děsný nadpis, ale pořád se nemůžu nabažit pocitu, který mám už téměř čtrnáct dní. A to tehdy, když zavěšena na hrazdě stoupám a stoupám, odlepím se od země a ... skončím na úrovni "pravý úhel" na pažích a víc nic. Jednou podhmatem, jednou nad hmatem, konec. Ať dělám co dělám, víc ze svalů nevymáčknu.
Ovšem jak tvrdím - pocit odlepení se od země - k nezaplacení! :):):)
čtvrtek 31. října 2013
pátek 25. října 2013
Nikki - nová výzva
Vida, k čemu všemu je dobré kojení... :)
Nikki už se asi doma s malou (1 měsíc) doma docela nudí, když do světa vypustila novou výzvu. Tedy, lépe řečeno, soubor výzev pro dalších deset dní.
Dlužno dodat, už jsem to (já určitě) potřebovala. Docela mi chyběla její aktivita.
Její blog sleduji skoro od svého únorového restartu. A nejmíň z padesáti procent má její blog vliv na to, kde dnes jsem. Ty její výzvy jsou neodolatelné. Pač - můžu, nemusím!
A začíná se dnes.
Body budu zaručeně sbírat za snídani do hodiny po probuzení. No, možná o víkendu bude drobet problém, po probuzení se na chatě totiž čeká se vstáváním, než se zatopí a udělá teplo, ale nějak už se s tím popasuju.
Barevné ovoce a zelenina. Budu se snažit, něco už mám doma připravené (žlutá paprika, banán, tmavé víno, rajčata...)
***
Jakákoli pohybová aktivita. To by šlo. Zpestřuju si i normálně život jakýmkoli, byť i "mikroskopickým" (spíš z pohledu náhodného pozorovatele nepozorovatelné) cvičením, abych mohla eventuálně večer při pádu do postele pustit hlavou myšlenku "tak Zuzka (Bob, Jill...) to dnes opět nebyla, ještěže byly schody, žebřiny, kliky, crunch...":):):)
Chybovat je lidské, ale poučit se z chyb a napravovat je, to je oč tu běží. Ať už je to pro někoho nepostradatelné cigáro, či nedostatek tekutin, ovoce, zeleniny. Zameditujeme, vymyslíme :)
Vynechat cukry, tuky. Tedy ty nezdravé. Oops, to mi připomnělo, že jsem si nekoupila třtinový cukr. Tak to jsem dnes v mínunu, protože můj každodenní hřích je ranní černý turecký čaj s cukrem. Ale nepiju kafe, jsem rozený antikuřák, alkohol jen opravdu sporadicky!!! :D
A z tuků mám nejraději máslo (ne margarín, fuj), případně sádlo, nevynechala jsem (nejlépe) olivový olej?
A poslední výzva - sníst něco poprvé - tak to hned dnes mám puntík, tedy 100 bodů - v práci dávali zeleninový bulgur, u toho jsem nemohla chybět a mají pochvalu.
No to to zase dopadne :)
Nikki už se asi doma s malou (1 měsíc) doma docela nudí, když do světa vypustila novou výzvu. Tedy, lépe řečeno, soubor výzev pro dalších deset dní.
Dlužno dodat, už jsem to (já určitě) potřebovala. Docela mi chyběla její aktivita.
Její blog sleduji skoro od svého únorového restartu. A nejmíň z padesáti procent má její blog vliv na to, kde dnes jsem. Ty její výzvy jsou neodolatelné. Pač - můžu, nemusím!
A začíná se dnes.
Body budu zaručeně sbírat za snídani do hodiny po probuzení. No, možná o víkendu bude drobet problém, po probuzení se na chatě totiž čeká se vstáváním, než se zatopí a udělá teplo, ale nějak už se s tím popasuju.
Barevné ovoce a zelenina. Budu se snažit, něco už mám doma připravené (žlutá paprika, banán, tmavé víno, rajčata...)
***
Červené ovoce a zelenina jsou dobré pro naše srdce, krev a klouby. Oranžové slouží jako prevence rakoviny a podporují růst kolagenu. Žluté vylepšuje zrak, opět je dobré na srdíčko a taky imunitní systém. Zelená barvička je skvělá na pročištění, je skvělá v boji proti volným radikálům a taktéž podporuje imunitní systém. Modrá a fialová zlepšuje vstřebávání minerálních látek a je mocným antioxidantem. Bílá nám snižuje možnost vzniku rakovinotvorných buněk.
Nikki
***
700 přeskoků přes švihadlo? Ježkovo voko. Tak to je opravdu výzva, skákání se vzhledem k mým "přednostem" nikdy nebylo mou oblíbenou disciplínou, ale budiž. Zkusit se musí všechno. :)
Jakákoli pohybová aktivita. To by šlo. Zpestřuju si i normálně život jakýmkoli, byť i "mikroskopickým" (spíš z pohledu náhodného pozorovatele nepozorovatelné) cvičením, abych mohla eventuálně večer při pádu do postele pustit hlavou myšlenku "tak Zuzka (Bob, Jill...) to dnes opět nebyla, ještěže byly schody, žebřiny, kliky, crunch...":):):)
Chybovat je lidské, ale poučit se z chyb a napravovat je, to je oč tu běží. Ať už je to pro někoho nepostradatelné cigáro, či nedostatek tekutin, ovoce, zeleniny. Zameditujeme, vymyslíme :)
Vynechat cukry, tuky. Tedy ty nezdravé. Oops, to mi připomnělo, že jsem si nekoupila třtinový cukr. Tak to jsem dnes v mínunu, protože můj každodenní hřích je ranní černý turecký čaj s cukrem. Ale nepiju kafe, jsem rozený antikuřák, alkohol jen opravdu sporadicky!!! :D
A z tuků mám nejraději máslo (ne margarín, fuj), případně sádlo, nevynechala jsem (nejlépe) olivový olej?
A poslední výzva - sníst něco poprvé - tak to hned dnes mám puntík, tedy 100 bodů - v práci dávali zeleninový bulgur, u toho jsem nemohla chybět a mají pochvalu.
No to to zase dopadne :)
úterý 22. října 2013
Apetit
No, asi takhle. Vaření nikdy nebylo moje hobby, navíc se první manžel dožadoval každý den teplé večeře (po teplém obědě), což mě během dlouhých let docela vyčerpalo :-) , ale tak nějak jsou mi bližší činnosti, u nichž lze výsledek sledovat alespoň nějakou přiměřenou dobu po jeho vytvoření. Jídlo jaksi zmizí ihned a téměř beze stopy... :-)
Jak si lze povšimnout, v bočním menu se objevila upoutávka na časopis Apetit. Jak jinak, je o vaření. Nevím proč, ale v průběhu několika posledních let jsem si k němu vytvořila takový zvláštní vztah. Kdysi dávno mi mamka kupovala kuchařky. V tom jsem pokračovala i já a mám jich doma docela slušnou zásobu. Přesto jsem taková ta základní jídla vždy vařila podle jediné. Je totiž na křídovém papíře, každý druhý list je tvořen fotografiemi popisovaných receptů. Jídla jsou vesměs jednoduchá, původní, česká. Co s tím má společného Apetit? Je na křídovém papíře, plný nádherných fotogafií a i když ne vždy původních a českých receptů, cítím z něj, že byl vytvořen s láskou. Nedávno jsem na návštěvě v televizi viděla kousek jednoho dílu Deníku Dity P. Něco mě zaujalo, a to hodně, na rozdíl od jiných ať už opravdových či pseudo-kulinářských pořadů. Doma jsem na netu shlédla se zaujetím všechny díly a i když jsem se občas chytala za hlavu z použitého množství smetany či másla a cukru, musím konstatovat, že rozhodně bych raději alespoň občas uvařila něco v tomto poctivém stylu, než podle jistého pána z konkurenční tv, kterého nejenže nemůžu ani slyšet či vidět (osobní názor), natož abych si, pokud bych už přežila pořad, udělala v hlavě chuťovou představu o pokrmu, který smí být vlastně vyroben z čehokoliv, co je po ruce. Ještě k Ditě. Zjistila jsem, že několik let pracovala jako šéfredaktorka Apetitu. Nejspíš proto ta náhlá náklonnost :-)
Přesto lze oddělit lásku k jídlu a jeho konzumaci.
Vaření stále není moje hobby, večeře jím už cca půl roku vesměs studené - zeleninu, vejce, sýry. Chléb s máslem a šunkou k snídani jsem až podezřele snadno vyměnila za oříškové müsli s trochou mléka a lžící domácí marmelády nebo kouskem čerstvého ovoce. To znamená co nejjednodušeji připravené.
Ale když už mě můza políbí, snažím se vyrobit něco pokud možno chemicky neupraveného. Tím myslím - alespoň ne s mým vědomím. Raději nechci výrobcům a dodavatelům základních surovnin sahat do svědomí.
Fandím farmářským trhům, bedýnkování, prodeji ze dvora. Co nepochopím, proč se z toho dělá převratná novinka. Vždyť takhle jednoduše to funguje už po celá staletí...
Apetit mám ráda, občas si ho koupím, s chutí prohlédnu, založím stránky se zajímavými recepty těmi malými barevnými lepícími papírovými policajty, na které tužkou napíšu název označeného receptu, abych mohla, až bude "nejhůř" rychle nalistovat příslušný list. Vařím opravdu málo a většina těch papírků bude čekat dlooouuuho...
Nevím, jestli jsem si termín "clean eating" vyložila správně, ale podle mě je to čistě, jednoduše, poctivě. Tedy bez vědomě přidané chemie, bez přehnaného množství použitých surovin, bez náhražek.
Tak a příště zase něco o cvičení :-)
Jak si lze povšimnout, v bočním menu se objevila upoutávka na časopis Apetit. Jak jinak, je o vaření. Nevím proč, ale v průběhu několika posledních let jsem si k němu vytvořila takový zvláštní vztah. Kdysi dávno mi mamka kupovala kuchařky. V tom jsem pokračovala i já a mám jich doma docela slušnou zásobu. Přesto jsem taková ta základní jídla vždy vařila podle jediné. Je totiž na křídovém papíře, každý druhý list je tvořen fotografiemi popisovaných receptů. Jídla jsou vesměs jednoduchá, původní, česká. Co s tím má společného Apetit? Je na křídovém papíře, plný nádherných fotogafií a i když ne vždy původních a českých receptů, cítím z něj, že byl vytvořen s láskou. Nedávno jsem na návštěvě v televizi viděla kousek jednoho dílu Deníku Dity P. Něco mě zaujalo, a to hodně, na rozdíl od jiných ať už opravdových či pseudo-kulinářských pořadů. Doma jsem na netu shlédla se zaujetím všechny díly a i když jsem se občas chytala za hlavu z použitého množství smetany či másla a cukru, musím konstatovat, že rozhodně bych raději alespoň občas uvařila něco v tomto poctivém stylu, než podle jistého pána z konkurenční tv, kterého nejenže nemůžu ani slyšet či vidět (osobní názor), natož abych si, pokud bych už přežila pořad, udělala v hlavě chuťovou představu o pokrmu, který smí být vlastně vyroben z čehokoliv, co je po ruce. Ještě k Ditě. Zjistila jsem, že několik let pracovala jako šéfredaktorka Apetitu. Nejspíš proto ta náhlá náklonnost :-)
Přesto lze oddělit lásku k jídlu a jeho konzumaci.
Vaření stále není moje hobby, večeře jím už cca půl roku vesměs studené - zeleninu, vejce, sýry. Chléb s máslem a šunkou k snídani jsem až podezřele snadno vyměnila za oříškové müsli s trochou mléka a lžící domácí marmelády nebo kouskem čerstvého ovoce. To znamená co nejjednodušeji připravené.
Ale když už mě můza políbí, snažím se vyrobit něco pokud možno chemicky neupraveného. Tím myslím - alespoň ne s mým vědomím. Raději nechci výrobcům a dodavatelům základních surovnin sahat do svědomí.
Fandím farmářským trhům, bedýnkování, prodeji ze dvora. Co nepochopím, proč se z toho dělá převratná novinka. Vždyť takhle jednoduše to funguje už po celá staletí...
Apetit mám ráda, občas si ho koupím, s chutí prohlédnu, založím stránky se zajímavými recepty těmi malými barevnými lepícími papírovými policajty, na které tužkou napíšu název označeného receptu, abych mohla, až bude "nejhůř" rychle nalistovat příslušný list. Vařím opravdu málo a většina těch papírků bude čekat dlooouuuho...
Nevím, jestli jsem si termín "clean eating" vyložila správně, ale podle mě je to čistě, jednoduše, poctivě. Tedy bez vědomě přidané chemie, bez přehnaného množství použitých surovin, bez náhražek.
Tak a příště zase něco o cvičení :-)
Co je snadné, nebývá to nejlepší
Ano, taky jsem před lety něco podobného užívala. Ovšem s docela "pofidérním" výsledkem. Řeč je o potravinových doplňcích na hubnutí.
Připadá mi to jako odsunout vlastní povinnosti na někoho jiného. Ať už doopravdy jsou, či nejsou na přírodní bázi, jsou nanic. Berlička. Stejně k nim patří mantra - jíst lépe a méně, pohybovat se. Tak to se snad dá i bez "pomocníků".
A přiznejme se, chuťovým buňkám (a zaručeně i zbytku těla) dělá rozhodně větší potěšení zamyslet se nad tím, co si nasoukáme do zobáčku.
Proč ta reakce? Staly se módním hitem v mém okolí. Jakože se nesázím, tentokrát bych do toho šla. Kdo bude vypadat líp za rok - dva - pět.
Je jasné, že v běžném životě nám nějakou chvíli potrvá, než v první řadě přesvědčíme sebe a v druhé řadě své okolí, které o našem úmyslu, stravovat se co nejlépe to jde, třeba ještě nemá ani tušení.
A ještě něco.
Nesnáším slovo DIETA a obzvlášť pokud je použito ve větě společně se zdravým životním stylem. Copak jsme nemocní, když jsme začali jíst zdravě???
Připadá mi to jako odsunout vlastní povinnosti na někoho jiného. Ať už doopravdy jsou, či nejsou na přírodní bázi, jsou nanic. Berlička. Stejně k nim patří mantra - jíst lépe a méně, pohybovat se. Tak to se snad dá i bez "pomocníků".
A přiznejme se, chuťovým buňkám (a zaručeně i zbytku těla) dělá rozhodně větší potěšení zamyslet se nad tím, co si nasoukáme do zobáčku.
Proč ta reakce? Staly se módním hitem v mém okolí. Jakože se nesázím, tentokrát bych do toho šla. Kdo bude vypadat líp za rok - dva - pět.
Je jasné, že v běžném životě nám nějakou chvíli potrvá, než v první řadě přesvědčíme sebe a v druhé řadě své okolí, které o našem úmyslu, stravovat se co nejlépe to jde, třeba ještě nemá ani tušení.
A ještě něco.
Nesnáším slovo DIETA a obzvlášť pokud je použito ve větě společně se zdravým životním stylem. Copak jsme nemocní, když jsme začali jíst zdravě???
Liduškóóó
Přesně takhle jsem přiškrceným hlasem radostně volala na kolegyni, když se mi v pátek podařilo zavěsit se na hrazdu, přitáhnout se kousíček nad zem a tam zůstat několik vteřin viset :):):)
Nevěřila jsem vlastním svalům, včera jsem to zkoušela znovu a znovu, vždy jednou nadhmatem a jednou podhmatem. Dnes taky. Víc nahoru to zatím nejde, ale připadala jsem si jako by mě někdo nadnesl. A ony moje svalíky. Musím je pochválit :)
Tik tak tik tak, už jen dva měsíce a něco do konce roku :D:D:D
Nevěřila jsem vlastním svalům, včera jsem to zkoušela znovu a znovu, vždy jednou nadhmatem a jednou podhmatem. Dnes taky. Víc nahoru to zatím nejde, ale připadala jsem si jako by mě někdo nadnesl. A ony moje svalíky. Musím je pochválit :)
Tik tak tik tak, už jen dva měsíce a něco do konce roku :D:D:D
středa 16. října 2013
Úplně odjinud
Jak by to vypadalo:
Měsíc na stejné dráze jako ISS - http://youtu.be/oBDZtt0vWD8
(jo, i astronomie bývala zamlada moje hobby...) :)
Měsíc na stejné dráze jako ISS - http://youtu.be/oBDZtt0vWD8
(jo, i astronomie bývala zamlada moje hobby...) :)
Co s hlavou - dodatek
Všechno je trošilinku jinak - včera jsem si koupila zimní bundu, vel. 44. Škoda jen, že už neměli 42, i do ní bych se vešla :):):)
Co s hlavou
Přiznám se, že osobně jsem cvičení dočasně nedobrovolně omezila - potřebovala jsem konečně přetvořit byt (moje letité hobby, nyní nutnost) a buď nezbyl čas, nebo mě opět trápily astmatické potíže, takže bych s sebou zaručeně po chvíli buď švihla nebo workout nedokončila. Což nemám v úmyslu. Zní to jako výmluvy, ale pohybu se opravdu nevyhýbám.
Kliky ať už s nohama na posteli, nebo rovnou na zemi, různé sklapovačky, "pracovní" pokusy o shyby, pobíhání vzhůru po schodech činím s nebývalým potěšením, o víkendech pravidelně vyrážím do lesa už ani ne tak kvůli houbám (DÍKY za ně!!!), ale hlavně že se pořádně projdu a čím horší terén, tím lepší. Vždycky se dá nějaká aktivita vymyslet.
Pravdou je, že se pravidelně každý týden stavím na váhu a beru do ruky metr. Váha klesla za poslední dva měsíce o dva kilogramy, centimetry jsou cca na stejné úrovni. Něco se mi v hlavě šprajclo, že by to takhle mohlo stačit.
To je ona šestačtyřicítka, co se do ní vejdu. Pravda, pocit příjemný, ale nedostačující!
Připadá mi to, jako bych se na tohle číslo naprogramovala. Moje cíle jsou však ještě mnohem níž. Tedy velikostně. Navíc - ještě stále nejsem na svém životním minimu! A už bych se tak ráda přestala opakovat!!! :):):)
Kliky ať už s nohama na posteli, nebo rovnou na zemi, různé sklapovačky, "pracovní" pokusy o shyby, pobíhání vzhůru po schodech činím s nebývalým potěšením, o víkendech pravidelně vyrážím do lesa už ani ne tak kvůli houbám (DÍKY za ně!!!), ale hlavně že se pořádně projdu a čím horší terén, tím lepší. Vždycky se dá nějaká aktivita vymyslet.
Pravdou je, že se pravidelně každý týden stavím na váhu a beru do ruky metr. Váha klesla za poslední dva měsíce o dva kilogramy, centimetry jsou cca na stejné úrovni. Něco se mi v hlavě šprajclo, že by to takhle mohlo stačit.
To je ona šestačtyřicítka, co se do ní vejdu. Pravda, pocit příjemný, ale nedostačující!
Připadá mi to, jako bych se na tohle číslo naprogramovala. Moje cíle jsou však ještě mnohem níž. Tedy velikostně. Navíc - ještě stále nejsem na svém životním minimu! A už bych se tak ráda přestala opakovat!!! :):):)
čtvrtek 3. října 2013
Úprk z balkónu
Doma jsem pak v čirém zoufalství z hrozby přízemních mrazíků vytahala ze země svoje milované papričky (ty na mletí). Už jsou veliké a stačí aby došly - zčervenaly. Nacpala jsem je do květináčů a šup s nimi domů na okno. Sice se teď z toho šoku tváří trochu "povadle", ale věřím, že to zvládnou. S nimi jsem schovala i fíkus benjamín, stal se z něj za těch několik roků letnění statný hrdina, budu ho muset trochu ošmikat, v tom velkém venkovním prostoru si začal hrát na strom. Jediné, co ještě zůstalo venku jsou dva kvetoucí ibišky. Kvetou jako o život a doma by poupata okamžitě shodily. Jediná, kdo tohle krátké léto snáší velmi špatně, je bougenvillea. Letos se ani nesnažila nasadit na květ.
Většinou se po zazimování kytiček objeví doma různá "zviřátka". Jako křísi, sluníčka a tak. Usnuli venku v květináči a teplo v bytě je probralo k životu. Snažím se je co nejdřív vyhodit ven, aby si mohli zase někde ustlat. Jinak si s nimi někdy číči hrají na honěnou :)Taky jsem otrhala bazalku na sušení - opět jsem zkusila sušičku kombinovanou chvílemi s ústředním topením (když navečer "zatopím"). Vždycky jsem ji zkonzumovala začerstva, letos poprvé ji suším. A voní hezky.
Vzhůru dolů
Tak jsem si pár týdnů užila svou dávno oplakanou velikost 46 a jedu dál. Trošku jsem usnula na vavřínech, ale dokázu si to "zdůvodnit". Před svatbou - po svatbě, virózka, či co to bylo, a tak. No. Důvody došly, konec výmluvám, ostatně Zuzka má i desetiminutové workouty, vím i o tříminutovém, tak jaképak copak. Vzdycky lze přidat chůzi do schodů - nejdřív normálně a postupně zrychlovat (krásně pálí stehna), prkno, které jde udělat snad všude a často (je to legrace, povídat si s někým sedícím v křesle nebo u stolu a nohy mít kilometr daleko vzadu za sebou:-) ). Z postele se dá vstávat stylem - protáhnout, sklapovačky, slézat po rukou a dělat kliky s nohama na posteli... :)
úterý 1. října 2013
Jak mě Jill položila na lopatky
Tak jsem se včera těšila, jak tu budu dělat opět minirecenzi na Jillianino Hard Body. Budu, ale ne hned. Včera jsem se celá natěšená vrhla hned na druhý level a nějak jsem zapomněla, že jsem po odběru plazmy, červené krvinky obouchané a mimo kondici. No a tak jsem to po dvaceti minutách vzdala. Ne že by mi vadilo, že nemůžu popadnout dech, ale docela se mi i motala hlava a asi bych to stejně dříve či později odpískala.Nevadí, dnes je taky den :-) :-)
Moje výzva
I když vím, že ty shyby dám (a možná i tři)... :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)