No to je nápad, takový název pro jídlo... Tak tady někde bych měla utvořit ono místo, kde bych postupně vytvořila seznam těch mňamek, které by nebylo špatné vyzkoušet nebo uvařit. Zatím jsem sem nebyla schopná ani propašovat kalendář cvičení, tak to jsem zvědavá, jak dopadne tohle. Prosím o trochu trpělivosti. :)
(Kdybych četla pořádně, už dávno bych tady měla odkaz na Nikki, která měla ten nápad a vymyslela výzvu - do konce roku vyzkoušet 20 nových zdravých druhů potravin, přidat 10 zdravých receptů a zároveň se podělit přes její stránky s ostatními. )
Co mě tak napadá:
- fenykl
- medvědí česnek (pokouší se mi růst na balkóně) - 19. 6.
- řapíkatý celer - 20. 6.
- stevia - sladidlo - 14. 7.
- piniová jádra - 22.7.
- turecký jogurt - cca 2. 8.
- celozrnná ječná mouka - 9. 8.
- dýně hokaido - 3. 8.
- sladké brambory, batáty - 27. 8.
- quinoa - 30. 11.
- mandlové mléko (nebo jiné, podobné)
- arašídové máslo (děti ho před lety měly, já snad ani neochutnala)
- artyčoky
- bulgur
- jáhly
- amarant
- kozí mléko - 29. 10.
...
Co z toho bude (bylo):
Jaksi mimo pořadí a víceméně ze zvědavosti, zakoupila jsem v tescu balíček "brambůrků".
Netušila jsem, jaké budou, o chuti jsem měla taky jen mlhavou představu. Nakonec zklamala jen jedna věc - chuť. Tedy ne až tak chuť koření, soli bylo taky docela přiměřeně, ale, i když na obalu stálo, že součástí výrobku je rostlinný olej, chuť na patře byla trochu umělá, ztužená. To byl úplně první dojem, když jsem strčila do pusy zkroucené plátky celeru a červené řepy. Utvrdlo mě to v tom, že se co nejdřív porozhlédnu po sušičce ovoce. Příteli sice stačí sušit houby a bylinky na chatě v mém autě (krásně pak voní, auto), ale jiné přebytky na žužlání bych tam nejspíš nevytvořila.
...........................
Úterý, 19. 6.
Konečně došlo na medvědí česnek. Na balkóně se krčily čtyři lupínky (kytička je nově koupená, má jen dvě cibulky), ale protože se pomalu chystá na letní spánek, bylo rozhodnuto. Uškubla jsem jeden jediný lupínek a ač jsem měla v plánu připravit si oblíbenou verzi guacamole, snědla jsem to téměř homeopatické množství zcela solitérně. No a budu se těšit na příští jaro. Vůbec to nebylo špatné. Doufám, že mi nezajde a příští rok se nebudu muset shánět po nové. Do guacamole jsem nakonec oškubala pár listů normálního česneku a bylo. Více o medvědím česneku zde.
Moje verze guacamole: avokádo (nejlepší jsem zatím vždy měla z kauflandu) - vydloubu do misky, pocákám citronovou šťávou (aby nezhnědlo), přidám cca 2 nadrobno rozkrájená rajčata (v případě nouze lze i pyré, kupujeme v Německu za pár korun a je výborné), mladou cibulku nebo pažitku, česnek nebo česnekovou nať, malinko osolím, jen pro zvýraznění chuti, rozpatlám vidličkou nebo malým šťouchadlem na kaši a ihned slupnu. Jednak to mám děsně moc ráda, druhak avokádu vzduch nesvědčí. Postačí mi k tomu plátek - dva knackebrotu a ještěže je tolik syté, jinak bych toho mohla kotel. :D
Fotku jako obvykle nemám, snad se mi někdy podaří udělat ji dřív, než to sním! :)))
...........................
Čtvrtek, 20. 6.
Řádně uvařena, zalezla jsem večer při návratu z masážního salónu do našeho intersparu pro něco k jídlu. A ejhle - narazila jsem na řapíkatý celer v akci! Neváhala jsem a zakoupila ho. Doma jsem v očekávání blížícího se deště = ochlazení otevřela okna, dala sprchu a v tom stále ještě skleníku vymýšlela, co pozřu, když jsem jak leklá ryba a vlastně ani nemám hlad. Po nahlédnutí do ledničky mi blesklo - mám otevřenou krabičku s rajčatovým pyré (z Německa, 250 ml, moc dobré a levné), udělám si bloody mary (pochopitelně nealko verzi). Do velké sklenice jsem nasypala špetku soli, otočila párkrát mlýnkem s bílým pepřem, cvrnkla pár kapek worčestru (ještě jsem nevymyslela jeho zdravější náhradu) a citronové šťávy, vhodila pár kousků ledu, zalila rajčatovým pyré (normálně se dělá z džusu), dolila trochou studené vody a bylo. Řapíkatý celer jsem vyndala z obalu, odlomila jeden stonek, seřízla jsem konce, oloupala, překrájela podélně a použila do nápoje jako míchátka. A světe div se, ještě jsem to stačila vyfotit, než jsem to vypila a zchroupala. :)
No a teď k tomu řapíkatému celeru. Celer jako takový mám ráda ve všech formách, snad kromě celerových řízků, ty mě jaksi vůůůbec nezaujaly. Tahle forma není špatná. Chuť výrazná, hezky křupal, určitě i ten zbytek ráda užiju, i kdyby to mělo být jen zpestření zeleninových salátů. Proběhnu internet a poohlédnu se po nějaké inspiraci.
---------------------
Česnek
Opět mimo pořadí.
Není se sice až tak čím chlubit, musím konstatovat v první řadě konstatovat, že co jsem zasela, to sklízím, alespoň do objemu, ale je můj, vlastní a po ochutnání vím, že je dobrý. Ano, mohl by být poněkud větší, s tím souhlasím, ale po tom bláznivém jaru, v zednické vaně, na balkóně a poprvé v životě... No prostě jsem pyšnou majitelkou cca 30 deka vlastnoručně vypěstovaného českého česneku, název odrůdy jsem prosím zapomněla hned po odchodu z prodejny a navíc to bylo vloni na podzim. :)
Neděle, 14. 7.
Opět mimo pořadí, ale vlastně ne až tak docela :D
V rámci posledního týdne prožil můj přítel příjemný víkend - rozhodl se, že nevaří. Včera, v neděli, jsme si vyjeli do nedaleké restaurace a tam jsme si k jídlu (salát caesar) dala nealko pivo. Poprve v životě jsem ochutnala pivo s příchutí - Bernard s čistou hlavou - višeň. Až na dost hořký "ocas" (vinaři ví, o čem mluvím a co chci od piva) byl dobrý. O co ale jde, je to, že toto nealko pivo je slazeno stévií a - jak doufám - žádnou chemií. Umělé sladidlo bych, myslím si, poznala. Přiznám se, že, pokud jíme někde "mimo", raději si dávám nealko pivo, než colu, sprite atd., které jsou na mě moc SLADKÉ a nikdy mi nechutnaly.
---------------------
Pondělí, 22.7.
To pivo byla víceméně legrace, teď už zase "vážně". :)
Bloumajíc po Penny v přilehlém saském městečku, narazili jsme s přítelem na sáček ukrývající hrstičku piniových jadérek. 2 eura, no nekup to, v rámci vědeckého výzkumu. Doma jsme ten malý poklad otevřeli a semínko po semínku ochutnávali. Chuť nijak výrazná, leč jedinečná a v receptech nenahraditelná. Dále nechť raději nečtou striktní dodržovači zdravé stravy. :) Osobně si ale dám raději tyhle těstoviny s janovským pestem, než něco jako vepřo knedlo (narážím na nesmělý pokus mého přítele zvrátit mou cestu za lepší potravou - on po mně několika večery s grilováním, já po něm téměř nefalšovaným žlučníkovým záchvatem, sice jsem ho nepřesvědčila, ale už dost přibrzdil).
(pro 4 osoby)2 svazky bazalky (domácí)
1 malý stroužek česneku (domácí)
špetka hrubé soli
15 g piniových oříšků
40 g strouhaného parmazánu
20 g strouhaného pecorina
asi 40 ml panenského olivového oleje
Omyjte a osušte bazalkové lístky. V hmoždíři utřete česnek a piniové oříšky na hladkou pastu (protože na chatě nemám hmoždíř, použila jsem prastarou hlubší smaltovanou misku a dřevěnou kvedlačku - nikdy jsem ji před tím nepoužila, takže má rovnou spodní plochu, hmoždilo se s tím líp, než by se dalo čekat) . Přidejte špetku hrubé soli ( jde to i s normální) a bazalkové lístky a třete. Když bazalka začne pouštět zelenou tekutinu, vsypte sýry. Tenkým pramínkem přilévejte olivový olej, až vznikne krémové pesto (pramen: apetitonline.cz).
Trochu jsem šetřila s bazalkou, ale chyběla tam, takže nešetřit, třít, než se těstoviny uvaří, máte hotovo, promíchat s kvalitními špagetami a hned podávat (než pesto zoxiduje).
Přidám ještě recept na gorgonzolové pesto s rukolou. Rukolové lupení jsem si kdysi koupila a vůbec mi nechutnalo. V tomto receptu se však dokonale pojí s ostatními chutěmi a nemá to chybu.
(pro 4 osoby)
1 šalotka, pokrájená nahrubo (z nedostatku šalotky lze s přehledem použít i maličko přerostlou jarní cibulku)
špetka hrubé soli a čerstvě mletý pepř
60 g vlašských ořechů (opět z domácích zásob)
100 – 150 g rukoly, pokrájené nahrubo
100 g sýra s modrou plísní (např. gorgonzoly)
asi 120 ml panenského olivového oleje
V hmoždíři nejdříve utřete šalotku posypanou trochou hrubé soli. Postupně přisypávejte ořechy, pak přidejte rukolu a sýr a opepřete. Nakonec přilévejte olej, až vznikne pasta krémové konzistence (pramen: apetitonline.cz).
Pesto předčilo mé očekávání a určitě to nebylo naposledy, co jsem něco podobného "uvařila". :)
Navíc oba obědy chutnaly i mému příteli, který sýrový rozhodně není, ale tomu lepšímu neodolá.
Sýry - jsme jako rodina trochu myši, vždy jsme si je kupovali. A tak, jak začaly být ty české povětšinou nepoživatelné, raději si nechám ukrojit i méně než deset deka některého kvalitního (jak doufám) a chuť, kterou oplývá, bohatě nahradí množství toho levného znetvořeného tvarohu, který nazývají hrdě sýrem a vlastně ještě ušetřím.
No - jak tak koukám na příspěvky, žádná "dietní" sláva, ale podívám-li se zpětně, jak jsem se stravovala ještě před cca třemi měsíci, musím mít ze sebe chtíc nechtíc radost. A určitě bude líp. :)
---------------------
Pátek, 9. 8.
Celozrnná ječná mouka
Minulý týden jsem zašla spolu s přítelem do obchodu zdravé výživy a on tam zahlédl ječnou mouku. Okamžitě začal básnit o lívancích. Takže jsme ji zakoupili a na mně bylo splnit mu přání. Odmalička miluju syrová těsta (snad kromě lístkového) a tohle z celozrnné ječné mouky bych snad vypila všechno... :)
Na sladké tedy moc nejsem, ale dá se na tom přežít. Lívance:
1 litr mléka
1 droždí
2 vejce (máme domácí, "vysokohorské")
2 lžíce cukru (dopřejme jej droždí)
sůl
mouka - dle potřeby (já dala jen celozrnnou ječnou mouku)
Po vykynutí jsem smažila chvíli na oleji, pak něco na másle a nakonec na sádle. Co chata dala. Dobré byly všechny. Ten můj jen brblal, že to není ono. Možná ty původní, co mu visí v paměti, byly namazané povidly s rumem a přimíchaným strouhaným perníkem, nebo mouka ječná byla říznutá bílou pšeničnou, nebo tvaroh byl přislazený. Kdoví, jak to tenkrát bylo. :)
Já v tom obchodě ale našla jiný poklad. Quinou. Bohužel byla momentálně nad moje finanční možnosti (tuším 200 g sáček za 70 - 80 korun), prostě jsem neměla u sebe ani floka a nakupoval přítel. To jsem mu nemohla udělat, když jsme se ještě chystali "krmit králíka", tedy zajet do kauflandu pro MOJI zeleninku... :) Ale jen co to půjde, hned si tam zajedu a zaručeně koupím a alespoň vyzkouším.
---------------------
Úterý 27. 8.
Batáty
Šla jsem včera po nějaké době opět do intersparu a jako vždy, moje nejdelší zastávka byla v zelenině. Probírala jsem se klasikou - rajčata (ta na balkóně jsou letos pro ostudu), zvážila broskev na ráno do ovesné kaše, přidala dýni hokkaidó - taky na ní dojde... a akční batát. Prozatím jeden kus na zkoušku. Prolezla jsem net, abych si osvěžila, co je to za kytičku (viz např. zde) a protože než jsem se dostala k vaření, byl již velmi pozdní večer - tedy na jídlo - rozhodla jsem se pro jednoduchou zkoušku varem v osolené vodě. Než jsem oloupala stroužek svého domácího voňavého česneku (malý, ale můj .D), byla brambora uvařená. Tedy předem jsem ji oloupala a nakrájela na plátky, šlo to trochu ztuha, má jinou konzistenci než normální brambor. Zcedila jsem vodu, batát nasypala na talíř a co šlo, jsem rozmačkala s česnekem a solí. Vlastně vcelku zůstaly jen dva kousky. Růžovooranžovou kaši jsem slupla a zalitovala, že jsem jich nekoupila víc. Bylo to mňam. Sice sladší, ale mňam. Až ho někdy zase uvidím v akci, i bez (hlavně v Německu, tam je levnější), neodolám. A tahle naprosto jednoduchá varianta - jen kaše s česnekem, mě dostala. Ale slibuji, že vyzkouším i něco jiného.
---------------------
Cca 2. 8.
Turecký jogurt
Úplně jsem zapomněla - řecký jogurt už jsem ochutnala, i když ten, který jsme koupili, když došel zmiňovaný turecký, byl o poznání lepší. Ale k tureckému jogurtu. Zakoupen v německém Rewe, výrobce německý. Věřím, že chuť byla autentická s případným originálem, ale na mě byl trochu kyselý (ten řecký byl také německý a byl v ý b o r n ý :D). Asi jsem si ho koupila z mírné nostalgie - syn žije v Turecku.
---------------------
3. 8.
Dýně Hokaido
Dá se říct, že dýněmi na různý způsob jsem měla prošpikované dětství. Byly obrovské, dlouhé, domácí a říkalo se jim tekvica, protože byly z naší slovenské zahrady. Babička z nich vařila taky ananasový kompot, toho jsem se přejedla a nějak ho už nemusím. Co si ale alespoň jednou do roka udělám, je dýňová polévka. Abych vyzkoušela, na kolik chuťově odlišná je hokaido, vyzkoušela ji jsem na svém oblíbeném receptu. (Tady jsou další.)
dýně hokaidosmetana (lze nahradit mlékem a případně kouskem másla)
sůl
kopr
Dýni rozkrojíme, vydloubeme semínka a nastrouháme na hrubém struhadle. Dáme do hrnce a zalijeme vodou tak, aby nepřesahovala dýni (to jsem kdysi začala dělat, abych smetanu moc nepřeháněla), osolíme (dosolíme až nakonec, dle chuti) a přivedeme do varu. Asi po 10 - 15 minutách varu zalijeme smetanou nebo mlékem na požadovanou hustotu a přidáme nasekaný kopr (čerstvý nebo sterilovaný). Sůl dle chuti. Nejlepší s čerstvým chlebem. Snědla bych i ten hrnec :)
Dýně hokaido má podle mě poněkud výraznější chuť, než ty "obyčejné", co mám v paměti z dětství. Až zase nějakou potkám a budu mít chuť vařit, udělám z ní něco třeba.... s masem? :)
---------------------
10. 10.
Quinoa
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se koupí quinoa.
Zatím ji mám jen "na koukání", ještě nepřišel její čas :) Tady aspoň něco z odborné literatury a tady něco o přípravě mého oblíbeného Apetitu. Až něco vytvořím já osobně, pochlubím se :)
---------------------
Úterý, 29. 10.
Kozí mléko
Může vám to přijít k smíchu, ale ač kozího sýra mnou prošlo "na tuny", kozí mléko jsem jaktěživa neochutnala. Až včera. Konečně (po nejmíň dvou měsících přemlouvání) se objevil kolega, který si pro něj jezdí někam na farmu, s petkou v ruce . On to má za humny, já docela dost z ruky. No bomba. Opatrně jsem otevřela lahev, ještě opatrněji přičichla a jen velmi zlehka usrkla. To je tak, když je pověst téměř silnější než touha :)
Pověst nepověst, napila jsem se pořádně... To že má být to generacemi proklínané a znechucované kozí mléko??? Vždyť bylo naprosto vynikající!!!
***
- onemocnění trávicího traktu a „přidružených orgánů" (játra, slinivka) – Zde se kladně projevuje zásaditější charakter a vyšší neutralizační kapacita kozího mléka.
- stres a migrény – Mnoho žen, které trpí migrénou, se vyléčí nebo se jejich stav výrazně zlepší, když ze svého jídelníčku vyloučí kravské mléko a výrobky z něj a nahradí je výrobky z mléka kozího.
- alergie – Při vzniku dětských alergií se největší role přičítá obsahu kaseinu, což je bílkovinná frakce obsažená v kravském mléce. Uvádí se, že lidská populace je v 60 až 70 % případů alergická na tyto bílkoviny. Vzhledem k tomu, že kozí mléko má odlišné složení a odlišný podíl bílkovinných frakcí, je snášeno bez problémů nejen u dětí, ale i u dospělých.
- revmatické bolesti – Vykazuje protizánětlivé účinky, protože posiluje imunitní systém.
- kožní alergie (ekzémy) – Zde především pomáhají koupele v syrovátce doplněné o stravování s vyloučením kravského mléka a výrobků z něj.
- prevence nádorových onemocnění – Existují názory, že kozí mléko zde hraje aktivní roli. Například bylo pozorováno, že organismus kozy je schopen si vytvářet účinné protilátky a nikdy neonemocní rakovinou. Zajímavé výsledky jsou též z pozorování pacientů, kteří pravidelně pili kozí mléko. Podobně bylo ve Francii úspěšně prokazováno snížení rizika opětovného propuknutí nemoci u již operovaných pacientů. www.kozimleko.cz
***
Celé dopoledne jsem je měla v lednici mimo své pracoviště a celé dopoledne jsem se taky nemohla dočkat, až ho doma ztrestám :)
---------------------
10. 10.
Quinoa
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se koupí quinoa - pokračování.
Konečně na ni došlo. Měla jsem před sebou celou sobotu nad masážním stolem a to si vždycky dělám s sebou papú, které pozřu zatepla i zastudena a pokud možno na vidličku či do lžíce, protože pauza mezi masážemi nebývá dlouhá. Pro tentokrát padla volba na něco z quinoy. Odměřila jsem jí tedy půl malého hrníčku, na sítku jsem ji pečlivě propláchla a v poměru 1 díl quinoy : 2 díly vody dala vařit. Mezitím jsem porcovala do mrazáku dvě kuřata a tak mě napadlo, zpestřit si oběd dvěma malými kousky - orestovanými odřezky z prsou.
Quinoa mě při ochutnání velice překvapila svou výraznou chutí. Nevím, jak ji popsat, prostě nebylo nic, co by mi připomněla. Ve směsi s kuřetem, pár kousky nasekaných v oleji naložených sušených rajčat, jedním velmi přezrálým avokádem a užaninevímsčímještě se proměnila v kalorickou bombu :) , po níž jsem neměla hlad ani večer a přemýšlím, kdy a jak si ji příště upravím.
---------------------
10. 10.
Quinoa
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se koupí quinoa - pokračování.
Konečně na ni došlo. Měla jsem před sebou celou sobotu nad masážním stolem a to si vždycky dělám s sebou papú, které pozřu zatepla i zastudena a pokud možno na vidličku či do lžíce, protože pauza mezi masážemi nebývá dlouhá. Pro tentokrát padla volba na něco z quinoy. Odměřila jsem jí tedy půl malého hrníčku, na sítku jsem ji pečlivě propláchla a v poměru 1 díl quinoy : 2 díly vody dala vařit. Mezitím jsem porcovala do mrazáku dvě kuřata a tak mě napadlo, zpestřit si oběd dvěma malými kousky - orestovanými odřezky z prsou.
Quinoa mě při ochutnání velice překvapila svou výraznou chutí. Nevím, jak ji popsat, prostě nebylo nic, co by mi připomněla. Ve směsi s kuřetem, pár kousky nasekaných v oleji naložených sušených rajčat, jedním velmi přezrálým avokádem a užaninevímsčímještě se proměnila v kalorickou bombu :) , po níž jsem neměla hlad ani večer a přemýšlím, kdy a jak si ji příště upravím.
Žádné komentáře:
Okomentovat