Kdepak, nezmizela jsem ze světa (neříkám, že by si to občas někdo nepřál :D),
ale mám připravenou omluvenku:
Tělo je ještě na cestě (a nějakou dobu na ní zaručeně zůstane, alespoň soudíc na první a potažmo i na druhý pohled :D), zato hlava má po letech bloudění stoprocentně jasno.
V hlavě je řád, klid a mír. Aspoň většinou :)
Tělo ji poslouchá, i když ... občas má taky svou hlavu :D
No, jako celek to není ale tak hrozné. Aspoň při pohledu zevnitř.
Důležité pro mne je, že nepanikařím, když nastane období stagnace v mírách a na váze. Vím, že cesta mého těla je správná. Protože mozek už je v cíli. Opakuji se. Opakování matka moudrosti :)
