Cesta je cíl... moje krédo (nikoli myšlenka)
a taky VYTRVALOST, TRPĚLIVOST, KLID, ROZVAHU, DOBROU MYSL A NADHLED (tolik vlastní zkušenost)

úterý 10. ledna 2017

O Drsoních

Ve čtvrtek ráno, tak jako každý týden, jela jsem do práce autem. Nic zvláštního, jen ten sníh, který od středečního večera padal, na silnicích vypadal jako pluhem nepolíbený. Nejinak tomu bylo i odpoledne, kdy jsem, jako každý čtvrtek, jela do sousedního města masírovat. Mám tyhle skluzavky moc ráda, ale čím jsem starší, tím míň toužím po lelkování spojené s čekáním na někoho, kdo by mě vytáhl z příkopu, takže jezdím opatrně. Nejsem posera, nebrzdím provoz, ale i kdybych v autě měla budíky, co na mě zamrkají, jakmile se octnu na ledě, stejně víc věřím, dámy odpustí, vlastní prdeli.
Proto při večerním návratu mi hlavou běžel pozpátku záznam se stavem cesty. Ještě jsem nepřipomněla - zásadně jezdím po okreskách. Mám to tak blíž než po čtyřproudém koridoru a ještě si zamedituju :) No a jak se tak plazím 30-40 km/h, trojka, čtyřka, v duchu i nahlas proklínajíc technické i jakékoliv jiné služby, téměř na konci mírně klesající zamrzlé bobové dráhy zřím v dálce světýlko. Aha, říkám si, taky nějaký pako muselo autem. Sklopím světla a plužím dál. Až když jsem to světlo míjela, upadla mi čelist.
CYKLISTA!
A já si stěžuju :D
Každý, komu jsem o tom bláznovi vyprávěla, si ťukal na čelo.

O dva dny později, v sobotu, jela jsem opět "na šichtu". Jak už jsem zmínila, po cestě se dá krásně meditovat. Ráno bylo jako z pohádky, růžový východ slunce, modrošedá příroda spící při cca mínus 14 stupních Celsia...
Můj bimetalový teploměr (ležící v autě) byl sice zaseklý kdesi v záporném nekonečnu, startér třikrát zaúpěl - ale moje autíčko-babička je nepřekonatelné, naskočilo na první šťouch. Cesta byla tak o 40% lepší než ve čtvrtek, ale místy se opět jelo krokem. Na stejném úseku, jen asi o dva kilásky dál mi opět padá čelist.
CYKLISTA!
A nebyl to ten samý, tady tomu světlo bliká, tomu minule svítilo nepřerušovaně.

Jsou věci, které prostě nedám...:D:D:D
Takhle nevinně vypadá ona popisovaná silnice v létě.

Za těch devět let, co takhle pendluju, mám zážitků z téhle cesty nepočítaně.

***

Dodatek.
Osobně znám asi jen jednoho člověka, kterému nemá cenu tyto dva zážitky vyprávět jako něco extra.
Máme v práci pána, co si libuje v otužování a právě v těchto dnech se chodí cachtat do příměstského přírodního koupaliště se ..... sekyrou .....

pondělí 2. ledna 2017

Přání k novému roku

Ohlédnutí za uběhlým rokem jsem měla udělat někdy minulý týden, ale přiznám se, jaksi jsem na to neměla kapacitu. Zato jsem v docela hodně chvílích opravdu byla tady a teď.
Celý rok nic, dokonce mi "naskočí" rameno a na poslední chvíli se tělo pomátne, jako by něco chtělo dohnat.
Hned po Štědrém dnu na mě něco lezlo a já to nemohla vyležet, protože návštěva.
Druhý svátek jsem se tedy separovala na nejvzdálenějším konci sedačky, po ruce kapesníčky, mnoho kapesníčků, domů jsem dojela vlastně po paměti, manžel oko nezamhouřil.
První den v práci se mi spustila rýma ale tušila jsem, že to není jen tak obyčejná rýma. Další den ráno se mi to potvrdilo a ještě neodbila osmá, stála jsem s receptem v lékárně. Ten Augmentin jsem opravdu přijala s povděkem. Mezitím, co jsem sebou po celý zbytek týdne pokaždé po příchodu z práce práskla do postele (díky za sedavé zaměstnání a velmi slušné zacházení), u manžela se vyklubala střevní virózka. Tu přejdu raději bez detailů.
No a protože jsme jedno tělo jedna duše, pochopitelně ve chvíli, kdy u něj trávení doznalo nápravy a zároveň jsem já přestala pátrat po nejbližší gilotině (protože mě konečně přestala bolet hlava po zaléčení sinusitidy; nechápu, co na mě ta nemoc má, že mě odmala pronásleduje), nastal Silvestr. Od rána mi opět něco bylo, to něco se změnilo v rostoucí kamének v žaludku a ... a tak jsem si střevní virózkou prošla i já. Jak nesnáším kolu, byla jsem ráda, že si aspoň něčím o půlnoci můžu připít :(
Nový rok už byl v pohodě. Zato manžel dostal kucinky...

***
 
Jinak loňský rok považuji ve všech ohledech opravdu za vysoce nadstandardní.
Jen bych měla přestat používat rčení "energie musejí být vyrovnané".
Funguje mi totiž naprosto spolehlivě už řadu let.
 
Měla bych vymyslet něco veskrze pozitivního, aby mi ten život zase nechtěl někdo "vyrovnávat" ;)
Nevíte, prosím, někdo o něčem?