Cesta je cíl... moje krédo (nikoli myšlenka)
a taky VYTRVALOST, TRPĚLIVOST, KLID, ROZVAHU, DOBROU MYSL A NADHLED (tolik vlastní zkušenost)

úterý 14. ledna 2014

Mám tak trochu smutek

a trochu si říkám, že to tak asi mělo být. Slíbený kettlebell zmizel kdesi, údajně se zakutálel někde u přepravní společnosti, což je vlastně jedno. Prostě nedorazil. Podstatné je to, že jsem zase na začátku. Ale ne tak docela.
Věřím, že všechno v životě má smysl, proto jsem pojala vyhlížení koupě další koule aktivně. Podle materiálu staženého z internetu alespoň dělám pravidelné rozcvičky a vsouvám je k mému cvičení.
Včera jsem si tělo mučila opět trochu netradičně. Stála jsem celé odpoledne u plotny - vymyslela jsem si dvě jednoduchá jidla, spíše mňamky mladým na chleba (rillettes z cibule a parmazánu, paštika z kuřecích jater), ale času jsem na jejich přípravě strávila, jako bych dělala tříchodový nedělní oběd :-) No a večer jsem si chtěla aspoň zaskákat - přes švihadlo bez švihadla, kterážto činnost se mi nejenže zalíbila (místo plánovaných tří set přeskoků jsem jich dala v pohodě pět set), ale docela jsem tomu přišla na chuť. No a jak už jsem se jednou začala hýbat, přidala jsem pár cviků s činkami, již zmiňovaná přípravná cvičení pro kettlebell, která jsem dovršila sérií různě pojatých sedlehů a teprve pak jsem si šla udělat něco k večeři pro sebe.
No a taky to vypadá, že jde do tuhého. Minulý týden jsem vynechala obědy v závodní jídelně z důvodu odstraňování přebytků domácích zásob. A docela se mi domácí kuchtění na stará kolena zalíbilo.
KONEČNĚ!
Dnes jsem si četla v práci nový jídelníček a nezaujal mě! Myslím, že jsem překonala další vnitřní "problém" a že se začnu věnovat ještě ve větší míře tomu, čím zásobuji své tělo. Netvrdím, že si už nikdy nedám nic erárního, ale nejspíš téměř po roce odezněla moje letitá averze vůči vařečkám a teplé kuchyni vůbec.
Občas, když si přečtu nějaký starší příspěvek, musím se pousmát. Jak se zpočátku bráním novinkám, jak proti nim následně nějakou dobu bojuji, vymlouvám se, proč je nemůžu použít, pak nenásilně a pokud možno rafinovaně vyzkouším (hlavně na to nemyslet) abych je nakonec zařadila do běžného života jako naprostou samozřejmost... :-) :-) :-) :-) :-)
Ta hlava... nebýt jí, kdepak by asi bylo tělo... :-)

2 komentáře:

  1. Jsou to darebáci. Vrátí vám aspon peníze?

    OdpovědětVymazat