Uteklo to

Jen co se pásek posunul o pár dírek dál, jen co váha ukázala o něco hezčí (menší) číslo a metr taktéž, poté, co se začalo odpovídat na zvídavé a senzacechtivé otázky a usmívat se zkoumavým pohledům a navíc zjistilo se že se vlastně NEMÁ co na sebe, protože věci z lepších včerejšků nebyly ušity podle tvaru těla po čtyřměsíčním "mučení" a že jíst zdravě neznamená trápit se hlady.
Prostě na konci tohoto týdne je okamžik pravdy - odeslání nejnovějších fotek Nikki, tedy i s nejnovějšími mírami. Končí tříměsíční Proměna do léta 2013 na blogu mojetelo.blogspot.cz.

Bob málem vrahem :-D :-D :-D

Než dojde na slibovanou Zuzku, snažím se postupně přidávat svému tělu zátěž. Dnes došlo na Bobův workout 1. Tempo má vpravdě zběsilé, chudák cvičenka ke konci vypadala, že je na pokraji smrti a do toho šílený Bob. No a u nás doma bláznivý Evik. Tedy prosím já. Korunu všemu nasadila moje skorosnacha, když soucitně pronesla "chudák holka" a mě tím opravdu nemyslela. :-) Málem jsem se smíchy počurala... :-D
Abych byla objektivní. Těch, bratru, půl hodiny docela dost intenzivniho cvičení jsem si užila. Plíce se sice jednu chvíli pokusily moji bohulibou činnost sabotovat, ale brzy si to rozmyslely. Aby ne, když jsem se pak dívala na pulsmetr, byly ⅔ času strávené v mojí ideální tepovce, zbytek byl NAD ní. Jen malá chvilka byla pod, to byl závěrečný strečink. I spálené kalorie a tuk jsem tedy měla nad normálem. Ale ono to zas tak objektivni není. Blb.c jsem si zapomněla na cca první tři minuty zapnout pulsmetr... :-) Bobe, Bobe, těš se, mě se jen tak nezbavíš. :-)

Odvahu!

Co bych to na sebe nepráskla. Už asi tak čtrnáct dní kroužím okolo Zuzky Light. Jak tak na ni koukám zleva zprava, drbajíc se přitom na hlavě a přemlouvajíc své nesmělé svalstvo, že by nebylo na škodu vyzkoušet některý z jejich mnoha workoutů. Když už jsem přežila setkání s Jillian, které posledních pár týdnů "zahýbám" s Bobem. A že to někdy bolelo a ještě bolívá.
Nikki o Zuzce vytvořila blog 'zuzkalight.blogspot.cz'. Zuzka je sice Češka, ale všechny její workouty jsou v angličtině. To je pro nás, kteří v této řeči tápeme, obrovské plus. Díky, Nikki!!! Všechno co jde, je přeloženo, úhledně a přehledně uspořádáno, jen si vybrat. No a v tom mám právě problém. Vybrat si.
Spíš bych řekla, že jsem zbabělec. Až dnes mě napadlo, napsat to sem, do blogu, že už to bude takové veřejné tajemství a tím si běžně dodávám odvahu. S "normálními“ věcmi nemám problém vykecat se v práci, ale tohle je delikátní. Protože ty, které jedou v zumbě, chodí do posiloven, jezdí na kole, nebo plavou, na mě už teď pohlížejí jako na exota. Takže papír (respektive internet) snese všechno, svěřuji se proto zde. Chci jen říct, že než ta chvíle nastane, tedy než nastavím časovač, převléknu se a nazuju kecky, zavolám svému příteli, aby byl připraven, kdybych se mu do dvaceti minut neozvala, zavolat rychlou a s defibrilátorem a kýblem studené vody, na ochlazení. :-) Už je předběžně informován. Miluju ho, i za to, jak mi fandí.

Slabší povahy nechť tento příspěvek NEČTOU, děkuji za pochopení :-)

Intermezzo - švadlenka domácí

Po docela dlouhé době nicnedělání, přemluvila jsem se konečně vyrobit si konečně něco na sebe. Dlouhou dobu jsem si nic neušila a časopis Burda, který ze zvyku již řadu let vytrvale v trafice vyhlížím, se mi nelíbil. Zlom nastal až někdy před dvěma měsíci. Sice jsem si tehdejší číslo nekoupila, ale veeelmi mě zaujalo. Došlo mi, že i na tuto stránku mého života měla moje předimenzovaná fyzická schránka vliv. Až teď, když se díky cvičení začala opět splaskávat, Burda mě opět zaujala.

Odpověď Nikki - au moje břicho potřinácté

Tak tohle půjde. Potrápit břišáky, toho není nikdy dost. 4 x 30", to by šlo. Push ups, plank, mountain climbers, pauza. Vše po třiceti sekundách a to celé čtyřikrát. Původně jsem to chtěla dát před tím, než jsme jeli s přítelem na oběd, ale pak jsem to, blb.c neudělala. Proč to silné slovo? Protože jsem byla prochladlá (pod námi je studený sklep) a protože mi pak byla venku tak příšerná zima, že jsem si dala k obědu i polévku, což jinak nečiním. Ale aspoň byl to moc dobrý vývar s játrovými knedlíčky.

Odpověď Nikki - mixovaná dvanáctka - dodatek

Takže nejen já, ale i moje domácí bílá technika, jak mi bylo včera dáno najevo, má problém s koktejly. Po odpoledním workoutu s Bobem jsem do nádoby vložila potřebné ingredience a vzala do ruky tyčový mixér. Po několika málo vteřinách se ozval podezřelý zvuk a bylo po ptákách. Tedy po koktejlu. Zespodu "tyče" se uvolnily nože i s osičkou, jako důsledek zřejmě nekvalitního lepidla v jejich spoji. No co, nedalo se nic jiného dělat, než na pokus vzít lžíci a následně stěrkou vytřít zbytek. No, měla jsem pocit, že mám dvě kila navíc. :) Zůstanu zatím i nadále po cvičení raději u čistého půllitru syrovátky, případně říznutého pohankovým mlékem. Můj stárnoucí cévní systém má pohanku rád. Obsahuje rutin, který mu dělá dost dobře.

Odpověď Nikki, mixovaná dvanáctka

A bude problém. Ne že bych neměla mixér, ale poslední koktejl který mi kdy chutnal prodávali ještě za mého dětství v našem Prioru dole v mlíčňáku, byl jahodový a to doopravdy, plavala v něm semínka a chutnal opravdově, nechemicky. Byl sladký, růžový, hustý, napěněný a chodily jsme na něj občas s kamarádkami. Měl nezapomenutelnou chuť... Nějak se té nostalgie nemůžu zbavit. To, že jsme si se synem dělali ještě před pár lety koktejl z přezrálých banánů a pak funěli a hekali držíce se za přepitá břicha bych, pravda, málem zapomněla.
I když - tudy by mohla vést zítřejší cesta. Zakoupím sobě jeden kousek banánu a o zbytek se postarají domácí zásoby. Jen na to nesmím zapomenout, v pátek odpoledne mám vždycky fofr.
Tak mě napadá. Nedal by se udělat koktejl třeba ze šunky, nebo nějakého jiného masíčka??? ;-) Klidně se zeleninou. :-)
Na druhou stranu - když mi před lety trhali dolní osmičky, byla jsem ráda za jakoukoli kombinaci potravin, hlavně když se nemuselo pohnout dolní čelistí... Což mě na několik dní dost rozladilo, protože rok před tím mi brali horní osmičky a k obědu jsem si bez problému dala řízek.
Takže ještě  k tomu zavádějícímu nadpisu. Neměla jsem na mysli spojení světlé a tmavé dvanáctky do piva řezaného, i když souhlasím s panem profesorem MUDr. Pirkem, že se jedná o jedinečný iontový nápoj, ale o víceméně plnohodnotnou náhradu pevné stravy, přičemž se jeho hodnota odvíjí od toho, co vložíte mezi rotující nože. Uf. Příště zase holé věty. A to brblám nad Hrabalovými kilometrovými souvětími.

Odpověd Nikki, ráno jedenácté

Dnešní výzva - nasnídat se! No problem.
No fakt, když se někdy vyjímečně nesmím ráno najíst, nejsem k ničemu. Naštěstí, když jdu na plazmu nebo dát krev, můžu se aspoň ošidit. Tedy čaj může být černý a sladký, chléb nasucho s marmeládou, bez oblíbené šunky a másla. Až na ten čaj sladké snídaně nějak nemusím, docela mě překvapilo, když jsem nedávno četla diskusi právě o snídaních a viděla jsem samé rozplývání nad ovocem, jogurtem, džusem, no to by mě po ránu v šest hodin zabilo :-) To mám ráda až k svačině. Jsem už přeci jen postarší paní (chtěla jsem napsat chlap) a mám ráda aspoň v jídle pořádek.
To mi připomnělo, že mám hlad, jdu lustrovat ledničku. Dobrou chuť! :-)

Odpověď Nikki, Pepek desátý

Jak to Nikki dělá, já ani nestíhám odpovídat. :-)
Dnešní výzvu - než někam vejdu, něco si vždy odcvičím, jsem opět pojala po svém. A vymstilo se mi to. Vymyslela jsem si, že když vejdu na WC a do koupelny, udělám s činkami deset cviků na tricepsy. No jenže jsem měla speciální uklízecí den (to bych nevysvětlila), a v koupelně jsem byla snad stokrát. Takže jsem to odbíhání vzdala a činky doteď vezmu do ruky snad pokaždé, když okolo nich projdu. A ještě jsem přidala něco na bicepsy. Kupodivu mě ty ruce nebolí, także to nebyla až taková příšernost, jaká se zdála ráno. :-D
Jo a Pepek jako Pepek námořník, ten měl taky pěkné svaly na rukou :-)

Odpověď Nikki, rozjímání deváté

Včerejší den byl ve znamení užít si sama. Musím říct, že nemám problém užít si samotu. Ráda jsem byla jako malá doma bez rodičů, ráda jsem dlouhou dobu chodívala sama na houby, nějakou dobu před nedávnem jsem se těšila na samotu domů, než si k nám syn přistěhoval  přítelkyni. Včera večer, jako by o výzvě věděli, šli na večeři. Užívala jsem si to, jak jinak, než s tabletem v ruce a než se vrátili, měla jsem opět rozcvičeného Boba.

Intermezzo, změna je život (viz záhlaví blogu) + rande s Bobem

Tak jsem ji načapala. Včera večer po mém usilovném cvičení, kdy se mě pokusil odrovnat Bob svým 46' Beginner's Weight Loss Transformation (ale heč, přežila jsem). Činky malé, kilové (růžové od Avonu) i tříkilovky, vysoustružené kdysi kýmsi, leží na rozloženém gauči a čekají, až vychladnu a uklidím na jejich místo. No a tam jsem ji načapala. Čičinu, kterou nerozhodila ani moje reakce, kdy jsem si za ní sáhla pro mobil a jala se ji fotit. Ještě různě zapózovala, abych měla snímek na výběr. Je jako lenochod a ten mozek má v alfě dobrých 22 hodin denně. Po zbytek času se stará o průchod potravy svým tělem, kontrolu činnosti ostatních členů domácnosti a otravování, kdo si s ní bude hrát s provázkem, nebo komu může spát na klíně.

Odpověď Nikki, neslaná osmička :-)

Pondělní výzva zněla - zbytečně nesolit. Jo, bez soli vařit, to je umění, praví klasik. Nejde o to vůbec, ale opravdu ne zbytečně. Když si člověk představí tu malou lžičku, na kterou se vejde doporučená denní dávka soli a proti ní pomyslnou dávka, která je obsažena v podstatě ve všem jídle, které za den sní, stojí to za zamyšlení.
Vzpomínám si, když můj manžel začal být víc nemocný a nesměl solit. Ono je jedno - nechtít a druhé - nesmět. Musela se koupit sůl-nesůl, jak jsme říkali s dětmi v lékárně zakoupené krabičce se upravenou solí. Připravila jsem tenkrát svíčkovou bez jediného zrnka soli a s dětmi jsme přicházeli na chutě, o kterých bychom nikdy neřekli, že může omáčka obsahovat. Jediný, kdo si tenkrát nepochutnal, byl manžel.
Osobně v nedosolování nevidím problém. Takže třeba rajčata, papriky, okurku, co si je dávám jen tak k jídlu, neosolím. Ani by mě to nenapadlo. Pravda je však ta, že pokud budu péct dort, buchty, koláče, smažit palačinky, vždy dám do těsta větší či menší špetku soli. Bez ní to opravdu není ono.

Odpověď Nikki, moje (soukromá) sedmá výzva

Jsem ostuda. Vůbec v tom nehraje roli to, že jsem o patnáct let starší, než Nikki. Nikki je těhotná, v šestém měsíci a ona mě ve včerejší pyramidě porazila. Ale jak porazila! Až se stydím, že si tu předvádím svoje odcvičená čísla. No, mám co řešit. Vida, hned tu mám námět na její dnešní výzvu. Zamyslet se nad sebou a trochu zase pořádně dát do těla! :-)
Ráno jsem začala tabatou v trochu jiném stylu - každých dvacet sekund jsem si dala jiné cvičení. Výsledky zapsány, dále se uvidí. Mohlo by to fungovat, jako taková lehká ranní rozcvička. Konečně se taky udělalo hezky, takže jsme alespoň opožděně (po obědě) s přítelem vyrazili na chatu. Je na horách a teprve teď tam kvetou pampelišky. A tak jsem si vzpomněla, jak jsem z nich kdysi dělala med, i nelenila jsem a než jsem vytáhla sekačku, tři sta žlutých kulatých kytiček už leželo v hrnci i s trochou sedmikrásek. Zitra bych měla dodat info, jak to s nimi dopadlo.
Pak jsem vytáhla lehátko a jala se zkoušet, zda v zimě nepřemrzlo. A zkoušela jsem důkladně. Vydrželo. :-)
Když jsem se večer vrátila domů, ještě jsem se potrápila Bobovo krátkým workoutem na zadek a břicho. Oba workouty jsem uz včera trochu okořenila, když jsem vzala do rukou tříkilovky. Nakonec jsem se dorazila tabatou v plank pozici. Když už jsem v polovině pomalu nemohla, přišla se na mě podívat naše kočka modroočka, celý zbytek mého funění seděla přede mnou a dívala se někam skrze mne. Nechci vědět, co si myslela.
V příštím životě se chci narodit jako kočka u nás doma... :-)

K princeznám a amorphophalu se nečuchá! :D

 

Pampeliškový med - fáze první.

Odpověď Nikki, odrovnání šesté

No, přežila jsem. :) 

Odpověď Nikki, zamyšlení páté

Dnešní výzva - zamyšlení. Hned ráno, cestou autem do práce, jel přede mnou nějaký opravdu dobrák. Kdyby nezačal přidávat, když jsem ho po cca dvou kilometrech jeho naprosto nepředvídatelné pomalé jízdy začala předjíždět, řekla bych, že to byl začátečník a mávla bych rukou. Ale byl to ..., což jsem dvěma naprosto nepublikovatelnými slovy okamžitě okomentovala :) (někdy by bylo zajímavé samu sebe nahrávat).
Ale zase mi stoupnul tolik potřebný tlak... :D
To jsem jen naznačila, že dnešní den je výzva - zamyslet se nad sebou, což jsem pojala víceméně tak trochu duchovněji. Až na tu ranní příhodu. :)

Odpověď Nikki, mňam čtvrtý

Dnešní výzva zněla sníst něco, co jsme ještě nejedli. No lanýže to nebyly. :-D Jen jsem konečně vyzkoušela sojový jahodový dezert ALA. Nebyl špatný, ale nějak mi v něm chyběla chuť jogurtu z mléka. Taky jsem přivezla domů robi maso. To vůbec neznám. Šmakouna ano; kdysi jsem vyraběla seitan (manžel měl pak léta námět k monologu), sojové maso tak, jak ho vaří v práci mi chutná (já na něj nemám tolik trpělivosti), občas si koupím tofu, ale robi maso, to ne. Jen nevím, kdy se k němu dostanu, zítra večer jedu k příteli a tam je o mě postaráno. Asi to budu muset nějak zakomponovat mezi jeho rozmazlovací mňamky.. Ještě uvidím.
Zítra nás čeká nová výzva. Mám o ní co přemýšlet.
PS: po včerejšku mě docela bolí kolena a prsní svaly, docela jsem to cítila i při dnešních masážích, však mi to neuškodí. :-) Co bolí, roste.

Druhé intermezzo, pro pobavení

Asi se nám zbláznily kočky, tedy ta zrzavá, nebo nám dává najevo, že by ráda kus masa, ale právě teď vytahala z koše odřezky ze salátově okurky a s chutí je všechny schroupala. Asi už ničemu nerozumím, jdu spát. Dobrou!

Odpověď Nikki, cvik třetí

Trochu jsem si to představovala obtížnější. Příště, až si dám tabatu, vymyslím si nějaký zapeklitý cvik. Abych se naštvala, abych měla co zlepšovat, abych se mohla vytahovat, když poznám zlepšení. :-)
Pořád jsem okolo tohoto druhu cvičení kroužila, až jsem do toho spadla. To je dost dobrá výzva, Nikki.
Plank: v pohodě
Air-squaty: 14, 12, ..., 12, 14
Dámské kliky: 8, 7, 7, 7, 5, 6, 6, 9
Švihadlo jsem vynechala, aspoň kolena musím zachovat pro další workouty. :-)
V práci si konečně užívám schody, to bych do sebe neřekla. :-)
PS: na to, že v lednu jsem ani netušila, co to tabata je, to ujde... :-D

Odpověď Nikki, den druhý

Dnešní výzva mne potěšila. Byla barevná. Sníst během celého dne ovoce a zeleninu v různých barvách. Povedlo se mi to. Akorát to jablíčko, co jsem měla k přesnídávce, bylo barvy neurčité... :-) Odpoledne jsem si vzpomněla na mražené borůvky, tak jsem jich pár sezobla a taky blumu.
K večeři jsem si připravila svoje oblíbené guacamole. Tedy ve verzi, kterou mám ráda. Rozmačkané avokádo (zelené), pokapat citronovou šťávou (žlutá), přidat nadrobno nakrájené rajče (červené), nasekanou cibulku nebo v mém případě pažitku z balkónu a utřený česnek (bílý). Maličko přisolit a pořádně rozpatlat. + chleba. Neodolatelné. Jen se po tom už nedá moc cvičit, plné bříško... :-) Foto nepřiloženo, jednak to není dostatečně fotogenické papání (výsledná barva), druhak to mám tak ráda, že bych to ani nestihla naaranžovat. Spapala okamžitě, o tohle se nedělím... :-P
No a ještě před tím jsem si vyzkoušela úkol na zítra, měla jsem obavu, jestli to vůbec zvládnu, ale šlo to v pohodě. Zítra zkusím těžší verzi. Tedy pro mne těžší. Uvidíme.

Intermezzo, k zamyšlení (nestěžuji si)

Jen si chci tak trochu povzdychnout. Vypada to, že si celý, celičký podzimní atd. šatník budu muset pořídit úúúplně nový. Pomalu se mi mění postava, úplně jinak, než kdybych jen "nežrala", rozuměj, držela dietu. Konečně zmizí to množství nakoupených látek, mimo jiné totiž taky ráda šiju. Snad to moje prehistorická rozpadající se veritaska přežije. Slibuju, že ji budu často promazávat a oprašovat. :-)

Odpověď Nikki, část první

Jak už je jejím zvykem, Nikki na svém blogu opět vymyslela soutěž. Vlastně soutěž ne, Nikki dělá výzvy. 14 dní, počínaje dneškem, každý den, nechává nás, cvičící nadšence plnit jeden úkol. Dnes to je den bez cukru. Mávla jsem nad tím rukou, to přece není problém. Jako obvykle jsem se mýlila.

Ne že bych byla na sladké, maso je maso, ale když člověk ví, že se ho (cukru), - tedy kromě ovoce - nesmí celý den ani dotknout, jako na potvoru na nic jiného nemyslí. A navíc začne pobolívat hlava. No, jak řikám, hrůza. :-D
Svůj ranní půllitr sladkého černého čaje jsem vyměnila za syrovátku. Potud by to ještě šlo. Ovšem středně velké jablko k přesnídávce už nic moc. Chybí mi plátek oblibeného mléčného Bebe. Provokatérka kolegyně přinesla zaručeně vynikající ovocný koláč. Tvrdě jsem jej uzavřela do krabičky a zasunula dolů do ledničky. Asi jsem jí přišla k smíchu (ona mi v mé přeměně jinak fandí), takže za chvíli už jsem měla na stole skleničku s neodolatelnými slanými tyčinkami. Potvora. No chroupala jsem, jablko není dostatečně kalorické. :-) U oběda jsem se málem začala smát. Byl zákusek - koblihový banánek. Něco co vlastně nikdy nejím. Šup s ním do krabičky ke koláči. Na horší časy. :-)
Teď je večer a za kostku cukru bych dala nevím co. To ne, kecám, až tak špatně na na tom nejsem. Ale vzpomněla jsem si na své dva pokusy o dvaačtyřicetidenní hladovku. Skončily vždy třetí den. Bylo mi zle, klepala jsem se. Věděla jsem, že to přijde, ale vzdala jsem to. Neměla jsem dostatek informací. A taky jsem na to byla vlastně sama. Myslim, že to už je dávno za mnou. Za námi. Teď jdu žehlit a chystat se na zítřejší "barevnou" výzvu. Už teď se těším... :-)

Přiznávám se,

ale poslední tři dny jsem byla ráda, že vůbec funguju. Na cvičení a podobné aktivity, jsem ze zdravotních důvodů ani nepomyslela. Prostě to nešlo.

Prší, prší...

Tak teď naštěstí už ne,ale byl to, alespoň co se počasí týče dost divoký týden. Což mě trochu inspirovalo k malé ukázce.

Pomoc!!! Aneb osobní postřeh z Shred it With Weights level 2

Tak jsem si dnes pořádně provětrala faldíky. Pokaždé, když zapnu přehrávač, automaticky se mi ten workout z flešky spustí. A protože se v dost nebezpečné vzdálenosti zrovna nacházel můj syn, válející se a funící na karimatce (právě tvořil břišáky), nemohla jsem se začít rozhánět ve velkém stylu, vzala jsem do ruky činku, a že ten na místo "zaručeně" nenáročný workout zkusím (jedničku důvěrně znám, nečekala jsem překvapení). To jsem si dala. Vzápětí jsem se válela po zemi přes půlku pokoje a stěží se vyhýbala dvoumetrovému děťátku. Za chvíli se ze mě lil pot a já si pozdě vzpomněla, že jsem si nevzala pulsmetr. Pokud to jen trochu půjde, zítra si ten masakr zaopakuji i s ním, a běda mu, když nenaměří pořádné hodnoty. :-)
Na doražení jsem si Bobův workout na břicho dala i já a zapila půllitrem vychlazené syrovátky... ;-) No, vychlazená vlastně nebyla.

Moje dvě supervizorky :)

Obzvlášť tahle naše původem Garfieldová.

Není líná protáhnout si tělo.

Minirecenze - Jillian Michaels Killer Abs

Myslím, že bych si konečně mohla troufnout napsat něco o tomto cvičení. Začínala jsem s ním a i když se občas odhodlám ke změně a zařadím něco jiného, stále jej mám zařazen nejčastěji. Problém je v tom, že zmizel z ulozto.cz. Svým známým jej přetahuji z flešky na flešku a sama uchovávám jako okno v hlavě (oko).

Tak to mám spočítané

Tímhle tempem, které jsem nasadila, bych mohla dosáhnout takové docela přijatelné hmotnosti cca za rok. Vím, že kila nejsou vůbec důležitá, pokud ovšem neprezentují opravdu nadváhu, tuk. Vím, že před lety jsem to měla za sebou za polovic času. Ale tiktak tiktak. Už mi, lásko, není dvacet let. I když se teď na ně opravdu cítím a tu fyzičku mám lepší.

Je první máj, lásky čas

Já vím, měla bych prezentovat svou případnou fyzickou zdatnost, ale jak psáno - Viléme, Hynku, Jarmilo, nezapomeňte se dnes večer políbit. Já už to mám tak trochu za sebou (do večera potkáme ještě nějakou tu rozkvetlou větev), tohle bylo dnes po o., nejbližší byla třešeň, co ze zahrady přečuhovala nad přilehlý chodník.

Přeji krásný den!