktivita.
Její blog sleduji skoro od svého únorového restartu. A nejmíň z padesáti procent má její blog vliv na to, kde dnes jsem. Ty její výzvy jsou neodolatelné. Pač - můžu, nemusím!
A začíná se dnes.
Body budu zaručeně sbírat za snídani do hodiny po probuzení. No, možná o víkendu bude drobet problém, po probuzení se na chatě totiž čeká se vstáváním, než se zatopí a udělá teplo, ale nějak už se s tím popasuju.
Barevné ovoce a zelenina. Budu se snažit, něco už mám doma připravené (žlutá paprika, banán, tmavé víno, rajčata...)
***
Jakákoli pohybová aktivita. To by šlo. Zpestřuju si i normálně život jakýmkoli, byť i "mikroskopickým" (spíš z pohledu náhodného pozorovatele nepozorovatelné) cvičením, abych mohla eventuálně večer při pádu do postele pustit hlavou myšlenku "tak Zuzka (Bob, Jill...) to dnes opět nebyla, ještěže byly schody, žebřiny, kliky, crunch...":):):)
Chybovat je lidské, ale poučit se z chyb a napravovat je, to je oč tu běží. Ať už je to pro někoho nepostradatelné cigáro, či nedostatek tekutin, ovoce, zeleniny. Zameditujeme, vymyslíme :)
Vynechat cukry, tuky. Tedy ty nezdravé. Oops, to mi připomnělo, že jsem si nekoupila třtinový cukr. Tak to jsem dnes v mínunu, protože můj každodenní hřích je ranní černý turecký čaj s cukrem. Ale nepiju kafe, jsem rozený antikuřák, alkohol jen opravdu sporadicky!!! :D
A z tuků mám nejraději máslo (ne margarín, fuj), případně sádlo, nevynechala jsem (nejlépe) olivový olej?
A poslední výzva - sníst něco poprvé - tak to hned dnes mám puntík, tedy 100 bodů - v práci dávali zeleninový bulgur, u toho jsem nemohla chybět a mají pochvalu.
No to to zase dopadne :)
Nikki už se asi doma s malou (1 měsíc) doma docela nudí, když do světa vypustila novou výzvu. Tedy, lépe řečeno, soubor výzev pro dalších deset dní.
Dlužno dodat, už jsem to (já určitě) potřebovala. Docela mi chyběla její aktivita.
Její blog sleduji skoro od svého únorového restartu. A nejmíň z padesáti procent má její blog vliv na to, kde dnes jsem. Ty její výzvy jsou neodolatelné. Pač - můžu, nemusím!
A začíná se dnes.
Body budu zaručeně sbírat za snídani do hodiny po probuzení. No, možná o víkendu bude drobet problém, po probuzení se na chatě totiž čeká se vstáváním, než se zatopí a udělá teplo, ale nějak už se s tím popasuju.
Barevné ovoce a zelenina. Budu se snažit, něco už mám doma připravené (žlutá paprika, banán, tmavé víno, rajčata...)
***
Červené ovoce a zelenina jsou dobré pro naše srdce, krev a klouby. Oranžové slouží jako prevence rakoviny a podporují růst kolagenu. Žluté vylepšuje zrak, opět je dobré na srdíčko a taky imunitní systém. Zelená barvička je skvělá na pročištění, je skvělá v boji proti volným radikálům a taktéž podporuje imunitní systém. Modrá a fialová zlepšuje vstřebávání minerálních látek a je mocným antioxidantem. Bílá nám snižuje možnost vzniku rakovinotvorných buněk.
Nikki
***
700 přeskoků přes švihadlo? Ježkovo voko. Tak to je opravdu výzva, skákání se vzhledem k mým "přednostem" nikdy nebylo mou oblíbenou disciplínou, ale budiž. Zkusit se musí všechno. :)
Jakákoli pohybová aktivita. To by šlo. Zpestřuju si i normálně život jakýmkoli, byť i "mikroskopickým" (spíš z pohledu náhodného pozorovatele nepozorovatelné) cvičením, abych mohla eventuálně večer při pádu do postele pustit hlavou myšlenku "tak Zuzka (Bob, Jill...) to dnes opět nebyla, ještěže byly schody, žebřiny, kliky, crunch...":):):)
Chybovat je lidské, ale poučit se z chyb a napravovat je, to je oč tu běží. Ať už je to pro někoho nepostradatelné cigáro, či nedostatek tekutin, ovoce, zeleniny. Zameditujeme, vymyslíme :)
Vynechat cukry, tuky. Tedy ty nezdravé. Oops, to mi připomnělo, že jsem si nekoupila třtinový cukr. Tak to jsem dnes v mínunu, protože můj každodenní hřích je ranní černý turecký čaj s cukrem. Ale nepiju kafe, jsem rozený antikuřák, alkohol jen opravdu sporadicky!!! :D
A z tuků mám nejraději máslo (ne margarín, fuj), případně sádlo, nevynechala jsem (nejlépe) olivový olej?
A poslední výzva - sníst něco poprvé - tak to hned dnes mám puntík, tedy 100 bodů - v práci dávali zeleninový bulgur, u toho jsem nemohla chybět a mají pochvalu.
No to to zase dopadne :)
úterý 22. října 2013
Apetit
No, asi takhle. Vaření nikdy nebylo moje hobby, navíc se první manžel dožadoval každý den teplé večeře (po teplém obědě), což mě během dlouhých let docela vyčerpalo :-) , ale tak nějak jsou mi bližší činnosti, u nichž lze výsledek sledovat alespoň nějakou přiměřenou dobu po jeho vytvoření. Jídlo jaksi zmizí ihned a téměř beze stopy... :-)
Jak si lze povšimnout, v bočním menu se objevila upoutávka na časopis Apetit. Jak jinak, je o vaření. Nevím proč, ale v průběhu několika posledních let jsem si k němu vytvořila takový zvláštní vztah. Kdysi dávno mi mamka kupovala kuchařky. V tom jsem pokračovala i já a mám jich doma docela slušnou zásobu. Přesto jsem taková ta základní jídla vždy vařila podle jediné. Je totiž na křídovém papíře, každý druhý list je tvořen fotografiemi popisovaných receptů. Jídla jsou vesměs jednoduchá, původní, česká. Co s tím má společného Apetit? Je na křídovém papíře, plný nádherných fotogafií a i když ne vždy původních a českých receptů, cítím z něj, že byl vytvořen s láskou. Nedávno jsem na návštěvě v televizi viděla kousek jednoho dílu Deníku Dity P. Něco mě zaujalo, a to hodně, na rozdíl od jiných ať už opravdových či pseudo-kulinářských pořadů. Doma jsem na netu shlédla se zaujetím všechny díly a i když jsem se občas chytala za hlavu z použitého množství smetany či másla a cukru, musím konstatovat, že rozhodně bych raději alespoň občas uvařila něco v tomto poctivém stylu, než podle jistého pána z konkurenční tv, kterého nejenže nemůžu ani slyšet či vidět (osobní názor), natož abych si, pokud bych už přežila pořad, udělala v hlavě chuťovou představu o pokrmu, který smí být vlastně vyroben z čehokoliv, co je po ruce. Ještě k Ditě. Zjistila jsem, že několik let pracovala jako šéfredaktorka Apetitu. Nejspíš proto ta náhlá náklonnost :-)
Přesto lze oddělit lásku k jídlu a jeho konzumaci.
Vaření stále není moje hobby, večeře jím už cca půl roku vesměs studené - zeleninu, vejce, sýry. Chléb s máslem a šunkou k snídani jsem až podezřele snadno vyměnila za oříškové müsli s trochou mléka a lžící domácí marmelády nebo kouskem čerstvého ovoce. To znamená co nejjednodušeji připravené.
Ale když už mě můza políbí, snažím se vyrobit něco pokud možno chemicky neupraveného. Tím myslím - alespoň ne s mým vědomím. Raději nechci výrobcům a dodavatelům základních surovnin sahat do svědomí.
Fandím farmářským trhům, bedýnkování, prodeji ze dvora. Co nepochopím, proč se z toho dělá převratná novinka. Vždyť takhle jednoduše to funguje už po celá staletí...
Apetit mám ráda, občas si ho koupím, s chutí prohlédnu, založím stránky se zajímavými recepty těmi malými barevnými lepícími papírovými policajty, na které tužkou napíšu název označeného receptu, abych mohla, až bude "nejhůř" rychle nalistovat příslušný list. Vařím opravdu málo a většina těch papírků bude čekat dlooouuuho...
Nevím, jestli jsem si termín "clean eating" vyložila správně, ale podle mě je to čistě, jednoduše, poctivě. Tedy bez vědomě přidané chemie, bez přehnaného množství použitých surovin, bez náhražek.
Tak a příště zase něco o cvičení :-)
Jak si lze povšimnout, v bočním menu se objevila upoutávka na časopis Apetit. Jak jinak, je o vaření. Nevím proč, ale v průběhu několika posledních let jsem si k němu vytvořila takový zvláštní vztah. Kdysi dávno mi mamka kupovala kuchařky. V tom jsem pokračovala i já a mám jich doma docela slušnou zásobu. Přesto jsem taková ta základní jídla vždy vařila podle jediné. Je totiž na křídovém papíře, každý druhý list je tvořen fotografiemi popisovaných receptů. Jídla jsou vesměs jednoduchá, původní, česká. Co s tím má společného Apetit? Je na křídovém papíře, plný nádherných fotogafií a i když ne vždy původních a českých receptů, cítím z něj, že byl vytvořen s láskou. Nedávno jsem na návštěvě v televizi viděla kousek jednoho dílu Deníku Dity P. Něco mě zaujalo, a to hodně, na rozdíl od jiných ať už opravdových či pseudo-kulinářských pořadů. Doma jsem na netu shlédla se zaujetím všechny díly a i když jsem se občas chytala za hlavu z použitého množství smetany či másla a cukru, musím konstatovat, že rozhodně bych raději alespoň občas uvařila něco v tomto poctivém stylu, než podle jistého pána z konkurenční tv, kterého nejenže nemůžu ani slyšet či vidět (osobní názor), natož abych si, pokud bych už přežila pořad, udělala v hlavě chuťovou představu o pokrmu, který smí být vlastně vyroben z čehokoliv, co je po ruce. Ještě k Ditě. Zjistila jsem, že několik let pracovala jako šéfredaktorka Apetitu. Nejspíš proto ta náhlá náklonnost :-)
Přesto lze oddělit lásku k jídlu a jeho konzumaci.
Vaření stále není moje hobby, večeře jím už cca půl roku vesměs studené - zeleninu, vejce, sýry. Chléb s máslem a šunkou k snídani jsem až podezřele snadno vyměnila za oříškové müsli s trochou mléka a lžící domácí marmelády nebo kouskem čerstvého ovoce. To znamená co nejjednodušeji připravené.
Ale když už mě můza políbí, snažím se vyrobit něco pokud možno chemicky neupraveného. Tím myslím - alespoň ne s mým vědomím. Raději nechci výrobcům a dodavatelům základních surovnin sahat do svědomí.
Fandím farmářským trhům, bedýnkování, prodeji ze dvora. Co nepochopím, proč se z toho dělá převratná novinka. Vždyť takhle jednoduše to funguje už po celá staletí...
Apetit mám ráda, občas si ho koupím, s chutí prohlédnu, založím stránky se zajímavými recepty těmi malými barevnými lepícími papírovými policajty, na které tužkou napíšu název označeného receptu, abych mohla, až bude "nejhůř" rychle nalistovat příslušný list. Vařím opravdu málo a většina těch papírků bude čekat dlooouuuho...
Nevím, jestli jsem si termín "clean eating" vyložila správně, ale podle mě je to čistě, jednoduše, poctivě. Tedy bez vědomě přidané chemie, bez přehnaného množství použitých surovin, bez náhražek.
Tak a příště zase něco o cvičení :-)
Co je snadné, nebývá to nejlepší
Ano, taky jsem před lety něco podobného užívala. Ovšem s docela "pofidérním" výsledkem. Řeč je o potravinových doplňcích na hubnutí.
Připadá mi to jako odsunout vlastní povinnosti na někoho jiného. Ať už doopravdy jsou, či nejsou na přírodní bázi, jsou nanic. Berlička. Stejně k nim patří mantra - jíst lépe a méně, pohybovat se. Tak to se snad dá i bez "pomocníků".
A přiznejme se, chuťovým buňkám (a zaručeně i zbytku těla) dělá rozhodně větší potěšení zamyslet se nad tím, co si nasoukáme do zobáčku.
Proč ta reakce? Staly se módním hitem v mém okolí. Jakože se nesázím, tentokrát bych do toho šla. Kdo bude vypadat líp za rok - dva - pět.
Je jasné, že v běžném životě nám nějakou chvíli potrvá, než v první řadě přesvědčíme sebe a v druhé řadě své okolí, které o našem úmyslu, stravovat se co nejlépe to jde, třeba ještě nemá ani tušení.
A ještě něco.
Nesnáším slovo DIETA a obzvlášť pokud je použito ve větě společně se zdravým životním stylem. Copak jsme nemocní, když jsme začali jíst zdravě???
Připadá mi to jako odsunout vlastní povinnosti na někoho jiného. Ať už doopravdy jsou, či nejsou na přírodní bázi, jsou nanic. Berlička. Stejně k nim patří mantra - jíst lépe a méně, pohybovat se. Tak to se snad dá i bez "pomocníků".
A přiznejme se, chuťovým buňkám (a zaručeně i zbytku těla) dělá rozhodně větší potěšení zamyslet se nad tím, co si nasoukáme do zobáčku.
Proč ta reakce? Staly se módním hitem v mém okolí. Jakože se nesázím, tentokrát bych do toho šla. Kdo bude vypadat líp za rok - dva - pět.
Je jasné, že v běžném životě nám nějakou chvíli potrvá, než v první řadě přesvědčíme sebe a v druhé řadě své okolí, které o našem úmyslu, stravovat se co nejlépe to jde, třeba ještě nemá ani tušení.
A ještě něco.
Nesnáším slovo DIETA a obzvlášť pokud je použito ve větě společně se zdravým životním stylem. Copak jsme nemocní, když jsme začali jíst zdravě???
Liduškóóó
Přesně takhle jsem přiškrceným hlasem radostně volala na kolegyni, když se mi v pátek podařilo zavěsit se na hrazdu, přitáhnout se kousíček nad zem a tam zůstat několik vteřin viset :):):)
Nevěřila jsem vlastním svalům, včera jsem to zkoušela znovu a znovu, vždy jednou nadhmatem a jednou podhmatem. Dnes taky. Víc nahoru to zatím nejde, ale připadala jsem si jako by mě někdo nadnesl. A ony moje svalíky. Musím je pochválit :)
Tik tak tik tak, už jen dva měsíce a něco do konce roku :D:D:D
Nevěřila jsem vlastním svalům, včera jsem to zkoušela znovu a znovu, vždy jednou nadhmatem a jednou podhmatem. Dnes taky. Víc nahoru to zatím nejde, ale připadala jsem si jako by mě někdo nadnesl. A ony moje svalíky. Musím je pochválit :)
Tik tak tik tak, už jen dva měsíce a něco do konce roku :D:D:D
středa 16. října 2013
Úplně odjinud
Jak by to vypadalo:
Měsíc na stejné dráze jako ISS - http://youtu.be/oBDZtt0vWD8
(jo, i astronomie bývala zamlada moje hobby...) :)
Měsíc na stejné dráze jako ISS - http://youtu.be/oBDZtt0vWD8
(jo, i astronomie bývala zamlada moje hobby...) :)
Co s hlavou - dodatek
Všechno je trošilinku jinak - včera jsem si koupila zimní bundu, vel. 44. Škoda jen, že už neměli 42, i do ní bych se vešla :):):)
Co s hlavou
Přiznám se, že osobně jsem cvičení dočasně nedobrovolně omezila - potřebovala jsem konečně přetvořit byt (moje letité hobby, nyní nutnost) a buď nezbyl čas, nebo mě opět trápily astmatické potíže, takže bych s sebou zaručeně po chvíli buď švihla nebo workout nedokončila. Což nemám v úmyslu. Zní to jako výmluvy, ale pohybu se opravdu nevyhýbám.
Kliky ať už s nohama na posteli, nebo rovnou na zemi, různé sklapovačky, "pracovní" pokusy o shyby, pobíhání vzhůru po schodech činím s nebývalým potěšením, o víkendech pravidelně vyrážím do lesa už ani ne tak kvůli houbám (DÍKY za ně!!!), ale hlavně že se pořádně projdu a čím horší terén, tím lepší. Vždycky se dá nějaká aktivita vymyslet.
Pravdou je, že se pravidelně každý týden stavím na váhu a beru do ruky metr. Váha klesla za poslední dva měsíce o dva kilogramy, centimetry jsou cca na stejné úrovni. Něco se mi v hlavě šprajclo, že by to takhle mohlo stačit.
To je ona šestačtyřicítka, co se do ní vejdu. Pravda, pocit příjemný, ale nedostačující!
Připadá mi to, jako bych se na tohle číslo naprogramovala. Moje cíle jsou však ještě mnohem níž. Tedy velikostně. Navíc - ještě stále nejsem na svém životním minimu! A už bych se tak ráda přestala opakovat!!! :):):)
Kliky ať už s nohama na posteli, nebo rovnou na zemi, různé sklapovačky, "pracovní" pokusy o shyby, pobíhání vzhůru po schodech činím s nebývalým potěšením, o víkendech pravidelně vyrážím do lesa už ani ne tak kvůli houbám (DÍKY za ně!!!), ale hlavně že se pořádně projdu a čím horší terén, tím lepší. Vždycky se dá nějaká aktivita vymyslet.
Pravdou je, že se pravidelně každý týden stavím na váhu a beru do ruky metr. Váha klesla za poslední dva měsíce o dva kilogramy, centimetry jsou cca na stejné úrovni. Něco se mi v hlavě šprajclo, že by to takhle mohlo stačit.
To je ona šestačtyřicítka, co se do ní vejdu. Pravda, pocit příjemný, ale nedostačující!
Připadá mi to, jako bych se na tohle číslo naprogramovala. Moje cíle jsou však ještě mnohem níž. Tedy velikostně. Navíc - ještě stále nejsem na svém životním minimu! A už bych se tak ráda přestala opakovat!!! :):):)
čtvrtek 3. října 2013
Úprk z balkónu
Doma jsem pak v čirém zoufalství z hrozby přízemních mrazíků vytahala ze země svoje milované papričky (ty na mletí). Už jsou veliké a stačí aby došly - zčervenaly. Nacpala jsem je do květináčů a šup s nimi domů na okno. Sice se teď z toho šoku tváří trochu "povadle", ale věřím, že to zvládnou. S nimi jsem schovala i fíkus benjamín, stal se z něj za těch několik roků letnění statný hrdina, budu ho muset trochu ošmikat, v tom velkém venkovním prostoru si začal hrát na strom. Jediné, co ještě zůstalo venku jsou dva kvetoucí ibišky. Kvetou jako o život a doma by poupata okamžitě shodily. Jediná, kdo tohle krátké léto snáší velmi špatně, je bougenvillea. Letos se ani nesnažila nasadit na květ.
Většinou se po zazimování kytiček objeví doma různá "zviřátka". Jako křísi, sluníčka a tak. Usnuli venku v květináči a teplo v bytě je probralo k životu. Snažím se je co nejdřív vyhodit ven, aby si mohli zase někde ustlat. Jinak si s nimi někdy číči hrají na honěnou :)Taky jsem otrhala bazalku na sušení - opět jsem zkusila sušičku kombinovanou chvílemi s ústředním topením (když navečer "zatopím"). Vždycky jsem ji zkonzumovala začerstva, letos poprvé ji suším. A voní hezky.
Vzhůru dolů
Tak jsem si pár týdnů užila svou dávno oplakanou velikost 46 a jedu dál. Trošku jsem usnula na vavřínech, ale dokázu si to "zdůvodnit". Před svatbou - po svatbě, virózka, či co to bylo, a tak. No. Důvody došly, konec výmluvám, ostatně Zuzka má i desetiminutové workouty, vím i o tříminutovém, tak jaképak copak. Vzdycky lze přidat chůzi do schodů - nejdřív normálně a postupně zrychlovat (krásně pálí stehna), prkno, které jde udělat snad všude a často (je to legrace, povídat si s někým sedícím v křesle nebo u stolu a nohy mít kilometr daleko vzadu za sebou:-) ). Z postele se dá vstávat stylem - protáhnout, sklapovačky, slézat po rukou a dělat kliky s nohama na posteli... :)
úterý 1. října 2013
Jak mě Jill položila na lopatky
Tak jsem se včera těšila, jak tu budu dělat opět minirecenzi na Jillianino Hard Body. Budu, ale ne hned. Včera jsem se celá natěšená vrhla hned na druhý level a nějak jsem zapomněla, že jsem po odběru plazmy, červené krvinky obouchané a mimo kondici. No a tak jsem to po dvaceti minutách vzdala. Ne že by mi vadilo, že nemůžu popadnout dech, ale docela se mi i motala hlava a asi bych to stejně dříve či později odpískala.Nevadí, dnes je taky den :-) :-)
Moje výzva
I když vím, že ty shyby dám (a možná i tři)... :)
pondělí 23. září 2013
Hádejte...
...kdo se mi nachytal na můj plochý a nepříliš vzhledný zadek (svaly nesvaly), ač kolegové v práci celé roky prohlašovali, že na ten nikdy nikoho neulovím?
Klíště! A taky se mi, jak trefně poznamenal manžel, sápou po krku. Opět jsem se v sobotu prošla ve zbytku spreje, kterým se manžel stříká proti těm potvorám a opět to na mně vytvořilo pro ně neodolatelnou vůni. Minulý víkend mě klofly dvě - pod bradou a v podpaždí, tento týden ve výstřihu a na již zmíněné pr...i :-) :-) :-) Ještěže u nás nejsou infikovaná a pozitivní testy na boreliózu jsem měla někdy před osmnácti lety v době, kdy jsem ani nevěděla, jak klíště vůbec vypadá.
Tolik pro pobavení.
Klíště! A taky se mi, jak trefně poznamenal manžel, sápou po krku. Opět jsem se v sobotu prošla ve zbytku spreje, kterým se manžel stříká proti těm potvorám a opět to na mně vytvořilo pro ně neodolatelnou vůni. Minulý víkend mě klofly dvě - pod bradou a v podpaždí, tento týden ve výstřihu a na již zmíněné pr...i :-) :-) :-) Ještěže u nás nejsou infikovaná a pozitivní testy na boreliózu jsem měla někdy před osmnácti lety v době, kdy jsem ani nevěděla, jak klíště vůbec vypadá.
Tolik pro pobavení.
úterý 17. září 2013
"Výmluvy" :-)
No, to jsem toho minulý týden odcvičila, hanba. Ale asi na mě někdo prskl bacil, nebo co. I když zase až tak jsem se neflákala. Dvě odpoledne jsem uklízela a přestavovala "prázdný" pokoj po odstěhovaném synovi (než z něj pomalu vyrobíme skladiště), v pátek zabalila a hurá na chatu na houby. Proběhla jsem se čtyřikrát po lese, poprvé ještě v pátek večer, skoro za tmy, v sobotu jsem se na stejné místo vrátila a skoro nic nenašla - předpokládala jsem, že jsem v té tmě něco přehlídla, ale kdepak. Až o kousek dál, pod mladými buky, kde jsem ještě nikdy nebyla, byl dáreček - krásný a úplně zdravý bílý hříbek. A kolem dva podobné, leč nalezené až příliš 
pozdě :) V sobotu jsem ještě odpoledne vytáhla do lesa manžela. Šli jsme tam, co obvykle, nejdřív spolu, pak každý na jinou stranu.
Viděli jste Mrazíka? Tak jednu chvíli jsem si tak připadala. Domů jsem se vlekla s taškou přecpanou houbami různých druhů, velikostí i barev. Protože jsem nena...papaná :) , to stejné místo jsem prošla ještě v neděli naprosto dokonalou cik-cak "rojnicí". No, úlovek už nebyl takový, jako v sobotu, ale konečně jsem měla dost. Ale taky fyzicky. Celý týden se o mě, jak už jsem naznačila, něco pokoušelo. Při tom hloubkovém úklidu jsem si opět přivolala lehčí astmatický problém, v lese jsem trochu, ale fakt jen trochu, zmokla, což by mi nevadilo, vadí mi spíš vítr a ten v lese nebyl. Tak proč jsem měla v neděli odpoledne zvýšenou teplotu a opravdu mi nebylo dobře? Odpověď přišla až když jsme balili a já se podrbala na krku - ejhle - klíště! Poté, co ho manžel vytáhl a zařídil mu pohřeb žehem, mě prohlídl důkladně a druhé bylo na zádech. Musely tam být krátce a na tuti vím, kdy jsem je chytla. V sobotu odpoledne. Manžel se před chatou stříkal sprejem proti klíšťatům a já vlezla po větru do toho odéru. Nesnáším ten zápach a paradoxně - pokaždé, když jsem tím sprejem cítit, chytnu klíště já. Jinak můžu chodit do lesa klidně v plavkách. A v gumákách (jednak je tam šílený terén, druhak občas se přemnoží zmije), pochopitelně. Úleva - pokleslá teplota - přišla do pěti minut, to znamenalo, že víc jich není. Moje tělo tak na klíšťata reaguje. Teď byla dvě najednou, takže reakce přetrvávala ještě v pondělí ráno. Teplotu jsem už neměla, ale bolelo mě úplně všechno, jako bych měla snad všechny svaly v křeči, z práce jsem se těšila domů, už jsem pomalu domlouvala odběr krve a než jsem došla domů, bylo po všem. Odpoledne jsem natřela skříň, přebrala mrazák - potřebovala jsem místo na houby, z nalezených přebytků uvařila večeři pro mladé, vyrobila džem z domácích broskví a trochy šťávy hroznového vína a z mražených bílků ještě pozdě večer vyrobila no, jak to pojmenovat - moje panímáma tomu říkala vrabčí polívka - prostě se vyšlehá sníh, po lžících vykrajuje do horkého mléka (pozor - nabyde), po chvíli otočí a po chvíli nejlépe děrovanou odpěňovačkou odkládá zvlášť. Nakonec se ze zbylého a případně přidaného mléka vyrobí řidší vanilkový pudink a tím se přelijí sněhové "pusy". Sype kakaem a jí najlíp studené. Dělám to vždy ze zbylých mražených bílků cca 1 - 2 krát do roka.
Spát jsem šla pozdě večer a spala jak dudek :)
pozdě :) V sobotu jsem ještě odpoledne vytáhla do lesa manžela. Šli jsme tam, co obvykle, nejdřív spolu, pak každý na jinou stranu.Viděli jste Mrazíka? Tak jednu chvíli jsem si tak připadala. Domů jsem se vlekla s taškou přecpanou houbami různých druhů, velikostí i barev. Protože jsem nena...papaná :) , to stejné místo jsem prošla ještě v neděli naprosto dokonalou cik-cak "rojnicí". No, úlovek už nebyl takový, jako v sobotu, ale konečně jsem měla dost. Ale taky fyzicky. Celý týden se o mě, jak už jsem naznačila, něco pokoušelo. Při tom hloubkovém úklidu jsem si opět přivolala lehčí astmatický problém, v lese jsem trochu, ale fakt jen trochu, zmokla, což by mi nevadilo, vadí mi spíš vítr a ten v lese nebyl. Tak proč jsem měla v neděli odpoledne zvýšenou teplotu a opravdu mi nebylo dobře? Odpověď přišla až když jsme balili a já se podrbala na krku - ejhle - klíště! Poté, co ho manžel vytáhl a zařídil mu pohřeb žehem, mě prohlídl důkladně a druhé bylo na zádech. Musely tam být krátce a na tuti vím, kdy jsem je chytla. V sobotu odpoledne. Manžel se před chatou stříkal sprejem proti klíšťatům a já vlezla po větru do toho odéru. Nesnáším ten zápach a paradoxně - pokaždé, když jsem tím sprejem cítit, chytnu klíště já. Jinak můžu chodit do lesa klidně v plavkách. A v gumákách (jednak je tam šílený terén, druhak občas se přemnoží zmije), pochopitelně. Úleva - pokleslá teplota - přišla do pěti minut, to znamenalo, že víc jich není. Moje tělo tak na klíšťata reaguje. Teď byla dvě najednou, takže reakce přetrvávala ještě v pondělí ráno. Teplotu jsem už neměla, ale bolelo mě úplně všechno, jako bych měla snad všechny svaly v křeči, z práce jsem se těšila domů, už jsem pomalu domlouvala odběr krve a než jsem došla domů, bylo po všem. Odpoledne jsem natřela skříň, přebrala mrazák - potřebovala jsem místo na houby, z nalezených přebytků uvařila večeři pro mladé, vyrobila džem z domácích broskví a trochy šťávy hroznového vína a z mražených bílků ještě pozdě večer vyrobila no, jak to pojmenovat - moje panímáma tomu říkala vrabčí polívka - prostě se vyšlehá sníh, po lžících vykrajuje do horkého mléka (pozor - nabyde), po chvíli otočí a po chvíli nejlépe děrovanou odpěňovačkou odkládá zvlášť. Nakonec se ze zbylého a případně přidaného mléka vyrobí řidší vanilkový pudink a tím se přelijí sněhové "pusy". Sype kakaem a jí najlíp studené. Dělám to vždy ze zbylých mražených bílků cca 1 - 2 krát do roka.
Spát jsem šla pozdě večer a spala jak dudek :)
 |
| Václavky, omyté nočním lijákem (minulý víkend) |
úterý 10. září 2013
Paní závistivá
Včera odpoledne, poté, co jsem byla na občanských průkazech nahlásit změnu stavu a jména, přímo před dveřmi magistrátu jsem potkala krásného chlapa. Opálený, montérky, dobrá postava. Byl to můj vzdálený příbuzný, nemohla jsem ho málem poznat, hooodně zhubnul. Je mu, tuším, kolem padesátky. Několik let jsme se neviděli, takže jsme se rádi dali do řeči. Skončili jsme u cvičení a stravovacích návyků. Ehm, jak jinak. Oba jsme si poté, co jsme "pomluvili" rodiny, vysekli navzájem poklony a pochválili postavy. No, v plavkách by na obou stranách byly patrny určité chybičky, ale pro nás pro oba byl daleko důležitější jiný aspekt - pocit zdraví, který jsme oba pod kilogramy tuku jaksi ztráceli. Začal vyprávět o tom, jak jako řidič z povolání začal mít strach, protože pomalu usínal za volantem, doma se najedl a hned usínal, navíc zděděný malý srdeční problém jej taky nenechával v klidu. Jak řekl, byl na cestě do pekla. Navíc mi zcela lakonicky sdělil, že ho opustila po více než třiceti letech žena (do které bych to nikdy neřekla, zdání klame, stále se mám co učit), on to ovšem přešel se smíchem a mávnutím rukou se slovy "ženskou najdu vždycky"... :D Změnil stravovací návyky. Začal jíst méně. A vydržel.
Víte, co mě ale zaujalo nejvíc? Na tváři nemá, potvora, jedinou vrásku! Jak je příroda k nám nespravedlivá - na mě na určitých místech začíná kůže dělat ošklivé vrásnění, chlap, přestože byl opravdu mohutný celý život, prostě splaskne. Já vím, své dělá i vrozená kvalita pokožky. Ale vrtá mi hlavou, kde dělám chybu? Moje babičky ještě na sklonku (obě kolem 97 roků) života neměly téměř vrásky. Tedy jedna ani na obličeji. Ta druhá, měla krásně rozbrázděný obličej, ale tělo jak mimino. Myslím, že je nejvyšší čas se nad tím pozastavit a zavrtat se do internetu. To by bylo, abych nenašla alespoň nějakou, byť jen nějaké navádějící info :)
Víte, co mě ale zaujalo nejvíc? Na tváři nemá, potvora, jedinou vrásku! Jak je příroda k nám nespravedlivá - na mě na určitých místech začíná kůže dělat ošklivé vrásnění, chlap, přestože byl opravdu mohutný celý život, prostě splaskne. Já vím, své dělá i vrozená kvalita pokožky. Ale vrtá mi hlavou, kde dělám chybu? Moje babičky ještě na sklonku (obě kolem 97 roků) života neměly téměř vrásky. Tedy jedna ani na obličeji. Ta druhá, měla krásně rozbrázděný obličej, ale tělo jak mimino. Myslím, že je nejvyšší čas se nad tím pozastavit a zavrtat se do internetu. To by bylo, abych nenašla alespoň nějakou, byť jen nějaké navádějící info :)
čtvrtek 5. září 2013
Rekapitulace - 7 měsíců nového života
Původně jsem dnes chtěla psát něco úplně jiného, ale tohle je rozhodně veselejší. Takže, co se vlastně za posledních sedm měsíců tak převratného stalo?
V první řadě - seznámila jsem se s Jillian Michaels a jejími workouty. Změnila mě, a i když už jsem s ní dlouho nic necvičila, je to jen otázka času, kdy se k ní zase ráda aspoň někdy vrátím. Mám od ní pár věcí, které jsem ještě nezkusila. A knihu! I když tu jsem teď naneurčito půjčila mojí mamině, myslím, že si potřebuje v některých věcech udělat jasno. Babička umřela v 97 letech, tak to chce mít zachovalou schránku, abychom toho taky my dvě ve zdraví dosáhly.
Vlastně zároveň s Jill jsem narazila na netu na pár blogů od jejích cvičenek a zůstala jsem u blogu Nikki Finn. Tahle ženská v podstatě může za to, kam jsem se dosud dostala. Prolezla jsem její stránky křížem krážem, abych se dostala k informacím, které by mi zůstaly jako neangličtinářce nevždy utajeny. Každý den i několikrát netrpělivě vyhlížím, co nového pro nás Nikki zase připravila, ať už na svém blogu, nebo blogu, který píše a sestavuje o Zuzce Light. Pravda, teď má Nikki poněkud jiné "starosti" - každým dnem očekává příchod Elišky, svého "nového" miminka. Držím jim oběma palce! Taťuldovi pevné nervy :-)
Další seznámení bylo s Bobem. Tím krásným chlapem v černých podkolenkách, kterému vždycky naletím na ty jeho úžasně modré oči, který mě vždycky krásně zahubí, ale který mi vytvořil stehna, za která se nemusím stydět v úzkých džínách, kraťasech ani krátkých sukních; zadek (zatím to vím jen já, mám ho od přírody plochý, ale konečně jsou na něm hmatatelné svaly!) a břicho - ač pod zůstatkovým špekem, jsou tam - tedy vymodlené buchtičky, které jen tak nějaká sklapovačka nerozpláče!
Zuzka Light. Blonďatý ďáblík s nevinným úsměvem. Ale jen do té chvíle než zapne časovač a ukáže svaly. Od ní jsem si (díky Nikkiině překladům) začala dělat první jasnou představu co, kdy, jak a kolik jíst, aby mělo vůbec cenu cvičit, aby si člověk vlastně neublížil a aby ta námaha měla nějaký viditelný efekt. Nejsem vždycky dokonalá, ale kdo je.
Doma - v březnu se mi žení syn v Istanbulu. Zdá se, že je spokojen, tak ať si to užije.
Před necelými třemi týdny jsem se vdávala já. Po devítileté známosti. Ještě pořád mi ta změna stavu a jména nedochází :-) Připadám si jako v krásném snu :-)
Mezi těmi svatbami si pro změnu druhý syn přivedl k nám domů svou přítelkyni. Alespoň pět let potom, co se jednou odstěhuje, nechci slyšet nic o vnoučatech a chci si užívat manželského života bez dětí! :-) :-) :-)
Někdy začátkem prázdnin mi zmizel beze stopy ze světa a flešky pečlivě vedený kalendář cvičení. Nebylo ho třeba. Ti "viz výše" mi překopali obsah hlavy a z musím se stalo chci a potřebuji. Prostě už se obejdu bez "biče". Byť to byla jen nevinná tabulka, kterou jsem se často samolibě kochala. Tenhle blog jsem taky původně začala psát, abych se styděla přestat cvičit, ale to mě vlastně za celou dobu ani ve snu nenapadlo.
No a teď něco matematiky, či spíše statistiky.
Za těch sedm měsíců jsem ztratila zcela směšných 9 kg na váze. Nejsou až tak podstatné.
Prsa 120 - 107,5 cm (-12,5 cm) (hurá; spíš je to zasluhou hrudníku)
Hrudník 99 - 90 cm (-9 cm) (ta špekatá záda)
Pas 108 - 93 cm (- 15 cm) (a je teď úplně jinde, výš)
Boky 115 - 104 cm (-11 cm)
Ze sloní velikosti 52 jsem sešplhala na 46, která díky hornímu obvodu na nějakou chvíli v mém šatníku nejspíš zakotví. Všechno, co si teď šiju (moje vášeň), je v téhle velikosti. Kalhoty osmatřicítky. Šmarjá, mám nedodělaný zimák, budu muset rozhodit a předělat :-) :-) :-)
I když nejsem zdaleka ještě dokonalá a vzhledem ke svému věku (48) hormonalním pochodům, či spíše prodlevám :-) a elasticitě pokožky asi už nebudu, musím konstatovat, že největší změny se udály v mé hlavě - vím, co chci a vím, jak toho dosáhnout. Přestala jsem se stydět a po dost letech se cítím, jako ženská. Proč to tak trvalo? Nevím, asi museli z hlavy nejdřív vypadnout všichni ti bubáci :-)
Přestala jsem se dívat na televizi. Je tu, občas se do ní podívám, setřu prach. Ale ta svoboda!
Zato internet, ouvej. No jo, ale těch důležitých informací, které se tam dají najít.
Ještě maličkost. Musím to napsat. Chraňte si své zdraví. Ne, že by se člověk měl cpát prášky horem dolem, když ho někde píchne, já osobně beru lékaře jako nezávislého konzultanta, který se zvenčí podívá do mě a (někdy) odpoví, na mou otázku. Pak si já rozhodnu, jestli se nechám (a je to nutné) převálcovat chemií, někdy zase s někým jiným "vydetektivujeme" homeopatika, nebo se prostě jen nechám oslovit čajem, či bylinkou. Snažím se poslouchat, co mi tělo říká. Občas jsem sice jako poleno, ale většinou se snažím nepodceňovat určité příznaky. Jak říkám, babička tu byla 97 let, to je ještě víc, než půlka mého života.
Těsně před mojí svatbou zemřela kolegyně na infarkt. Neměla čas nechat se vyšetřit. Myslela to dobře, bohužel to nedopadlo. Stačilo by jedno jediné vyšetření, jedno jediné EKG. Zaručeně by se po něm rozhodla správně. Bylo jí pouhých čtyřiačtyřicet. Bohužel...
V první řadě - seznámila jsem se s Jillian Michaels a jejími workouty. Změnila mě, a i když už jsem s ní dlouho nic necvičila, je to jen otázka času, kdy se k ní zase ráda aspoň někdy vrátím. Mám od ní pár věcí, které jsem ještě nezkusila. A knihu! I když tu jsem teď naneurčito půjčila mojí mamině, myslím, že si potřebuje v některých věcech udělat jasno. Babička umřela v 97 letech, tak to chce mít zachovalou schránku, abychom toho taky my dvě ve zdraví dosáhly.
Vlastně zároveň s Jill jsem narazila na netu na pár blogů od jejích cvičenek a zůstala jsem u blogu Nikki Finn. Tahle ženská v podstatě může za to, kam jsem se dosud dostala. Prolezla jsem její stránky křížem krážem, abych se dostala k informacím, které by mi zůstaly jako neangličtinářce nevždy utajeny. Každý den i několikrát netrpělivě vyhlížím, co nového pro nás Nikki zase připravila, ať už na svém blogu, nebo blogu, který píše a sestavuje o Zuzce Light. Pravda, teď má Nikki poněkud jiné "starosti" - každým dnem očekává příchod Elišky, svého "nového" miminka. Držím jim oběma palce! Taťuldovi pevné nervy :-)
Další seznámení bylo s Bobem. Tím krásným chlapem v černých podkolenkách, kterému vždycky naletím na ty jeho úžasně modré oči, který mě vždycky krásně zahubí, ale který mi vytvořil stehna, za která se nemusím stydět v úzkých džínách, kraťasech ani krátkých sukních; zadek (zatím to vím jen já, mám ho od přírody plochý, ale konečně jsou na něm hmatatelné svaly!) a břicho - ač pod zůstatkovým špekem, jsou tam - tedy vymodlené buchtičky, které jen tak nějaká sklapovačka nerozpláče!
Zuzka Light. Blonďatý ďáblík s nevinným úsměvem. Ale jen do té chvíle než zapne časovač a ukáže svaly. Od ní jsem si (díky Nikkiině překladům) začala dělat první jasnou představu co, kdy, jak a kolik jíst, aby mělo vůbec cenu cvičit, aby si člověk vlastně neublížil a aby ta námaha měla nějaký viditelný efekt. Nejsem vždycky dokonalá, ale kdo je.
Doma - v březnu se mi žení syn v Istanbulu. Zdá se, že je spokojen, tak ať si to užije.
Před necelými třemi týdny jsem se vdávala já. Po devítileté známosti. Ještě pořád mi ta změna stavu a jména nedochází :-) Připadám si jako v krásném snu :-)
Mezi těmi svatbami si pro změnu druhý syn přivedl k nám domů svou přítelkyni. Alespoň pět let potom, co se jednou odstěhuje, nechci slyšet nic o vnoučatech a chci si užívat manželského života bez dětí! :-) :-) :-)
Někdy začátkem prázdnin mi zmizel beze stopy ze světa a flešky pečlivě vedený kalendář cvičení. Nebylo ho třeba. Ti "viz výše" mi překopali obsah hlavy a z musím se stalo chci a potřebuji. Prostě už se obejdu bez "biče". Byť to byla jen nevinná tabulka, kterou jsem se často samolibě kochala. Tenhle blog jsem taky původně začala psát, abych se styděla přestat cvičit, ale to mě vlastně za celou dobu ani ve snu nenapadlo.
No a teď něco matematiky, či spíše statistiky.
Za těch sedm měsíců jsem ztratila zcela směšných 9 kg na váze. Nejsou až tak podstatné.
Prsa 120 - 107,5 cm (-12,5 cm) (hurá; spíš je to zasluhou hrudníku)
Hrudník 99 - 90 cm (-9 cm) (ta špekatá záda)
Pas 108 - 93 cm (- 15 cm) (a je teď úplně jinde, výš)
Boky 115 - 104 cm (-11 cm)
Ze sloní velikosti 52 jsem sešplhala na 46, která díky hornímu obvodu na nějakou chvíli v mém šatníku nejspíš zakotví. Všechno, co si teď šiju (moje vášeň), je v téhle velikosti. Kalhoty osmatřicítky. Šmarjá, mám nedodělaný zimák, budu muset rozhodit a předělat :-) :-) :-)
I když nejsem zdaleka ještě dokonalá a vzhledem ke svému věku (48) hormonalním pochodům, či spíše prodlevám :-) a elasticitě pokožky asi už nebudu, musím konstatovat, že největší změny se udály v mé hlavě - vím, co chci a vím, jak toho dosáhnout. Přestala jsem se stydět a po dost letech se cítím, jako ženská. Proč to tak trvalo? Nevím, asi museli z hlavy nejdřív vypadnout všichni ti bubáci :-)
Přestala jsem se dívat na televizi. Je tu, občas se do ní podívám, setřu prach. Ale ta svoboda!
Zato internet, ouvej. No jo, ale těch důležitých informací, které se tam dají najít.
Ještě maličkost. Musím to napsat. Chraňte si své zdraví. Ne, že by se člověk měl cpát prášky horem dolem, když ho někde píchne, já osobně beru lékaře jako nezávislého konzultanta, který se zvenčí podívá do mě a (někdy) odpoví, na mou otázku. Pak si já rozhodnu, jestli se nechám (a je to nutné) převálcovat chemií, někdy zase s někým jiným "vydetektivujeme" homeopatika, nebo se prostě jen nechám oslovit čajem, či bylinkou. Snažím se poslouchat, co mi tělo říká. Občas jsem sice jako poleno, ale většinou se snažím nepodceňovat určité příznaky. Jak říkám, babička tu byla 97 let, to je ještě víc, než půlka mého života.
Těsně před mojí svatbou zemřela kolegyně na infarkt. Neměla čas nechat se vyšetřit. Myslela to dobře, bohužel to nedopadlo. Stačilo by jedno jediné vyšetření, jedno jediné EKG. Zaručeně by se po něm rozhodla správně. Bylo jí pouhých čtyřiačtyřicet. Bohužel...
Jak jsem na tom se svou letošní výzvou?
Někdy v druhé polovině srpna jsem se konečně hecla a vymyslela svoji vlastní malou výzvu - do konce roku. Z pohledu letošního 1. ledna něco nepředstavitelně nemožného, nesmyslného a totálně neuskutečnitelného. Ač jde fakt o prkotinu. Dva hloupoučké shyby. Jo bývávalo. Začalo to s nimi asi jako v únoru s kliky o stůl. Tedy s uvolněnýma nohama na 5. žbrdlince žebřin (odspodu), na nichž je přidělaná hrazda. Vzhledem k tomu, že hrazdu i se žebřinami máme v práci a to na chodbě, plížím se tam aspoň dvakrát denně jako lupič a jak se něco šustne jsem dole :) Sice si děláme s jednou maličkou a drobnou kolegyní legraci, že se mi nakonec zavěsí na nohy a "pojedu", ale zůstaňme při zemi...
Dnes mě po shlédnutí části jednoho staršího Zuzčina workoutu napadlo, co kdybych konečně jednu nohu nechala viset? No a ono to šlo. Jak "překvapivé", že to nebyl až zase takový problém. Tak z tohoto, dnešního úhlu to vidím nejmíň na těch dvou shybech (v pubertě hračka s prstem v nose), ale možná i zauvažuji o té zátěži. Pokud do té doby odstraním další část "ochranného" tukového obalu, ten rozdíl nebude až tak děsný... :D:D
Dnes mě po shlédnutí části jednoho staršího Zuzčina workoutu napadlo, co kdybych konečně jednu nohu nechala viset? No a ono to šlo. Jak "překvapivé", že to nebyl až zase takový problém. Tak z tohoto, dnešního úhlu to vidím nejmíň na těch dvou shybech (v pubertě hračka s prstem v nose), ale možná i zauvažuji o té zátěži. Pokud do té doby odstraním další část "ochranného" tukového obalu, ten rozdíl nebude až tak děsný... :D:D
úterý 27. srpna 2013
S.O.S. - Kettlebell
Dnes jsme s manželem (chvíli potrvá, než si zvyknu :-D ) něco kupovali v našem tescu. Na tom není nic zajímavého, ale při odchodu jsem si uvědomila, že mám přímo naproti sobě velký sportovní obchod. Raději ani nebudu psát jeho název, protože jsem se v něm něco "zajímavého" dozvěděla. Na první pohled ochotný pan prodavač, muž v nejlepším sportovním věku se nám hned začal věnovat, přičemž mě překvapila (převelice nemile) jeho reakce na mou otázku, zdalipak mají kettlebelly. V podstatě s opovržením mi odvětil, že nikoli, v kterémžto souvětí několikrát zdůraznil slova "módní záležitost". Opravdu je použil několikrát. Docela mě tím naštval, pochopitelně. Odešli jsme se slovy, že asi zajedeme někam do kovošrotu takové závaží pohledat :-)
Ráda bych konečně objevila kamenný obchod, kde bych si mohla zkusit, jakou kouli si to mám přát k Vánocům, abych pak nebyla zklamaná. U nás jsem ho zatím nenašla. Napadlo mě - nevěděl by někdo (Ústecký kraj až Praha)?
Ráda bych konečně objevila kamenný obchod, kde bych si mohla zkusit, jakou kouli si to mám přát k Vánocům, abych pak nebyla zklamaná. U nás jsem ho zatím nenašla. Napadlo mě - nevěděl by někdo (Ústecký kraj až Praha)?
Co je to?
Prasklý pásek na botě, zakopnutí o koberec a nefunkční cédéčko?To byla, prosím, moje sobotní svatba a taky vysvětlení posledních zápisků.
Ale od začátku.
Stříhala jsem metr. A to přesně od 6. srpna 14,30 hodin. No, dřív jsem to ani já nevěděla. :) Stříhání skončilo teď v sobotu, ve tři čtvrtě na jednu. Po víc než devíti letech krásného vztahu, v době, kdy už jsem v to vlastně ani nedoufala, jsem se vdala. Je na to krásné úsloví: miluješ-li něco, pusť to. Patří-li ti to, pak se to vrátí, nevrátí-li se ti to, pak ti to nikdy nepatřilo. No a to se mi stalo. Tedy ta první varianta :-)
Brali jsme se sami, jen se svědky, ve vzdáleném městě. Ani rodiny neměly tušení, ani kamarádi a nejhorší jsem to měla v práci. Jak vysvětlit náhlé zblbnutí, pomalost a neschopnost :D
Nakonec jsem se práskla jen vedoucímu a požádala o udržení tajemství a jedné blízké kolegyni (někdo mě musel učesat, když holička byla v tu dobu na dovolené. Zvláštní, že synovi doma nic nedošlo, ale prožívá špatné časy svého auta, takže asi proto :) Přitom šaty visely čtrnáct dní volně k vidění na ramínku, boty se povalovaly posledních pár dní pod nimi, minulé úterý jsme se skorosnachou pekly svatební koláčky (600 ks..., svedla jsem to na kolující akci v práci - pokaždé peče někdo jiný) jako maličkou výslužku.
Kdybych mohla, pozvu snad všechny, koho jsme v životě viděla a pohostím je, aby si taky chvíli užili, ale vzala jsem si poctivého chlapa, tudíž bez peněz :-)
Proč to píšu? Za první dvě třetiny prázdnin se mi krásně podařilo stáhnout další dvě (nedůležitá) kila, poctivě cvičit Zuzčiny Zwow a to posledních 14 dní utajených příprav se mi jaksi dokonale nedařilo. Prostě mám pocit, že jsem přibrala. Vím, že je to hloupost, ale to pořádné cvičení mi zatraceně chybělo, tak tedy hurá do kecek, neřečním a jedu jedu jedu :-) :-) :-)
Jo a ještě bych osvětlila první větu nahoře. Botky šly po návratu z oběda rovnou do popelnice, o ten koberec jsem naštěstí zakopla před obřadem, když jsem následovala matrikářku k jejich přehrávači, který zarputile ignoroval moje speciálně vypálené CD (naostro jsem si pak spoje v koberci pohlídala), na němž byly po dlouhých "bitkách" s manželem vybrané dvě skladby (viz níže). Paní matrikářka mi na ukázku pustila jejich oficiální CD, když se ozvaly první tóny onoho klasického svatebního pochodu, udělalo se mi mdlo, přinesla jsem mobil a pustila ukázky námi vybrané hudby. I ona přinesla druhý disk a pustila jeden známý slaďák z nevzpomenu si jakého filmu. Nezbylo, než ho odsouhlasit. Ve výsledku to bylo úplně jedno. Vlastně jsme hudbu ani nevnímali. I manžel překvapil. Ještě když jsme se spolu v pátek loučili se svobodou (je paráda, prožít to se svým nejlepším přítelem :-D ), prohlašoval, že půjde v džínách a u "ano" vymyslí jinou verzi jako "no, možná"... Nakonec šel v kvádru, jen bez kravaty, což musím ohodnotit, protože vyprávěl, že ji nosil rád a zarputile i jako malý kluk pod skautským šátkem a já ho vlastně odnaučila ji nosit. Ano z něj vyklouzlo zcela hladce a stejně i ze mě, podpisy jsem díky brýlím utajeným při obřadu v psaníčku taky zvládla na správné řádky, paní fotografka, která mě celou dobu strašně znervózňovala taky odvedla dobrou práci, navíc jsme se díky ní líbali dvakrát, protože to napoprvé nestihla cvaknout :-) :-) :-) ,ale to nám jaksi vůbec nevadilo. Oběd byl zamluvený a připravený v nedaleké restauraci. Stůl ozdobený, připravený se sklenkou aperitivu, oběd dle vlastního výběru. Hurá, dala jsem si něco vypadajícího alespoň vzdáleně jako zelenina :-)
Odpoledne jsem chvíli strávila v bazénu našich známých, k nimž občas jezdíme, kteří svědčili a kteří to celé vlastně způsobili a protiproud ze mě udělal na dvacet minut oslíka následujícího mrkvičku :-) (voda byla od minulé návštěvy stuuudenááá). Můj si mě akorát přišel vyfotit, do vody jsem ho stěží dostala posledně, kdy měla 30 stupňů a venku bylo teplo. Večer dvě lahvinky dobrého červeného, lehká večeře, prohlídnout aspoň na foťáku fotky a spinkat. Na nic jiného jsme se nezmohli :-D :-D :-DHudbu, prosím!
čtvrtek 22. srpna 2013
Konečně jsem si našla čas
Jak už jsem psala, v posledních několika týdnech mám takové starosti radosti, které mi zabírají každé odpoledne až do hlubokého večera i víkendy. Včera jsem to na chvíli hodila za hlavu a zase uvěřila Bobovo modrým očím, dala si jeho Totally ripped core a padesát (skoro, no) minut lapala po dechu a vypouštěla duši :-) Dnešní Zuzčin Zwow #55 byl pro mě příjemným protažením namožených svalů a skóre dvě kola + 2 plank pull burpee neberu jako pokus o světový rekord, ale milé zacvičení si.
Dochází mi, že vůbec v posledních asi dvou měsících mám vyměněnou hlavu. Přestala jsem si psát co a kdy cvičím, zapomněla jsem se fotit a přesto se na cvičení těším a se stravovacími návyky taky nemívám problém. Vím, že to není ještě dopilované, ale to je momentálně jiná otázka. Vlastně jsem všechny ty tabulky mír a vah (ačkoliv to jediné stále, i když nepravidelně dělám, že se měřím a ze zvyku vážím), porovnávací fotky, přestala potřebovat ve chvíli, kdy jsem se vešla do dávno oplakané šestačtyřicítky (mám ji přes prsa, dole mi jsou šatičky v o l n é, džínové kraťasy jsou 38 a zapnu je čím dal líp). A protože vím, že sto čtyři přes prsa jsem měla už jako holka a asi se jich jen tak nezbavím, vrátilo se mi konečně ztracené sebevědomí (a chuť šít) a tak nějak někde cestou zmizela ta zamindrákovaná baba, co všechno odkládá naneurčito. O víkendu jsem se viděla na cca dva roky starých fotkách a včera na ještě o pár let starších a zděsila jsem se té příšerné pneumatiky, co mi seděla kolem pasu, po které už skoro není ani památka, no kecám, nohy jsou na tom zatím nejlíp, ty se hezky rýsují, pak ruce. Pupik ještě čeká na "odhalení", "něco" mu do historického minima přece jen přebývá, ale trpělivost je vlastností ostřelovačů a střílení mi vždycky šlo dobře :-D
Teď spinkat, dobrou! :-)
Dochází mi, že vůbec v posledních asi dvou měsících mám vyměněnou hlavu. Přestala jsem si psát co a kdy cvičím, zapomněla jsem se fotit a přesto se na cvičení těším a se stravovacími návyky taky nemívám problém. Vím, že to není ještě dopilované, ale to je momentálně jiná otázka. Vlastně jsem všechny ty tabulky mír a vah (ačkoliv to jediné stále, i když nepravidelně dělám, že se měřím a ze zvyku vážím), porovnávací fotky, přestala potřebovat ve chvíli, kdy jsem se vešla do dávno oplakané šestačtyřicítky (mám ji přes prsa, dole mi jsou šatičky v o l n é, džínové kraťasy jsou 38 a zapnu je čím dal líp). A protože vím, že sto čtyři přes prsa jsem měla už jako holka a asi se jich jen tak nezbavím, vrátilo se mi konečně ztracené sebevědomí (a chuť šít) a tak nějak někde cestou zmizela ta zamindrákovaná baba, co všechno odkládá naneurčito. O víkendu jsem se viděla na cca dva roky starých fotkách a včera na ještě o pár let starších a zděsila jsem se té příšerné pneumatiky, co mi seděla kolem pasu, po které už skoro není ani památka, no kecám, nohy jsou na tom zatím nejlíp, ty se hezky rýsují, pak ruce. Pupik ještě čeká na "odhalení", "něco" mu do historického minima přece jen přebývá, ale trpělivost je vlastností ostřelovačů a střílení mi vždycky šlo dobře :-D
Teď spinkat, dobrou! :-)
úterý 20. srpna 2013
Fakt se mi stýská
Tento víkend skončí tři týdny, na jejichž začátku jsem měla fakt dost dobré předsevzetí. Cvičit dvakrát denně. Leč člověk míní, události mění. už druhý týden se šidím a dost mě to štve. Aspoň denně v práci násilním po chvilkách hrazdu na žebřinách. Chtěla bych do konce roku zvládnout dva shyby (jo, stačí mi dva, v únoru jsem se bála i jen zavěsit), ale ruce, obě po operaci karpálů, nějak odmítají viset. Zatím aspoň trénuju stylem nohy na 5. žbrdlince odspodu, maximálně uvolněné a rukama dělám denně pár sérií po pěti švindlshybech, aby si zvykaly i jiné svaly, než doma při workoutech.
Až tento týden skončí, dám na vědomí, proč to šizení. Teď ještě ne, je to tajemství, děsně tajné a nesmím to ostatním zasvěceným pokazit. :)
Fakt je, že každý den po práci něco chystám, než se otočím, je večer, spíš noc a čím víc se blíží závěr týdne, tím rychleji mi čas utíká. Snad vše proběhne v klidu, nebo alespoň bez velkých problémů (malé vítány, miluju takové ty drobné stresy a okamžitá nová řešení) a příští týden hurá na pořádný zápřah!!!
Až tento týden skončí, dám na vědomí, proč to šizení. Teď ještě ne, je to tajemství, děsně tajné a nesmím to ostatním zasvěceným pokazit. :)
Fakt je, že každý den po práci něco chystám, než se otočím, je večer, spíš noc a čím víc se blíží závěr týdne, tím rychleji mi čas utíká. Snad vše proběhne v klidu, nebo alespoň bez velkých problémů (malé vítány, miluju takové ty drobné stresy a okamžitá nová řešení) a příští týden hurá na pořádný zápřah!!!
pondělí 19. srpna 2013
Kardio
To bylo když...
... nám na chatu přivezli tři kubíky dřeva. Hezky nakrájeného a naštípaného, aby se přítel nestrhnul. :) A bylo to v sedm večer. V devět už jsme seděli u piva.
Aby bylo jasno, já ho trochu uštvala. V podstatě jsem se ani nezadýchala ani nezpotila, honila jsem ho, chudáka, jak nadmutou kozu a nedošlo mi, že ten, kdo si u nás vylepšuje fyzičku, jsem já. Ale vydržel a druhý den jsme o tom ani ani jeden nevěděli. :)
Jak jsme "pěstovali" křemenáč
Když jsem si ho všimla poprvé, bylo to večer, den před prvním obrázkem. Ze země koukala jen vypouklá hlavička. Nic víc. Druhý den ráno už byla maličko vidět nožička, během dne mě konečně napadlo zajít za ním s mobilem a růst zdokumentovat. Tak se stalo.
21. 7.
22. 7.
23. 7.
24. 7.
25. 7.
Vzhledem k suchu, které panovalo, mi konečně došlo, že nic pořádného už z něj nebude, takže jsem ho utrhla. No a on ho jedl už někdo před námi. Takže šel zpátky. :)
Když to tak vezmu, kromě dvou klouzků a několika smrdutých hadovek to byla zatím první a poslední letošní houbička. No, nevím, nevím. Vypadá to zatím bledě. :D Uvidíme, co přinese podzim.
středa 14. srpna 2013
Tělu se nedá věřit... :)
To jsem si takhle předevčírem vymyslela, že dám Zuzku. Vybrala jsem tenhle ZWOW a odhodlaně se do něj pustila.
Nakonec jsem během mučení dala všechno po čtyřiceti opakováních, jen side crunch bych jela až do noci. Ty mi nevadily. Jinak mi hořela stehna, ke konci odumírala zápěstí. Dokud jsem mohla, držkovala jsem, místy si odpočinula. Dovlekla jsem se do vany a umírala. No a včera ráno - nic. Dnes, když jsem lezla z postele jakoby bylo cosi kdesi uvnitř cítit, ale hned to zmizelo. No to si ještě nechám něco příště nakukat, že už jako nemůůůžu. Radši si workout rozdělím na části a hezky (se) dorazím. Možná mi spíš vadila monotónnost, zaručeně ne cviky. Takže příště - nenechte se ukecat, že to nejde! Tělo je od přírody líná mrcha a ono se mu to nakonec vlastně líbí, jen se mu to nesmí nechat projít!
středa 31. července 2013
Nový kopanec
Je čas prázdnin a momentálně i dost nepříjemného horka. Toho si asi nešlo nepovšimnout. :)
Já jen chtěla naznačit, jak těžko se posledních pár dní přemlouvám, než začnu cvičit. Dávám si v tyto dny spíš krátké HIIT někdy od Zuzky, někdy něco z internetu, občas něco vymyslím, abych se pořádně uondala. Myslím, že něco delšího by mě zahubilo. :) Ovšem jsme byli teď u známých, mají bazén a bohužel momentálně nefunkční protiproud. Musel na mě být pohled (naštěstí je bazén zastřešený), když jsem jak moucha v síti kmitala z jednoho konce na druhý (3-4 tempa, podle síly odrazu) a ve chvílích, kdy jsem se snažila popadnout dech, jsem se pokoušela provádět alespoň trochu něco jako posilovací cviky. Bylo to úžasné. Voda 30 stupňů - jen co jsem do ní prvně vklouzla, snad během vteřiny se mi všechny spasmy uvolnily a fakt jsem byla jak legrační myška na klíček. :D:D Ve chvílích, kdy jsem vylezla, jakože jsem vyčítala majiteli, že měl nechat postavit jednu dlouho dráhu podél pozemku, že by to bylo žůžo. :))) Docela se bavil.
Ano, u nás máme aquadrom, ale nikdy, slovy nikdy, jsem v něm nebyla. Měla jsem ráda jako holka ten původní, odkrytý (tenkrát se dost mrhalo energií). Dodnes nemůžu zapomenout na pocit, když mrzlo, padal sníh - a to i nám na hlavy - a zbytek těla se nořil v příjemně teplé vodě. Nebo vlezu do rybníků, které znám. Ale na aquáč, nikdy. :)
No a do toho lenivého meziobdobí (až na ten bazén) něco přišlo. Takové hezké milé nakopnutí. Velmi milé nakopnutí. Nebála bych se říct že velmi krásný kopanec to je. A ten pocit, takové to just něco musím rychle udělat, aby výsledek stál za to. Vím, že si nevyberu, odkud mi tuky budou odcházet jako první, ale dala jsem si takový prozatím měsíční "závazek", každý den něco pořádného na břicho. Nejlíp Bobovu jógu. A v druhé fázi něco jiného. Jedno co. Stejně se snažím aspoň dvakrát týdně dělat kardio, dvakrát posilování a pro zbytek něco krátkého intenzivního (pár zwow mám vypsaných na lístečkách a když nevím co, losuji, je to legrace). Dám vědět, až se "to" stane.
Já jen chtěla naznačit, jak těžko se posledních pár dní přemlouvám, než začnu cvičit. Dávám si v tyto dny spíš krátké HIIT někdy od Zuzky, někdy něco z internetu, občas něco vymyslím, abych se pořádně uondala. Myslím, že něco delšího by mě zahubilo. :) Ovšem jsme byli teď u známých, mají bazén a bohužel momentálně nefunkční protiproud. Musel na mě být pohled (naštěstí je bazén zastřešený), když jsem jak moucha v síti kmitala z jednoho konce na druhý (3-4 tempa, podle síly odrazu) a ve chvílích, kdy jsem se snažila popadnout dech, jsem se pokoušela provádět alespoň trochu něco jako posilovací cviky. Bylo to úžasné. Voda 30 stupňů - jen co jsem do ní prvně vklouzla, snad během vteřiny se mi všechny spasmy uvolnily a fakt jsem byla jak legrační myška na klíček. :D:D Ve chvílích, kdy jsem vylezla, jakože jsem vyčítala majiteli, že měl nechat postavit jednu dlouho dráhu podél pozemku, že by to bylo žůžo. :))) Docela se bavil.
Ano, u nás máme aquadrom, ale nikdy, slovy nikdy, jsem v něm nebyla. Měla jsem ráda jako holka ten původní, odkrytý (tenkrát se dost mrhalo energií). Dodnes nemůžu zapomenout na pocit, když mrzlo, padal sníh - a to i nám na hlavy - a zbytek těla se nořil v příjemně teplé vodě. Nebo vlezu do rybníků, které znám. Ale na aquáč, nikdy. :)
No a do toho lenivého meziobdobí (až na ten bazén) něco přišlo. Takové hezké milé nakopnutí. Velmi milé nakopnutí. Nebála bych se říct že velmi krásný kopanec to je. A ten pocit, takové to just něco musím rychle udělat, aby výsledek stál za to. Vím, že si nevyberu, odkud mi tuky budou odcházet jako první, ale dala jsem si takový prozatím měsíční "závazek", každý den něco pořádného na břicho. Nejlíp Bobovu jógu. A v druhé fázi něco jiného. Jedno co. Stejně se snažím aspoň dvakrát týdně dělat kardio, dvakrát posilování a pro zbytek něco krátkého intenzivního (pár zwow mám vypsaných na lístečkách a když nevím co, losuji, je to legrace). Dám vědět, až se "to" stane.
Jak to dopadlo, když jsem půjčila (resp. vnutila) knihu od Jill Michaels do rukou mému příteli
To máte tak. Schroupe všechny možné i nemožné české i cizí detektivky a podobnou beletrii. Nezastavila ho ani hromádka mých prastarých brožurek typu Metodika výcviku na kluzácích. V mezičase běhá s foťákem a "loví" broučky (zákaz vytrhat kopretiny!), pak sedí s atlasem plevele a bůhvíčeho ještě a dumá, co nám to tam vyrostlo. Pak sbíráme houby a díky němu seberu a sním i to, okolo čeho bych se dřív štítila i jen projít. Protože to okolo nás už zná, je vděčný za každý mu podstrčený šutr odkudkoli (bývalý učitel geologie). Taky umí bezvadně vařit (po chlapsku, s citem pro detail). MŇAM!!! Přepečlivě odměřuje svým drahocenným sukulentům každičkou kapku vody a trhá si vlasy, když jeho vrčící technikou posedlý vnuk křovinořezem oseká skoro všechna květenství domácího černého bezu (nebylo v zákrytu...), z něhož mě konečně letos slíbil naučit vyrábět léčivý likér atd., atd.
Nejvíc se mi líbí, že se ke všemu, co nějakým způsobem hodnotí, staví bez emocí, v roli nezávislého pozorovatele. I k hokeji a že ho sport až tak vášnivě nebere (býval "jen" vášnivým cyklistou silničářem).
No tak tomuhle pokladu (nelichotím, jsem s ním dostatečně dlouhou dobu a nikdy mě neomrzel a vím, že neomrzí) jsem podle podstrčila onu zmiňovanou knihu od Jill. Během vteřiny mi ji vracel s výrazem "fuj, nejsem zvědav na něčí životopis".
To se dalo čekat. Nevzdala jsem to a donutila ho začíst se kousek dál, až tam, kde chemie střídá fyziku a tak trochu matematiku. No konečně. Chytl se a já mohla spokojeně šít šatičky při tom, co mi on nadšeně předčítal vybrané dlouhé pasáže prokládané pochvalným "ta ženská není blbá" (není, já už to vím dávno:D) a věřím, že až knihu dočte, dočkám se i celkového nezávislého hodnocení, které bude zaručeně hlavně pochvalné).
Nejvíc se mi líbí, že se ke všemu, co nějakým způsobem hodnotí, staví bez emocí, v roli nezávislého pozorovatele. I k hokeji a že ho sport až tak vášnivě nebere (býval "jen" vášnivým cyklistou silničářem).
No tak tomuhle pokladu (nelichotím, jsem s ním dostatečně dlouhou dobu a nikdy mě neomrzel a vím, že neomrzí) jsem podle podstrčila onu zmiňovanou knihu od Jill. Během vteřiny mi ji vracel s výrazem "fuj, nejsem zvědav na něčí životopis".
To se dalo čekat. Nevzdala jsem to a donutila ho začíst se kousek dál, až tam, kde chemie střídá fyziku a tak trochu matematiku. No konečně. Chytl se a já mohla spokojeně šít šatičky při tom, co mi on nadšeně předčítal vybrané dlouhé pasáže prokládané pochvalným "ta ženská není blbá" (není, já už to vím dávno:D) a věřím, že až knihu dočte, dočkám se i celkového nezávislého hodnocení, které bude zaručeně hlavně pochvalné).
čtvrtek 25. července 2013
Bio paprička (domácí) a ti druzí
Nedá mi to a musím se pochlubit - včera večer bloumajíc s čičinami po balkóně, narazila jsem na první papriku. Vzhledem k tomu, že jsem sadila kořeninovou i normální dohromady, většina mi vymřela při špatném počasí, nevím, která z nich se vyklube. Vypadá to, že to je ta k jídlu, ne na sušení (ta je delší a záhy červená). Odhadovaná velikost (zatím) cca 6 cm.
Petržel v květu. Už z ní nic k jídlu nebude, možná pár zoufalých lupenů.
Ale tady se nám dokonce narodilo mimí! Chudinky vysušené, připálené, skoro nekvetou, ale miminko občas vypučí. To jsem pak pyšná teta.
Rajčátka mají asi 1/2 - 3/4 cm. Některá míň, nebo teprve kvetou. Taky zatím.
Bazalka už taky konečně přerostla truhlík, letos je fakt obzvlášť "vydařený" rok.
Petržel v květu. Už z ní nic k jídlu nebude, možná pár zoufalých lupenů.
Ale tady se nám dokonce narodilo mimí! Chudinky vysušené, připálené, skoro nekvetou, ale miminko občas vypučí. To jsem pak pyšná teta.
pátek 19. července 2013
Milý deníčku...
... aby to nevypadalo, že se jen živím, nebo na papání myslím, tak se taky pohybuju. Sice skončil náročný týden, co se týká oslav, ale aspoň mám důvod se řádně zničit a pálit přebytečné jouly. Minulý týden jsem si dala Bobovo 54 min. kardio s kettlebellem. Ouvej, mě bolela ještě dva dny prdýlka a stehýnka. Ale bylo to žůžo, hezky v tempu a srdíčko pěkně pracovalo. Na chatě v neděli podvečer jsem umírala při jeho workoutu 1, vůbec jsem nemohla popadnout dech, ne že bych už nemohla, ale byl hic.
Ovšem co jsem si skutečně užila, byla pondělní Bobova jóga na břicho, kterou jsme dali spolu se synem. Ne že bych byla taková hvězda, ale odumírala jsem až ke konci, on daleko dřív :) (to jsem matka, posmívat se potomkovi). Navíc mě rozesmál: Boba jsem nám pustila do televize, ne jen v tabletu, jako sobě, nahlas to bylo taky a kluk - angličtinář na začátku povídá "říkej mi, co mám dělat". Dostal jasnou odpověď. "Čum." Já nevím, chlapi to mají jinak? Nebo jen moje dítě...? (Snad to nebude číst!) No a přidali jsme ještě Bobovo 12 min. core.
V úterý se FAKT nedalo. Příkazem jsem měla od přítele koupit si boty. Letní. Žabky miluju, ale opravdu se ke všem šatičkám nehodí, jen jsem přitom musela do nákupního centra, které z duše nesnáším. Fakt bych to odpoledne radši trávila někde jinde. Navíc jsem si ve čtyřech prodejnách nevybrala. Žádná láska na první pohled. Škoda času. Ještě, jak jsme courali po těch botách, zajeli jsme k našim. Zatímco můj podřimoval u předváděné nové 3D tv, mě svrběly svaly. Byla z toho taková menší rozcvička v letních šatičkách na ramínka. A vlastně taky trochu předváděčka, aby mamča viděla a jednou taky něco pochválila... :D
O den později, už sama, jsem zajela ještě do jiného obchodu a něco jsem ulovila. Akorát to není to, co jsem sháněla, no, tak už to chodí. :):):) Ten den jsem se zase nemohla rozhodnout, co zacvičím. Tak jsem dala opakování - 54 min. s kettlebellem. Nějak jsem pobrala ty moje tříkilovky a jakože mám tedy v jedné ruce šest kilo. Když jsem se nedávno rozmýšlela, jaký kettlebell bych si pořídila, uvažovala jsem právě o šestikilovém. Teď, ač to držení obou činek v jedné ruce, bylo krajně nepohodlné, zdálo se to být lehké. Budu si tedy k vánocům nejspíš přát osmikilový. Ať si rodina užije srandy, až bude tu hmotu balit a dávat pod stromek. Ať z toho mám taky nějakou zábavu, až mi budou líčit, jak doputoval až ke mně. :D
Včera jsem se o tomto svém rozhodnutí se smíchem svěřila na mém "detašovaném pracovišti", tedy v masážním salonu a byla jsem hodně překvapena odmítavou reakcí mých profesionálních kolegyň. Vyslechla jsem přednášku o rýsování posilováním vlastním tělem + minimální zátěží, o mém "vyšším" věku a nevhodnosti vyšší zátěže, až jsem, neschopna řádně argumentovat (mám v sobě blok, když mluvím s někým, koho beru jako odborníka), skončila něčím takovým, jako že chci vypadat jako kulturista (pro klid). V hlavě jsem měla chviličku gulášek, ale jen chvíli, neboť "nafukovače" svalů jsem nebrala, neberu a ani brát nikdy vědomě nebudu, nejsem chlap a bez toho se jaksi s několikakilogramovou zátěží nabušencem opravdu nestanu. Nevím, možná jsme se jen nepochopily, ale moje "světlé zítřky" opravdu nevypadají jako powerjóga, zumba či bosu. Odjakživa mám ráda něco podstatného v ruce a leze mi mráz po zádech, když jsem před devíti lety zaplatila trenérce v našem renomovaném centru za to, že mě naučila se všemi těmi hejblaty zacházet a opustila mě se slovy "jen pět kilo zátěže!" a "jednou dokola" a po zbytek hodiny pobíhat po pásu nebo zajezdit si na kole. Po dvou třech opakováních, kdy jsem dala kola dvě, otráveně pobíhala a neuronila jsem ani kapku potu, jsem to vzdala. Já prostě musím cítit, že se něčeho držím a pak to má tu šťávu, když sotva funím, potím se a nemám už sílu nadávat virtuálnímu trenérovi, či spílat časovači. To jsem já.
PS: No vida, teď bych si měla přečíst první zápisek :D:D:D
Hurá, víkend!!!
Ovšem co jsem si skutečně užila, byla pondělní Bobova jóga na břicho, kterou jsme dali spolu se synem. Ne že bych byla taková hvězda, ale odumírala jsem až ke konci, on daleko dřív :) (to jsem matka, posmívat se potomkovi). Navíc mě rozesmál: Boba jsem nám pustila do televize, ne jen v tabletu, jako sobě, nahlas to bylo taky a kluk - angličtinář na začátku povídá "říkej mi, co mám dělat". Dostal jasnou odpověď. "Čum." Já nevím, chlapi to mají jinak? Nebo jen moje dítě...? (Snad to nebude číst!) No a přidali jsme ještě Bobovo 12 min. core.
V úterý se FAKT nedalo. Příkazem jsem měla od přítele koupit si boty. Letní. Žabky miluju, ale opravdu se ke všem šatičkám nehodí, jen jsem přitom musela do nákupního centra, které z duše nesnáším. Fakt bych to odpoledne radši trávila někde jinde. Navíc jsem si ve čtyřech prodejnách nevybrala. Žádná láska na první pohled. Škoda času. Ještě, jak jsme courali po těch botách, zajeli jsme k našim. Zatímco můj podřimoval u předváděné nové 3D tv, mě svrběly svaly. Byla z toho taková menší rozcvička v letních šatičkách na ramínka. A vlastně taky trochu předváděčka, aby mamča viděla a jednou taky něco pochválila... :D
O den později, už sama, jsem zajela ještě do jiného obchodu a něco jsem ulovila. Akorát to není to, co jsem sháněla, no, tak už to chodí. :):):) Ten den jsem se zase nemohla rozhodnout, co zacvičím. Tak jsem dala opakování - 54 min. s kettlebellem. Nějak jsem pobrala ty moje tříkilovky a jakože mám tedy v jedné ruce šest kilo. Když jsem se nedávno rozmýšlela, jaký kettlebell bych si pořídila, uvažovala jsem právě o šestikilovém. Teď, ač to držení obou činek v jedné ruce, bylo krajně nepohodlné, zdálo se to být lehké. Budu si tedy k vánocům nejspíš přát osmikilový. Ať si rodina užije srandy, až bude tu hmotu balit a dávat pod stromek. Ať z toho mám taky nějakou zábavu, až mi budou líčit, jak doputoval až ke mně. :D
Včera jsem se o tomto svém rozhodnutí se smíchem svěřila na mém "detašovaném pracovišti", tedy v masážním salonu a byla jsem hodně překvapena odmítavou reakcí mých profesionálních kolegyň. Vyslechla jsem přednášku o rýsování posilováním vlastním tělem + minimální zátěží, o mém "vyšším" věku a nevhodnosti vyšší zátěže, až jsem, neschopna řádně argumentovat (mám v sobě blok, když mluvím s někým, koho beru jako odborníka), skončila něčím takovým, jako že chci vypadat jako kulturista (pro klid). V hlavě jsem měla chviličku gulášek, ale jen chvíli, neboť "nafukovače" svalů jsem nebrala, neberu a ani brát nikdy vědomě nebudu, nejsem chlap a bez toho se jaksi s několikakilogramovou zátěží nabušencem opravdu nestanu. Nevím, možná jsme se jen nepochopily, ale moje "světlé zítřky" opravdu nevypadají jako powerjóga, zumba či bosu. Odjakživa mám ráda něco podstatného v ruce a leze mi mráz po zádech, když jsem před devíti lety zaplatila trenérce v našem renomovaném centru za to, že mě naučila se všemi těmi hejblaty zacházet a opustila mě se slovy "jen pět kilo zátěže!" a "jednou dokola" a po zbytek hodiny pobíhat po pásu nebo zajezdit si na kole. Po dvou třech opakováních, kdy jsem dala kola dvě, otráveně pobíhala a neuronila jsem ani kapku potu, jsem to vzdala. Já prostě musím cítit, že se něčeho držím a pak to má tu šťávu, když sotva funím, potím se a nemám už sílu nadávat virtuálnímu trenérovi, či spílat časovači. To jsem já.
PS: No vida, teď bych si měla přečíst první zápisek :D:D:D
Hurá, víkend!!!
A mám ji!
Tedy zatím jen připravenou na prodejně, ale už vím, co budu louskat o letošní dovolené:
Ráno jsem si přečetla recenzi od Nikki a strašně moc se mi zachtělo vědeckého výzkumu prováděném v mém nitru. Takže odpoledne si jdu pro ni. Hurá. Kdo by chtěl ukázku, je na této stránce internetového obchodu ANAG.
Rozečteného Špiona (Evžen Kulič) budu muset zvládnout v mezičase. Snad se mi to nebude plést.:)
Ráno jsem si přečetla recenzi od Nikki a strašně moc se mi zachtělo vědeckého výzkumu prováděném v mém nitru. Takže odpoledne si jdu pro ni. Hurá. Kdo by chtěl ukázku, je na této stránce internetového obchodu ANAG.
Rozečteného Špiona (Evžen Kulič) budu muset zvládnout v mezičase. Snad se mi to nebude plést.:)
úterý 16. července 2013
Modelky, aneb jídlo před objektivem
Pro ty, co rádi fotí své papú, ale jsou zoufalí nebo nespokojení s výledkem, pár rad. Snad si aspoň něco z toho i já vezmu k srdci. Jo někdo má shůry dáno a někdo se při volné fotografické tvorbě mučí.
http://www.apetitonline.cz/apetit-tv/155-jak-fotit-jidlo.html
http://dulique.blogspot.cz/2010/07/jak-na-foceni-jidla-v-domacich.html#!/2010/07/jak-na-foceni-jidla-v-domacich.html
http://life.ihned.cz/c1-54601370-jak-se-foti-jidlo-podivejte-se-proc-na-obrazcich-vypada-jeste-lepe-nez-ve-skutecnosti#fotogalerie-gf185248-2-1493390
Tím nemyslím, že si hned půjdu splašit nějaký dlabanec. Navíc, jsem čerstvě po o., takže mě výše uvedené nechává (víceméně) chladnouuuu... :):):)
Tak proto ho mám tak ráda... :)
Už jsem si říkala, jestli je normální, jak "jedu" po sezamu. Z Lidlu si nosím do práce sezamové tyčinky a okusuji je po ovoci, které mám ke svačině. 
Přítel si koupil halvu (chalvu) a ta je taky ze sezamového semínka, což jsem netušila. Chuť měla výbornou, ale byla tak sladká, že jsem přibrzdila hned po počátečním ochutnání.No a co na ty moje chutě říká odborník?
Sezam - pro zdravé kosti, vlasy a dlouhý život
Říká se o něm, že žádná skála před ním nezůstane celá. U nás se jím zdobí pečivo. Řeč je o sezamu, dvoumilimetrovém semínku, nejstarším koření na světě, ve kterém se ukrývá velká léčivá síla. Obyvatelé východu již po staletí znají jeho léčivé schopnosti. Z pohledu čínské medicíny má vztah k ledvinám, játrům, slezině-slinivce a plicím.
Mezi jeho léčivé účinky patří:A jak se dívá na sezam moderní dietologie?
Obsahuje tyto nejdůležitější látky : 20% bílkovin, 50% rostlinných olejů, 16%sacharidů a 9% vlákniny. Z vitaminů jsou to tiamín(B1) - 1 mg, riboflavín(B2) - 0,25mg, niacín(B3) - 5mg, karoteny. Minerální složení ukazuje na sezam jako skvělou multiminerální potravinu (složení na 100g) : vápník - 500 až 1500 mg, hořčík - 350 mg, železo - 10 mg, zinek - 10 mg, draslík - 410 mg, fosfor - 890 mg.
Toto složení ho předurčuje k prevenci a léčbě mnohých nemocí například:
Lepší je konzumovat přírodní - neloupaný sezam, protože obsah minerálů a vitaminů se snižuje odstraněním povrchové slupky semínka.
Zdroj: zdrava-vyziva.doktorka.cz, wikipedie
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)