Nezadržitelně se to blíží, co je to?

Nový rok? Ten taky, ale jinak samá voda

Zimní spánek...

Opravdu to vypadá, že sladce sním. Já ovšem stejně jako každý rok prožívám předvánoční stres. Myslím, že bez něj bych si ten štědrovečerní klid ani pořádně neuměla užít.

Navíc tento rok jsem byla vlastním synem pozvána na představení nových Hvězdných válek, které se konalo v Praze, týden před svátky, V KOSTÝMECH, celý den, celou cestu byla mlha a do toho pochopitelně ch...  pršelo. Třešničkou na dortu byla rodinná návštěva prodejny IKEA, kde jsem bloumala v tričku a s čepicí na hlavě, pod níž jsem skrývala maminkou zapletené a zlakované vlasy (hele, Bohnice mají vycházky, jako bych to slyšela...) :D:D:D
Sice všichni zúčastnění měli (dle příspěvků na FB) na přípravu kostýmů cca 3 měsíce, ale asi máme ten stres rádi všichni, protože kostým většina dodělávala na poslední chvíli (v autě jsem stihla zpevnit příčesek).
Dlužno podotknout, že vše, co se týkalo filmu bylo naprosto úžasné a ani mi nevadilo, že jsem byla nejspíš nejstarší účastnicí s kostýmem, ale bylo mi to naprosto šumák :)
Co jsem tím chtěla říct. Že jsem v posledních čtrnácti dnech tvořila jak svůj kostým, tak detaily k synovu kostýmu. Většinu toho měl naštěstí doma ještě z dob historického šermu, já chtěla původně jít za R2 D2, ale včas jsem přešla ke klasice - princezně Leie :)

Úklid stíhám s oškubanýma ušima po troškách a rozhodně nebude dokonalý.....
Cukroví mě letos minulo - manžel je na něj beztak sám a tak jsem část nechala vyrobit u známé, část se mu sešlo tak porůznu. Jen pečení štoly jsem si nenechala ujít. Kdybych ji měla nakonec sama sprovodit ze světa, už cca měsíc je hotová.

Štědrý den se po třech letech opět přesunul k mým rodičům, takže ten největší stres mě minul, odvoz tam i zpět slíbil syn, návštěvy o svátcích vykonáme s mužem mimo domov, paráda.

V každé normální rodině  kvete vánoční růže, či kaktus. U nás ne. U nás kvete ibišek. A dává si záležet. Hezky postupně jeden obrovský (cca 15 cm) květ za druhým. Je, chudák, nejdál od okna v naší ložnicové zimní zahradě, nezbyla na něj židlička, miciny mu oždibují lupeny, ale on přesto statečně a vytrvale kvete.

Nemohla jsem onehdy dospat, tak vznikla tahle fotka. Asi mě to unavilo, znovu jsem zalezla a probrala se až po osmé...(ta síť je obousměrná, zvenčí proti holubům, zevnitř pro mě - abych se neděsila, že bychom náhodou měli kočičí parašutistku).

Ano prosím, je to moje oblíbené okno i denní doba.

 

Svoje "podzimní deprese" ze srdce nesnáším, ale naučila jsem se je využít aspoň trochu užitečně. Tedy před šesti lety byla samoléčba mojí duše dost náročná hlavně finančně - nová kuchyně :) Od té doby jsem se raději zaměřila na drobnější akce, povětšinou něco z ručních prací. Byly to korálky, háčkované koule na stromek, letos ozdoby viz výše :)

Přeji všem krásné Vánoce!

 

Jak se běhá u moře II.


Druhá polovina návštěvy (já + moji rodiče) u mého syna v tureckém Istanbulu začala krásným nedělním ránem. Vědomi si toho, že nás opět čeká den plný obžerství, dali jsme si doma opravdu jen něco "na přežití" a čekali na syna a snachu. S nimi jsme - po kolikáté už - překonali most přes Bospor, kde se mýtné platí jen v jednom směru. Protože vlastně každý ho použije oběma směry, vrchnost usoudila, že poplatek se zaplatí jen jednou zadvakrát. Místní jen trochu přibrzdí, aby si brána přečetla čip v autě, na obrazovce u cesty ihned oznámí strženou částku a jede se dál.

Pohled z mostu přes Bospor na asijskou část města

Jak se běhá u moře I.

Tenhle blog jsem pořizovala v době, kdy se mladší syn odstěhoval do Istanbulu. Letos v červnu jsem jej i s mými rodiči navštívila.

Error...

Však to znáte. Ne vždy to, co si myslíme a v co doufáme, je pravda. Ten pes může být zakopaný na docela jiné zahradě...

Milý Narozeniňáku...

Ta knížka jménem život je pořád stejně napínavá a zajímavá, jen těch listů do konce je pořád míň.
Tolik pro pesimisty.

A ještě třeba: Narozky nijak pozitivně neprožívám cca od čísla třicet. Co je k oslavě na tom, být o další rok starší? Jen udělám nějaké papú - pokud tedy někdo z rodiny nahlásí návštěvu, poklábosíme, v práci vytrvale zatloukám. Nějak o blahopřání příliš nestojím. Mám z toho takový hloupý pocit, asi nějaká fobie, či co? :-)

Což ovšem neznamená, že bych neměla žádné přání! A když už takové příšerné číslo, tak ať ta přání stojí za to, ne?

"Teď ne, až za hospodou..."

Další meta částečně pokořena.

A teď tu o krůtách

Napsáno večer, 9. 5. 2015 (fotky budou možná i lepší, ale až obejdu příbuzenstvo a vytáhnu je od nich)

Spartan race...

Z těch vrstevnic by se jednomu mohla zamotat hlava, ale takové už u nás Krušné hory jsou

Probuzení medvěda

 

Nevím jak se jinak vyomluvit za tu dlouhatánskou pauzu, než hrou na méďu Béďu.

Paleo.sk

Paleocentrum.sk před několika týdny uskutečnilo internetový průzkum na téma paleo stravování. Před několika dny mi na email dorazilo předběžné vyhodnocení, ještě počkám na to oficiální, než napíšu víc.
V každém případě mi při prvním letmém pročtení v mysli zůstala jedna věc - ti, kdo se začou stravovat paleo, se i v případě, že z nějakého důvodu (dovolená apod.) tento styl přeruší, vrací k paleo. Ne tak v případě nějaké "běžné, komerční" diety - co si budeme povídat :)))
Asi nastal čas poslouchat svoje tělo, n'est-ce pas???