Nezadržitelně se to blíží, co je to?

Nový rok? Ten taky, ale jinak samá voda

Zimní spánek...

Opravdu to vypadá, že sladce sním. Já ovšem stejně jako každý rok prožívám předvánoční stres. Myslím, že bez něj bych si ten štědrovečerní klid ani pořádně neuměla užít.

Navíc tento rok jsem byla vlastním synem pozvána na představení nových Hvězdných válek, které se konalo v Praze, týden před svátky, V KOSTÝMECH, celý den, celou cestu byla mlha a do toho pochopitelně ch...  pršelo. Třešničkou na dortu byla rodinná návštěva prodejny IKEA, kde jsem bloumala v tričku a s čepicí na hlavě, pod níž jsem skrývala maminkou zapletené a zlakované vlasy (hele, Bohnice mají vycházky, jako bych to slyšela...) :D:D:D
Sice všichni zúčastnění měli (dle příspěvků na FB) na přípravu kostýmů cca 3 měsíce, ale asi máme ten stres rádi všichni, protože kostým většina dodělávala na poslední chvíli (v autě jsem stihla zpevnit příčesek).
Dlužno podotknout, že vše, co se týkalo filmu bylo naprosto úžasné a ani mi nevadilo, že jsem byla nejspíš nejstarší účastnicí s kostýmem, ale bylo mi to naprosto šumák :)
Co jsem tím chtěla říct. Že jsem v posledních čtrnácti dnech tvořila jak svůj kostým, tak detaily k synovu kostýmu. Většinu toho měl naštěstí doma ještě z dob historického šermu, já chtěla původně jít za R2 D2, ale včas jsem přešla ke klasice - princezně Leie :)

Úklid stíhám s oškubanýma ušima po troškách a rozhodně nebude dokonalý.....
Cukroví mě letos minulo - manžel je na něj beztak sám a tak jsem část nechala vyrobit u známé, část se mu sešlo tak porůznu. Jen pečení štoly jsem si nenechala ujít. Kdybych ji měla nakonec sama sprovodit ze světa, už cca měsíc je hotová.

Štědrý den se po třech letech opět přesunul k mým rodičům, takže ten největší stres mě minul, odvoz tam i zpět slíbil syn, návštěvy o svátcích vykonáme s mužem mimo domov, paráda.

V každé normální rodině  kvete vánoční růže, či kaktus. U nás ne. U nás kvete ibišek. A dává si záležet. Hezky postupně jeden obrovský (cca 15 cm) květ za druhým. Je, chudák, nejdál od okna v naší ložnicové zimní zahradě, nezbyla na něj židlička, miciny mu oždibují lupeny, ale on přesto statečně a vytrvale kvete.

Nemohla jsem onehdy dospat, tak vznikla tahle fotka. Asi mě to unavilo, znovu jsem zalezla a probrala se až po osmé...(ta síť je obousměrná, zvenčí proti holubům, zevnitř pro mě - abych se neděsila, že bychom náhodou měli kočičí parašutistku).

Ano prosím, je to moje oblíbené okno i denní doba.

 

Svoje "podzimní deprese" ze srdce nesnáším, ale naučila jsem se je využít aspoň trochu užitečně. Tedy před šesti lety byla samoléčba mojí duše dost náročná hlavně finančně - nová kuchyně :) Od té doby jsem se raději zaměřila na drobnější akce, povětšinou něco z ručních prací. Byly to korálky, háčkované koule na stromek, letos ozdoby viz výše :)

Přeji všem krásné Vánoce!