Šibeník

Je to sice dál, ale zato horší cesta. Tak nějak jsme si připadali, když jsme našli nejpříhodnější parkování pod kopcem Šibeník.

Prostě čím menší kopeček, tím horší přístup. Ale to by mě, jakožto bývalé dítě, vlastně nemělo překvapit. Jen čím je člověk dospělejší, hledá hned ve všem problém. Ale taky zábavu. Ta hromada mezi autem a "vzdálenými vrcholky hor" je opravdu ... hnůj. Cukaly nám koutky, když jsme o dost později jeli z jahodového pole a auto pořád páchlo jako rozený sedlák :)

Fakt je, že místo bylo velmi šikovně ukryto před zraky okolojedoucích řidičů a naopak - my na něj viděli prakticky stále.

 Ledenec přímořský už tu byl, většina ostatní květeny taky, přesto pokaždé, když někde zanoříme nos "do přízemí", jsem znovu a znovu překvapována různorodostí tvarů, vůní, zvuků a barev, kterými nás příroda obklopuje.



Fotila jsem kvůli maličkým bobulkám lnu a zaostřeno je jinam, no jo, no...

Brabenci v kredenci, pardon, ve zvonku

Křížové vršky

Po jeho zdolání mým mužem dostal tento kopeček pracovní název "křížová cesta". Tato elegantně vyhlížející pradávná třetihorní vyvřelina skrývá nahoře menší záludnost. Tedy pro něj. Jak jsem zmínila, opravdu není nejmladší a na tuto procházku si trekové hole vzal původně jen tak z plezíru, oblečen v civil. U vrcholku jsme byli trochu překvapeni oba. Závěr výstupu byl z velké části
kamenitý, kamenitý byl i vrcholek, naštěstí sestup z druhé strany po stráni byl již travnatý, dál se již vlní nejmíň metr vysoká tráva. Od západu obloha ztmavla a my zbaběle prchli, že tedy pokračování příště.

Po pravdě - osobně bych ty kopečky dala aspoň tři a zpáteční cestu polem zpestřila aspoň indiánským během. Leč jsem manželka loajální a více se věnuji květeně a starostem o zdraví svého chotě :) Neupadnul, to bylo podstatné. Přiznal, že se chvílemi na těch šutrech bál, ale když cestou zpět volal své dceři a přál ji k narozkám, byl opět chlap a poslední akční hrdina :D:D:D
Pád ho stejně čekal. Zcela potupný. Asi na něj moc myslel. Cestou domů jsme se zastavili na jahodách a jemu se v jeho hodobožovém ohozu podařilo při překračování jahodového řádku uklouznout - prý po jahodě - a jako ve zpomaleném filmu se zřítil přímo do nich. Zvláštní. Kalhoty to přežily čisté, ale jak přišel k tomu červenému fleku na rameni, na to asi už nikdy nepřijdu... :)))

Plán zněl: dáme oba kopečky, podle času i třetí (není odsud vidět). Jak to dopadlo, jsem už napráskala.
Původně jsme chtěli nechat auto zaparkované v Charvátcích, leč chůze polní cestou se nezdála ořechovou, dopřáli jsme trochu dobrodružství i autu a zajeli s ním vlastně až pod kopec. No, ještě že nezapršelo víc, asi by tam vegetilo dodnes...

Nalevo pole, napravo pole, vzali jsme to tudy. Být tam klíšťata, schytám je z první ruky. Lopuchy, vysoká tráva, kopřivy, no, aspoň nebudu mít "reuma" :D Měla jsem si kraťasy.
Když jsme došli někam doprostřed kopce, ohlídla jsem se a začala se smát. Ve vedlejším poli vedla krásná vyšlapaná cestička. Manžel mi taky jednu ukazoval, ale na druhé straně a ta se nám nezdála. Té hezčí jsme si vůbec nevšimli.

 Pouhých tři sta metrů od auta k vrcholu a pořád tam nejsme...

Tenhle pohled stál za to. Louka celá krásně barevná, nad ní obrovští čmeláci, sem tam modrásek a do ucha se vkradl příjemný cvrkot.




Černýš rolní

Ledenec přímořský

Lnice květel

Tolita lékařská

Záraza vyšší

Bělozářka liliovitá

Modřenec tenkokvětý

Plamének přímý

Nos u země a vytrvale hledá něco pro foťák

Pohled z vrcholku směrem k Oblíku 

V dálce Milá

 

* * *

 

 

Otázka:
Co znamená slovo Jersey?

a) Jersey, spolu s nedalekými neobývanými skupinami ostrůvků Minquiers a Écréhous tvoří závislé území britské koruny, oficiálně zvané Bailiwick of Jersey, česky Rychtářství Jersey.

b) Žerzej (úplet, jersey) je všeobecné označení pro lehké až středně těžké pleteniny.

c) Jerseyský skot, též jersey, je malé dojné plemeno.

Prameny: wikipedia, latkyprovas.cz

Všechno je správně!

Modelky Princezna a Julča (a kozy ostatně taky) naprosto dokonale pózovaly cca 5 vteřin. Než jsem je zaostřila, bylo po kompozici :)

Ale mléko a čerstvé sýry mají naprosto nejlepší!

 





Co má společného Raná a kozy?

Naposledy jsem na něj lezla s kamarádkou ještě v době, kdy jsme obě chodily na svazarmovské letiště. Tedy někdy ve třetihorách :) Tenkrát byl zrovna jakýsi zákaz létání a tak jsme volný víkend využily ... jak jinak, než k návštěvě "konkurence". Zajely jsme si busem na Ranou a po zdolání vrcholu došly i na místní letiště.

Až tak daleko jsme se tentokrát s manželem nedošli. Postačil nám pohled z vrcholu kopce.

http://www.rana-paragliding.cz/

Oblík

Nečekala jsem, že na tuhle homoli vůbec kdy vylezu, ovšem když manžel zapíchl prst do mapy, pokrčila jsem rameny. A stalo se. (28. května)

Mapy.cz

Pro zpestření jsem jej po částech vybíhala a vždy, když jsem lapala po dechu, mě muž v poklidu
došel. Část cesty vede úvozem kolem luk a křovisek, pak šipka oznámí "vpravovbok" a začne další část. Kousek mezi křovinami, dál v zákrytu stromů. Tak je tomu až téměř na vrchol. Když se stromy vytratily, udělala jsem něco jako ááách a začala nadšeně pokřikovat, že si připadám, jako v letadle. Výhled je opravdu úchvatný, jen naše obvyklá místní inverze trošičku pokazila celkový dojem.


"V hledáčku" fotoaparátu Oblík.
Pohled z Číčova