Error...

Však to znáte. Ne vždy to, co si myslíme a v co doufáme, je pravda. Ten pes může být zakopaný na docela jiné zahradě...

Mírná podzimní nostalgie

Žiju ve městě, kde slunečný, ničím nerušený den je spíš vzácností. Díky dlouhodobým inverzím, či alespoň "kouřmu" je byť i jen náznak sluníčka vzácnost, která se musí využít. Tak tomu bylo i tuto sobotu.

Padesát dní s Nikki - moc času do cíle nezbývá

Vypadá to, že ve chvíli, kdy se prázdniny zhoupnou do druhé půlky a dojde na lámání chleba (tedy k ukončení výzvy), nebudu se mít čím chlubit. Leda, že bych do soutěže poslala fotky bytu - před padesáti dny a po po padesáti dnech, věřím, že moje (naše!) nová ložnice by zaručeně zvítězila :D:D:D


Chápu archeology. Když musím jednou za čas škrábat zeď, dostávám se do hluboké minulosti a vzpomínám... :)
 

DEN ZEMĚ - chyť mě, když to dokážeš!

Musím se přiznat, o mapě, kterou měla NASA vytvořit z množství selfie, které jí byly odeslány 22. dubna, jsem měla naprosto jinou představu. Čekala jsem něco jako google mapu s fotkami umístěnými tam, odkud byly skutečně odeslány. Leč, není tomu tak. NASA vše pojala jinak - podle tohoto snímku vytvořeného toho dne z oběžné dráhy Země vytvořila mozaiku.

 

Den Země - už to skoro bude

Včera mi přišel email. Z NASA :) Na výběru sice moje město ani já nejsme, ale mapa světa se všemi fotkami by dle jejich sdělení měla být hotova během druhé půlky měsíce května. Tak uvidíme :)

http://youtu.be/lbtjx8XgDvs

Pečený chřest

Nedalo mi to a koupila jsem svazek zeleného chřestu. Když nadešel jeho čas, vyvstala otázka - co s ním. Několikrát jsem si ho v minulosti
 dala v práci a s odpuštěním pokaždé chutnal jako nať vařená v polévce. Hledala jsem tedy něco bez vody, něco chuťově mi bližšího. A našla. Tady. Manžel dostal za úkol udělat k tomu něco z kuřecího prsa. Poradil si na jedničku.

Pečený chřest s tymiánem a česnekem

Zatopte v troubě na 200°C. Zelený chřest stačí oloupat jen kousek a odlomit či odkrojit cca 2cm. Opláchnout, nechat odkapat, vložit do pekáčku. Sůl, pepř, tymián, česnek na kousky. Pocákat olejem. Šup do touby. Po deseti minutách chřest obrátíme a dalších deset minut dopečeme. Bylo to poprvé, kdy jsem si na měm pochutnala.

A to maso?

Z manžela dostat přesný recept v podstatě nelze. Vaří podle chuti a nosu. Většinu jídel, která (pokud mi tedy svěří vařečku :D ) já začnu, on dochucuje.

Z kuřecích prsou vyrobíme filátka, osolíme, opepříme, potřeme rozdrceným česnekem, chvíli nechám odležet. Zprudka opečeme na másle na pánvi, vyjmeme a uchováme v teple. Do výpeku přidáme trochu rajčatového protlaku tak, aby vznikla hustší omáčka (je jí jen tak "akorát"). Později manžel přiznal i kečup, ten dost let nesnáším, ale nevěděla jsem o něm :) Vložíme zpět prohřát maso, přidáme máslo (přepuštěné). Podáváme. Jak říkám, přesný recept od něj neexistuje. Podle chuti a nosu :)

Jó, pozor - existuje pár receptů, na které potřebuje laboratorní váhy! Obzvlášť se svým vánočním bramborovým salátem mívá "problém" už v listopadu :):):)

Vzpomínky na DEN ZEMĚ

Ať už byly pohnutky NASA jakékoli, díky jejich výzvě jsem prožila velmi krásný den. Občas se člověk prostě musí na něco těšit a udělat něco praštěného :)

Můj velikonoční cheat day :)

Snad bych to ani neměla přiznávat, ale uplynulá neděle a částečně i pondělí budou v mém dlouhodobém stravovacím plánu označeny jako příšerné přežírací orgie :):):)

Den volna

Pravda, včerejší odpoledne bylo tak trošku hektické a tak jsem nejenže měla volno od dřepů, ale i od cvičení vůbec :)
Ode dneška pokračuji ve výzvě pětačtyřiceti dřepy a za sebou mám dvacet - čekala jsem se zbožím na výtah (v práci) a stihla jsem nejen dřepy, ale před nimi i pár cviků na protažení (ze železné koule). Nebylo to poprvé, co jsem si zrovna na tom místě zacvičila. Není tam vidět, výtahu trvá dlouho, než dorazí, tak co :)

Co nového na "zahrádce"

Nehledíc na to, že v pátek jsem málem přizabila jednu naší kočku (naštěstí papriček vyrašilo docela dost), poté, co jsem nechala plato se semenáčky na pár minut bez ochrany, zatím vypadá letošní úroda nadějně :) Tedy - budu mít co přesazovat, až přijde čas...

Co nového na balkóně a taky doma (už to vypuklo)

Co by to tak mohlo být?

Jak naše číča zabydlela nový hrnec

Když se k nám v pondělí dostalo darem pár kousků nových hrnců, dalo se předpokládat, že proběhne známý kočičí rituál "přijímání". Nakonec trval celé tři dny :D:D:D

Více obrázků zde

"Výmluvy" :-)

No, to jsem toho minulý týden odcvičila, hanba. Ale asi na mě někdo prskl bacil, nebo co. I když zase až tak jsem se neflákala. Dvě odpoledne jsem uklízela a přestavovala "prázdný" pokoj po odstěhovaném synovi (než z něj pomalu vyrobíme skladiště), v pátek zabalila a hurá na chatu na houby. Proběhla jsem se čtyřikrát po lese, poprvé ještě v pátek večer, skoro za tmy, v sobotu jsem se na stejné místo vrátila a skoro nic nenašla - předpokládala jsem, že jsem v té tmě něco přehlídla, ale kdepak. Až o kousek dál, pod mladými buky, kde jsem ještě nikdy nebyla, byl dáreček - krásný a úplně zdravý bílý hříbek. A kolem dva podobné, leč nalezené až příliš pozdě :) V sobotu jsem ještě odpoledne vytáhla do lesa manžela. Šli jsme tam, co obvykle, nejdřív spolu, pak každý na jinou stranu.
Viděli jste Mrazíka? Tak jednu chvíli jsem si tak připadala. Domů jsem se vlekla s taškou přecpanou houbami různých druhů, velikostí i barev. Protože jsem nena...papaná :) , to stejné místo jsem prošla ještě v neděli naprosto dokonalou cik-cak "rojnicí". No, úlovek už nebyl takový, jako v sobotu, ale konečně jsem měla dost. Ale taky fyzicky. Celý týden se o mě, jak už jsem naznačila, něco pokoušelo. Při tom hloubkovém úklidu jsem si opět přivolala lehčí astmatický problém, v lese jsem trochu, ale fakt jen trochu, zmokla, což by mi nevadilo, vadí mi spíš vítr a ten v lese nebyl. Tak proč jsem měla v neděli odpoledne zvýšenou teplotu a opravdu mi nebylo dobře? Odpověď přišla až když jsme balili a já se podrbala na krku - ejhle - klíště! Poté, co ho manžel vytáhl a zařídil mu pohřeb žehem, mě prohlídl důkladně a druhé bylo na zádech. Musely tam být krátce a na tuti vím, kdy jsem je chytla. V sobotu odpoledne. Manžel se před chatou stříkal sprejem proti klíšťatům a já vlezla po větru do toho odéru. Nesnáším ten zápach a paradoxně - pokaždé, když jsem tím sprejem cítit, chytnu klíště já. Jinak můžu chodit do lesa klidně v plavkách. A v gumákách (jednak je tam šílený terén, druhak občas se přemnoží zmije), pochopitelně. Úleva - pokleslá teplota - přišla do pěti minut, to znamenalo, že víc jich není. Moje tělo tak na klíšťata reaguje. Teď byla dvě najednou, takže reakce přetrvávala ještě v pondělí ráno. Teplotu jsem už neměla, ale bolelo mě úplně všechno, jako bych měla snad všechny svaly v křeči, z práce jsem se těšila domů, už jsem pomalu domlouvala odběr krve a než jsem došla domů, bylo po všem. Odpoledne jsem natřela skříň, přebrala mrazák - potřebovala jsem místo na houby, z nalezených přebytků uvařila večeři pro mladé, vyrobila džem z domácích broskví a trochy šťávy hroznového vína a z mražených bílků ještě pozdě večer vyrobila no, jak to pojmenovat - moje panímáma tomu říkala vrabčí polívka - prostě se vyšlehá sníh, po lžících vykrajuje do horkého mléka (pozor - nabyde), po chvíli otočí a po chvíli nejlépe děrovanou odpěňovačkou odkládá zvlášť. Nakonec se ze zbylého a případně přidaného mléka vyrobí řidší vanilkový pudink a tím se přelijí sněhové "pusy". Sype kakaem a jí najlíp studené. Dělám to vždy ze zbylých mražených bílků cca 1 - 2 krát do roka.
Spát jsem šla pozdě večer a spala jak dudek :)

Václavky, omyté nočním lijákem (minulý víkend)

Co je to?

Prasklý pásek na botě, zakopnutí o koberec a nefunkční cédéčko?
To byla, prosím, moje sobotní svatba a taky vysvětlení posledních zápisků.
Ale od začátku.
Stříhala jsem metr. A to přesně od 6. srpna 14,30 hodin. No, dřív jsem to ani já nevěděla. :) Stříhání skončilo teď v sobotu, ve tři čtvrtě na jednu. Po víc než devíti letech krásného vztahu, v době, kdy už jsem v to vlastně ani nedoufala, jsem se vdala. Je na to krásné úsloví: miluješ-li něco, pusť to. Patří-li ti to, pak se to vrátí, nevrátí-li se ti to, pak ti to nikdy nepatřilo. No a to se mi stalo. Tedy ta první varianta :-)
Brali jsme se sami, jen se svědky, ve vzdáleném městě. Ani rodiny neměly tušení, ani kamarádi a nejhorší jsem to měla v práci. Jak vysvětlit náhlé zblbnutí, pomalost a neschopnost :D
Nakonec jsem se práskla jen vedoucímu a požádala o udržení tajemství a jedné blízké kolegyni (někdo mě musel učesat, když holička byla v tu dobu na dovolené. Zvláštní, že synovi doma nic nedošlo, ale prožívá špatné časy svého auta, takže asi proto :) Přitom šaty visely čtrnáct dní volně k vidění na ramínku, boty se povalovaly posledních pár dní pod nimi, minulé úterý jsme se skorosnachou pekly svatební koláčky (600 ks..., svedla jsem to na kolující akci v práci - pokaždé peče někdo jiný) jako maličkou výslužku.
Kdybych mohla, pozvu snad všechny, koho jsme v životě viděla a pohostím je, aby si taky chvíli užili, ale vzala jsem si poctivého chlapa, tudíž bez peněz :-)
Proč to píšu? Za první dvě třetiny prázdnin se mi krásně podařilo stáhnout další dvě (nedůležitá) kila, poctivě cvičit Zuzčiny Zwow a to posledních 14 dní utajených příprav se mi jaksi dokonale nedařilo. Prostě mám pocit, že jsem přibrala. Vím, že je to hloupost, ale to pořádné cvičení mi zatraceně chybělo, tak tedy hurá do kecek, neřečním a jedu jedu jedu :-) :-) :-)
Jo a ještě bych osvětlila první větu nahoře. Botky šly po návratu z oběda rovnou do popelnice, o ten koberec jsem naštěstí zakopla před obřadem, když jsem následovala matrikářku k jejich přehrávači, který zarputile ignoroval moje speciálně vypálené CD (naostro jsem si pak spoje v koberci pohlídala), na němž byly po dlouhých "bitkách" s manželem vybrané dvě skladby (viz níže). Paní matrikářka mi na ukázku pustila jejich oficiální CD, když se ozvaly první tóny onoho klasického svatebního pochodu, udělalo se mi mdlo, přinesla jsem mobil a pustila ukázky námi vybrané hudby. I ona přinesla druhý disk a pustila jeden známý slaďák z nevzpomenu si jakého filmu. Nezbylo, než ho odsouhlasit. Ve výsledku to bylo úplně jedno. Vlastně jsme hudbu ani nevnímali. I manžel překvapil. Ještě když jsme se spolu v pátek loučili se svobodou (je paráda, prožít to se svým nejlepším přítelem :-D ), prohlašoval, že půjde v džínách a u "ano" vymyslí jinou verzi jako "no, možná"... Nakonec šel v kvádru, jen bez kravaty, což musím ohodnotit, protože vyprávěl, že ji nosil rád a zarputile i jako malý kluk pod skautským šátkem a já ho vlastně odnaučila ji nosit. Ano z něj vyklouzlo zcela hladce a stejně i ze mě, podpisy jsem díky brýlím utajeným při obřadu v psaníčku taky zvládla na správné řádky, paní fotografka, která mě celou dobu strašně znervózňovala taky odvedla dobrou práci, navíc jsme se díky ní líbali dvakrát, protože to napoprvé nestihla cvaknout :-) :-) :-) ,ale to nám jaksi vůbec nevadilo. Oběd byl zamluvený a připravený v nedaleké restauraci. Stůl ozdobený, připravený se sklenkou aperitivu, oběd dle vlastního výběru. Hurá, dala jsem si něco vypadajícího alespoň vzdáleně  jako zelenina :-)

Odpoledne jsem chvíli strávila v bazénu našich známých, k nimž občas jezdíme, kteří svědčili a kteří to celé vlastně způsobili a protiproud ze mě udělal na dvacet minut oslíka následujícího mrkvičku :-) (voda byla od minulé návštěvy stuuudenááá). Můj si mě akorát přišel vyfotit, do vody jsem ho stěží dostala posledně, kdy měla 30 stupňů a venku bylo teplo. Večer dvě lahvinky dobrého červeného, lehká večeře, prohlídnout aspoň na foťáku fotky a spinkat. Na nic jiného jsme se nezmohli :-D :-D :-D

Vydařená sobota...


Hudbu, prosím!

 

Naše květinka

To já jen, aby jí nebylo líto, že jsem na ni zapomněla...



Kardio

To bylo když...

... nám na chatu přivezli tři kubíky dřeva. Hezky nakrájeného a naštípaného, aby se přítel nestrhnul. :) A bylo to v sedm večer. V devět už jsme seděli u piva.

Aby bylo jasno, já ho trochu uštvala. V podstatě jsem se ani nezadýchala ani nezpotila, honila jsem ho, chudáka, jak nadmutou kozu a nedošlo mi, že ten, kdo si u nás vylepšuje fyzičku, jsem já. Ale vydržel a druhý den jsme o tom ani ani jeden nevěděli. :)

Konkurence... :D

Beze slov :)))

Jak jsme "pěstovali" křemenáč

Když jsem si ho všimla poprvé, bylo to večer, den před prvním obrázkem. Ze země koukala jen vypouklá hlavička. Nic víc. Druhý den ráno už byla maličko vidět nožička, během dne mě konečně napadlo zajít za ním s mobilem a růst zdokumentovat. Tak se stalo.

21. 7.

22. 7.

 

23. 7.

24. 7.

25. 7.

 

Vzhledem k suchu, které panovalo, mi konečně došlo, že nic pořádného už z něj nebude, takže jsem ho utrhla. No a on ho jedl už někdo před námi. Takže šel zpátky. :)

Když to tak vezmu, kromě dvou klouzků a několika smrdutých hadovek to byla zatím první a poslední letošní houbička. No, nevím, nevím. Vypadá to zatím bledě. :D Uvidíme, co přinese podzim.

Modelky, aneb jídlo před objektivem

Pro ty, co rádi fotí své papú, ale jsou zoufalí nebo nespokojení s výledkem, pár rad. Snad si aspoň něco z toho i já vezmu k srdci. Jo někdo má shůry dáno a někdo se při volné fotografické tvorbě mučí.

http://www.apetitonline.cz/apetit-tv/155-jak-fotit-jidlo.html

http://dulique.blogspot.cz/2010/07/jak-na-foceni-jidla-v-domacich.html#!/2010/07/jak-na-foceni-jidla-v-domacich.html

http://life.ihned.cz/c1-54601370-jak-se-foti-jidlo-podivejte-se-proc-na-obrazcich-vypada-jeste-lepe-nez-ve-skutecnosti#fotogalerie-gf185248-2-1493390

Tím nemyslím, že si hned půjdu splašit nějaký dlabanec. Navíc, jsem čerstvě po o., takže mě výše uvedené nechává (víceméně) chladnouuuu... :):):)

Konečně

mi dorazila sušička ovoce. Neříkám, že je tento typ nejlepší ze všech, ale Etu mám ráda, tak co to nezkusit. Zase toho tolik do roka na sušení nemám, takže i to hrálo roli při výběru. Chtěla jsem ji vzít na chatu, jakože až budou houby, že ji vyzkoušíme. Leč naše krabicemi a výškami posedlá kočka ji adoptovala. Nevešla se mi v pátek do auta (ta krabice) a o víkendu jsem tedy o ni přišla úplně. :D
Tento pátek už ji ale opravdu odvezu, číča si stýskat dlouho nebude, přinesu jí z práce náhradní řešení (jinou krabičku) a bude.