Cesta je cíl... moje krédo (nikoli myšlenka)
a taky VYTRVALOST, TRPĚLIVOST, KLID, ROZVAHU, DOBROU MYSL A NADHLED (tolik vlastní zkušenost)

pátek 23. prosince 2016

PF 2017

Přeji klidné a ničím nerušené svátky vánoční
a bezproblémový nový rok!
 
 
Eva

čtvrtek 22. prosince 2016

Na začátku byla kapka...

... krve.
Následovaly decilitry a litry krve, později litry plazmy.

Myslela jsem, že to vyvrcholilo letos v květnu setkáním v Kaiserštejnském paláci v Praze. Z něj těch zážitků bohužel moc nemám. Při vystupování z auta mi na parkovišti upadla nožička od brýlí a hledejte šroubeček bez potřebných dioptrií... :)

Kaiserštejnský palác
* * *
Tím to ale neskončilo.
V týdnu od 14. listopadu jsem měla dovolenou. Na každý den plán krásného courání, mezitím šít a šít. Hehe. Našila jsem se opravdu ažaž. Jen to bylo něco jiného, než bylo v původním plánu. Hned v pondělí, kdy jsme se s manželem vrátili z krásné procházky (bylo fakt nádherné počasí) a nákupů, našel muž ve schránce dopis. Přesněji - podezřelý dopis. Obálku jsem roztrhala ještě ve výtahu a než jsme vyjeli do pátého patra, už jsem se držela za hlavu a neprodleně a zoufale třikrát dokola v infarktovém stavu prohledala velmi důkladně všechny své skrýše s látkami, než jsem úúúplně jinde našla tu pravou.
Na setkání s první dámou přece nemůžu v obnošených svatebních šatech!
Ještě jsem chvilku váhala mezi nazlátle hnědým brokátem a černou krajkou s tmavočervenou krepsaténovou podšívkou. Krajka vyhrála. Prolezla jsem všechny možné stránky se zmínkou o šití krajky, aby výsledek aspoň trochu dobře vypadal, ale nakonec jsem to stihla včas. Spíchla jsem si i malou kabelku. Uff... Setkání bylo následující pátek, tedy 25. 11., ve středu večer hotovo. Později jsem uznala, že černá barva nebyla špatná volba. V té zlatohnědé bych se na Pražském hradě jaksi tak trochu ztratila... :)

Proč to dělám?
Protože u nás na transfúzce je odjakživa sranda... :D

Další fotky ZDE.

pátek 9. prosince 2016

Na ramenou

Chvíli jsem přemýšlela a pak hledala na blogu, odkdy mě to vlastně bolelo. Jsou tomu celé tři roky, kdy jsem se tady zmínila o bolavém rameni. Myslela jsem, že to bylo až od doby, kdy jsem si pořídila kouli a něco s ní udělala špatně. A ono to bylo dřív.

Podstatný je však závěr. Svědkem mu byl můj muž plus cca půlka města, co se poslední sobotu dopoledne nahrnula do našeho funglnového Lidlu, kde právě končily tři týdny trvající "vítací" slevy. Abych upřesnila. Náš košík měl odhadem něco do deseti kil, takže jsem si k němu hezky přidřepla (suknička nesuknička), chytla ho do teplých a zdvihla nad hlavu, abych ho zasunula do komína dalších košíků stojícího před pokladnou, že ho až pak vyložím na pás.

No a s rukama někde tam nahoře, někde nad úrovní očí jsem zničehonic zaslechla tiché CHŘUP. Ano, opravdu spíš zaslechla, protože to vůbec nezabolelo, jen jsem tu nepatrnou změnu v rameni zaregistrovala. Popravdě jsem později velmi rychle zamítla myšlenku, jak bych asi zareagovala, kdyby tomu bylo naopak. Představa sebe sama ječící bolestí, je velmi nelákavá:

... Zpomalený záběr košíku padajícího z výšky na zem, kde se z roztříštivších se lahví rozstřikují na všechny strany, na kolemstojící zákazníky a vystavené zboží kapky červeného vína, všude dopadají cákance kysané smetany a jogurtu, po podlaze se roztéká slizká směs bílků, žloutků a skořápek. Jen mléko otřesené nárazem přečkalo..... :D

Co bylo mezitím? Ne sice trvalá, ale často docela otravná bolest. Poměrně bolestivá "setkání" klíční kosti s prvním žebrem a návštěvy rehabilitace. Nutnost nosit ramena aspoň trošku zvednutá. Vlastně trvale. Loňské pokusy o běhání a odsun koule do role statisty. Letošní návrat koule na scénu a zvolnění. Větší pečlivost a vědomé provádění cviků. No co, ty cviky z rehabilitace se hodí vždycky a provádím je denně dodnes.

Pár dní je klid. Nic nebolí, celá záda se uvolnila, nechávám si trochu času, než zase začnu. V posledních týdnech jsem se cvičení vlastně ani nevěnovala. V čase, který jsem chtěla maximálně věnovat přípravě dárků jsem se věnovala šití jedněch poměrně důležitých šatů (viz následující příspěvek), později úpravě synovo zimního kabátu... No, volno mám i příští týden, tak se na to vrhnu a vyzkouším i kouli.
Musím, jinak v té svojí jeskyni zplesnivím :)

pondělí 5. prosince 2016

Dvě kuchařky

Původní název článku zněl Dvě kuchařky k Mikuláši... leč... jako obvykle jsem opožděná...
Vím, že Mikuláše bylo už pradááávno.  Čekala jsem, až do chvíle, kdy podle nich něco vytvořím.

Lucie Grusová vydala nové kuchařky a nešlo to, nekoupit si je.
Celá léta se receptů držím tak nějak "od oka", spíš se jimi nechávám inspirovat, ty od Lucie jsou jedny z mála, kde se opravdu snažím dodržet recepturu, postup i konečný tvar.
Proč?
Protože máme hodně podobné chuťové pohárky.
Protože její recepty mají hlavu a patu.
Navíc výtvarné zpracování e-knihy je opět na vysoké úrovni (na obrázky jsem háklivá už od školky).

Málem mě chvílemi trefil šlak. Ráno najdu v emailech, že se podává Zimní a Vánoční kuchařka a ten den na kontě momentálně vymeteno. Co to znamená? Nejenže trpět bez knih o pár hodin déle, než odpoledne cestou z práce přihodím nějaký ten peníz v bance na účet, ale následně poté doma zjistit, že mi nefunguje GoPay, což nechápu. Ale budiž. Na druhý pokus tedy zaplaceno klasicky přes internet. Nezbylo, než přežít celý celičký víkend a čekat, kdy platba dorazí Lucii na účet.
Vždyť by mi ani nechutnalo, kdyby to bylo bez problémů...
Trpělivost přináší růže, potažmo kuchařky.
Už je mám!!!
Dorazily na Mikuláše (tedy ne na svátek Mikuláše, ale 5., kdy večer chodí) dopoledne a okamžitě byly prolistovány. Že jsem mobil málem oslintala, netřeba dodávat.

A protože se to sluší, asi bych měla Mikuláši zazpívat nějakou písničku, hihi.
To už ale raději offline... :))))

Dodatek: dýňový vánoční salát chutnal celé rodině. I manželovi, který na jeho přípravu nahlížel s velikou nedůvěrou... :)