Po docela dlouhé době nicnedělání, přemluvila jsem se konečně vyrobit si konečně něco na sebe. Dlouhou dobu jsem si nic neušila a časopis Burda, který ze zvyku již řadu let vytrvale v trafice vyhlížím, se mi nelíbil. Zlom nastal až někdy před dvěma měsíci. Sice jsem si tehdejší číslo nekoupila, ale veeelmi mě zaujalo. Došlo mi, že i na tuto stránku mého života měla moje předimenzovaná fyzická schránka vliv. Až teď, když se díky cvičení začala opět splaskávat, Burda mě opět zaujala.
Skříň mám plnou látek, časopisy zabírají víc než metr police, krejčovská příprava (nitě, zipy, knoflíky atd.) mají vlastní skříňku. Nejsem a nikdy jsem nebyla profík, pro cizí zásadně nešiju, ale začínala jsem v době, kdy byly děti malé a moc toho tenkrát na ně nebylo. Pro sebe jsme začala šít víceméně z donucení. I jako štíhlejší jsem měla vždycky atypickou postavu - nahoře moc, žádný zadek. Dámské kalhoty mi vůbec nikdy neseděly. A taky mám ráda činnost, při které je za mnou něco delší dobu vidět. Plést a háčkovat umím taky, ale nejsem rychlá, dlouho mi to trvá a moc mě to pak nebaví.
Dnes jsem se tedy konečně přemluvila a střihla jsem si na šaty. Bílé, letní, krátké, bez rukávů. S šitím ještě počkám, nevím, jakou velikost budu mít, až se počasí umoudří. Doufám (a teď už i věřím), že mi na konci léta budou velké...
Žádné komentáře:
Okomentovat