Nikkiina adventní výzva





Vypadá to, že si zpestřím předvánoční čas. Nikki se nenudí a vymyslela pro své příznivce další výzvu. Nevidím v ní žádnou zákeřnost (ha, ha), dám se do toho.

 

 

 

http://mojetelo.blogspot.cz/

Dýňové špagety pro vegetariána

Teda tak dobře jsem se už dlouho nenacpala. Kecám :-)  Ale to, co jsem si dnes vytvořila k obědu, bylo fakt dost dobré. Asi čtrnáct dní se mi doma povalovala špagetová dýně a já kolem ní kroužila, drbajíc se za uchem, copaže by se z ní dalo udělat. Tento týden vybírám zbytek dovolené a, ač jsem bývala téměř vždy líná něco sama pro sebe vytvořit, kupodivu se tentokrát neodbývám a každý den si něco vymyslím. A vlastně jsem, až na sádlo ve škubánkách, neměla maso. Dělám předvánoční úklid, ne že bych to nějak přeháněla, ale aspoň jsem (mimo jiné) udělala inventuru v zásobách a v mrazáku, a tak žiju momentálně z přebytků. Dnes došlo i na dýni. Hledala jsem na netu nějakou inspiraci a zjistila jsem jen jedno. Chuť musím dodat.
Vytáhla jsem nakládaná sušená rajčata, pár zelených cibulek, česnek, tymián, bazalku a sůl. Mezitím, co se rozpůlená dýně, zbavená semínek, osolená a pocákaná olivovým olejem pekla na plechu v troubě při cca 170 st. (horký vzduch, normálně 180 st.), nakrájela jsem vše nadrobno, česnek rozetřela a v kastrůlku ohřívala i s natrhanou mozzarellou (chybka, zgumovatěla, chtělo to rozpouštěcí sýr), přidala jsem tak dvě lžíce smetany, jako pokus o pomoc při rozpuštění sýra, a nechala jen prohřát, aby se sýr roztavil.
Mezitím se dýně upekla (první půlka byla v troubě půl hodiny, druhá hodinu, bez chuťových rozdílů), vylila jsem z ní trošku tekutiny a pomocí vidličky jsem vytrhávala malé špagety, dokud nezbyla jen tenká slupka. Do špaget jsem pak zamíchala rajčatovou směs a neprodleně plnila bříško. Ještě jsem si přidala. Je přeci čtvrtek a přebytečné kalorie vmasíruju klientům pod kůżi :-D
Dovalím-li se :-)

Kruhový objezd, nebo křižovatka?

Tak, už se to stalo. Padla hranice, jejíž překročení mě vedlo k zamyšlení. Někde v průběhu posledních čtrnácti dnů, mezi minulým a nedělním vážením (míry pro teď ponechám stranou, v té chvíli na váze šlo o něco jiného, než jen číslo) mi váha poklesla půl kila pod 73 kilo. Já vím, to číslo je většině z vás k smíchu, ale byla to pro mě celá léta taková psychologická hranice. Tolik jsem vážila i kdysi na gymplu, celé roky jsem ho používala jako takovou podivnou mantru. Pravda, po narození druhého syna se mi podařilo zhubnout na 66,5 kg, ale hlava řešila vždy číslo 73.

Pro klid - míry taky pomaličku klesají, na tahle čísla "jedu" až posledních třičtvrtě roku.

550 - dodatek

Včera jsem lhala, že nic nebolí. Během dne jsem pocítila jak prsní svaly, tak docela dost i nohy, žůžo :)
Večer jsem se s chutí pustila do dalšího Zuzčina cvičení.

Dnes po ránu mi to seplo, co nejspíš bylo tím důvodem, proč jsem od konce srpna své tělo tak šidila. Někde v podvědomí jsem měla zasunutou informaci o smrti mladší kolegyně (infarkt). Nechala jsem si i natočit EKG, přesto jsem byla na sebe dost dlouho opatrná. Jediná vyjímka bude viróza ze začátku září, kdy jsem fakt funěla jako sentinel.
Nicméně tohle období je už za mnou a opět každý den listuji v sešitě se Zuzčinými workouty, nebo hledám na netu něco, co ještě v sešitě nemám a čím bych se mohla zrušit :)

550

Připadala jsem si včera děsně vybíravá, ani Jill, ani Bob mi nebyli dost dobří (tohle znám, to je dlouhé, to se mi nechce, to mě neba...). Strčila jsem proto nos do svého sešitu, kde mám rozepsáno "pár" Zuzčiných workoutů. Pohled padl na tenhle a bylo. Ani jsem celou dobu nepípla, abych zbytečně neztrácela energii. Ne že by cviky byly až tak těžké, ale každý padesátkrát... No kliky jsem  - se přiznám - dala dámské, bez přesouvání a star crunch jsem od dvacítky "dost" modifikovala na crunch s nohama pokrčenýma v pravém úhlu nad zemí. Ještě tak najít název :) , ale dnes mě nebolí vlastně nic, až na pár úponů vzadu na stehnech a to nechci svádět na Zuzku.
Čas - bez pěti vteřin dvacet tři minut.

Pod sprchou mi blesklo hlavou, že jsem před pár dny začala hledat inspiraci pro článek o cvičení pro starší a pokročilé, a že mi Zuzčiny milované workouty s nalezenými informacemi jaksi nepasují dokupy. Mám za to, že čtení, které jsem našla, patří ke generaci o patro výš, nic, pro mou věkovou kategorii. Budu se muset podívat po něčem pro mou krevní skupinu :)

Nikki - nová výzva, osobní postřehy

Hanba mi. Včera skončila výzva a takhle jsem se pochlapila. Tedy spíš nepochlapila.

Švihadlo jsem v podstatě vypustila úplně.

Napravení chyb, no nevím, nevím. Asi mám nějakou podzimní krizi, či co. V každém případě každý den řeším pitný režim, s nímž obvykle nemívám problém.

Žádné špatné cukry a tuky. Tak s tuky jsem na tom dost dobře. Kdybych nechodila v práci na oběd, vlastně bych skoro na žádný za celý nenarazila. Oběd myslím nahradí denní spotřebu ažaž.
Cukr. Přiznám se, že čaj k snídani musí být slazený. Zbytek dne piju vodu (z vodovodu), nebo neslazený čaj (bylinkový, roiboss). Kafe nepiju, jen na transfúzce, nechutná mi. Jen jednou - někdy minulý týden jsem byla ráno bez cukru -čaj jsem sice uvařila, ale jaksi jsem na něj ve spěchu zapomněla, takže jsem pila až ten neslazený v práci.
Ale zase když narazím na třtinový cukr, koupím si ho. Vydrží mi dost dlouho, nikdo doma nepozná, co to je :)

Teď přijde to lepší.

Barevné ovoce - zeleninu, nemám problém. Denně alespoň 3 až čtyři barvičky minimálně!

Novinka v jídle. Černý kořen jsem už sice jednou jedla, o to víc jsem si vychutnala jeho oříškovou chuť.
Co jsem měla poprvé, je kozí mléko (http://emozekvalfe.blogspot.cz/p/blog-page.html).
A špagetová dýně stále čeká...

Aktivní jsem docela dost, i když zrovna na sobě nemám kecky a sportovní podprdu. A když to na mě přijde v pauze mezi masážemi, musím se hodně krotit. Jinak bych se z tělocvičny vrátila ufuněná a zpocená :D

Snídaně? Kdybych mohla, snídám ještě než otevřu oči. Bez snídaně jako bych nebyla. Bez snídaně by se mi motala šiška a nikdo by se mnou nevydržel.


Suma sumárum... nestálo to za řeč. Hanba mi.