...neboť jsem si již dost dlouho nerozbila hubu... :)))
Nejdřív jsem si ho všimla.
Pak jsem si vzpomněla, že jsem ho viděla v letáku.
Pak jsem si vzpomněla, že jsem si ho už dávno chtěla pořídit a že jsem měla i stažený odkaz na stránky, kde byla znázorněna i jeho domácí výroba.
Pak jsem se pro něj vrátila skoro až od pokladny. A bylo vymalováno.
Zatím jsem ho zkusila jen tak trošku, abych otestovala nosnost a navíc jsem byla po večeři a asi tři čtvrtě litru vypitého tureckého čaje. Až se líp seznámíme a prubnu ho pořádně, určitě dám vědět.
Perlička. O metr dál se v regále válely kettlebell (jak jsem se dočetla, jsou ženského rodu, asi z ruštiny podle vzoru girja či bulina). Málem jsem se počurala smíchy, když jsem lapila jednu desetikilovku do ruky a ... ono nic. Ani jsem s ní nepohnula. Ač doma si běžně pohazuji dvanáctikilem. No nechápu, ale co už.
Dodatek. Zdá se, že se zde budu vyskytovat přece jen častěji. Manžel si po dlouhé době sebepřemlouvání pořídil nové pécé, tedy písí, tedy novou bednu, takže ta jeho prabába na kliku skončila konečně v propadlišti dějin a vzhledem k jeho oblíbené večerní činnosti, kterou je televizní program, což již delší dobu není můj šá čá (šálek čaje), mi jeho nová hračka zůstane v tu dobu k dispozici. Tak uvidíme...
