Cesta je cíl... moje krédo (nikoli myšlenka)
a taky VYTRVALOST, TRPĚLIVOST, KLID, ROZVAHU, DOBROU MYSL A NADHLED (tolik vlastní zkušenost)

úterý 27. srpna 2013

S.O.S. - Kettlebell

Dnes jsme  s manželem (chvíli potrvá, než si zvyknu :-D ) něco kupovali v našem tescu. Na tom není nic zajímavého, ale při odchodu jsem si uvědomila, že mám přímo naproti sobě velký sportovní obchod. Raději ani nebudu psát jeho název, protože jsem se v něm něco "zajímavého" dozvěděla. Na první pohled  ochotný pan prodavač, muž v nejlepším sportovním věku se nám hned začal věnovat, přičemž mě překvapila (převelice nemile) jeho reakce na mou otázku, zdalipak mají kettlebelly. V podstatě s opovržením mi odvětil, že nikoli, v kterémžto souvětí několikrát zdůraznil slova "módní záležitost". Opravdu je použil několikrát. Docela mě tím naštval, pochopitelně. Odešli jsme se slovy, že asi zajedeme někam do kovošrotu takové závaží pohledat :-)
Ráda bych konečně objevila kamenný obchod, kde bych si mohla zkusit, jakou kouli si to mám přát k Vánocům, abych pak nebyla zklamaná. U nás jsem ho zatím nenašla. Napadlo mě - nevěděl by někdo (Ústecký kraj až Praha)?

Co je to?

Prasklý pásek na botě, zakopnutí o koberec a nefunkční cédéčko?
To byla, prosím, moje sobotní svatba a taky vysvětlení posledních zápisků.
Ale od začátku.
Stříhala jsem metr. A to přesně od 6. srpna 14,30 hodin. No, dřív jsem to ani já nevěděla. :) Stříhání skončilo teď v sobotu, ve tři čtvrtě na jednu. Po víc než devíti letech krásného vztahu, v době, kdy už jsem v to vlastně ani nedoufala, jsem se vdala. Je na to krásné úsloví: miluješ-li něco, pusť to. Patří-li ti to, pak se to vrátí, nevrátí-li se ti to, pak ti to nikdy nepatřilo. No a to se mi stalo. Tedy ta první varianta :-)
Brali jsme se sami, jen se svědky, ve vzdáleném městě. Ani rodiny neměly tušení, ani kamarádi a nejhorší jsem to měla v práci. Jak vysvětlit náhlé zblbnutí, pomalost a neschopnost :D
Nakonec jsem se práskla jen vedoucímu a požádala o udržení tajemství a jedné blízké kolegyni (někdo mě musel učesat, když holička byla v tu dobu na dovolené. Zvláštní, že synovi doma nic nedošlo, ale prožívá špatné časy svého auta, takže asi proto :) Přitom šaty visely čtrnáct dní volně k vidění na ramínku, boty se povalovaly posledních pár dní pod nimi, minulé úterý jsme se skorosnachou pekly svatební koláčky (600 ks..., svedla jsem to na kolující akci v práci - pokaždé peče někdo jiný) jako maličkou výslužku.
Kdybych mohla, pozvu snad všechny, koho jsme v životě viděla a pohostím je, aby si taky chvíli užili, ale vzala jsem si poctivého chlapa, tudíž bez peněz :-)
Proč to píšu? Za první dvě třetiny prázdnin se mi krásně podařilo stáhnout další dvě (nedůležitá) kila, poctivě cvičit Zuzčiny Zwow a to posledních 14 dní utajených příprav se mi jaksi dokonale nedařilo. Prostě mám pocit, že jsem přibrala. Vím, že je to hloupost, ale to pořádné cvičení mi zatraceně chybělo, tak tedy hurá do kecek, neřečním a jedu jedu jedu :-) :-) :-)
Jo a ještě bych osvětlila první větu nahoře. Botky šly po návratu z oběda rovnou do popelnice, o ten koberec jsem naštěstí zakopla před obřadem, když jsem následovala matrikářku k jejich přehrávači, který zarputile ignoroval moje speciálně vypálené CD (naostro jsem si pak spoje v koberci pohlídala), na němž byly po dlouhých "bitkách" s manželem vybrané dvě skladby (viz níže). Paní matrikářka mi na ukázku pustila jejich oficiální CD, když se ozvaly první tóny onoho klasického svatebního pochodu, udělalo se mi mdlo, přinesla jsem mobil a pustila ukázky námi vybrané hudby. I ona přinesla druhý disk a pustila jeden známý slaďák z nevzpomenu si jakého filmu. Nezbylo, než ho odsouhlasit. Ve výsledku to bylo úplně jedno. Vlastně jsme hudbu ani nevnímali. I manžel překvapil. Ještě když jsme se spolu v pátek loučili se svobodou (je paráda, prožít to se svým nejlepším přítelem :-D ), prohlašoval, že půjde v džínách a u "ano" vymyslí jinou verzi jako "no, možná"... Nakonec šel v kvádru, jen bez kravaty, což musím ohodnotit, protože vyprávěl, že ji nosil rád a zarputile i jako malý kluk pod skautským šátkem a já ho vlastně odnaučila ji nosit. Ano z něj vyklouzlo zcela hladce a stejně i ze mě, podpisy jsem díky brýlím utajeným při obřadu v psaníčku taky zvládla na správné řádky, paní fotografka, která mě celou dobu strašně znervózňovala taky odvedla dobrou práci, navíc jsme se díky ní líbali dvakrát, protože to napoprvé nestihla cvaknout :-) :-) :-) ,ale to nám jaksi vůbec nevadilo. Oběd byl zamluvený a připravený v nedaleké restauraci. Stůl ozdobený, připravený se sklenkou aperitivu, oběd dle vlastního výběru. Hurá, dala jsem si něco vypadajícího alespoň vzdáleně  jako zelenina :-)
Odpoledne jsem chvíli strávila v bazénu našich známých, k nimž občas jezdíme, kteří svědčili a kteří to celé vlastně způsobili a protiproud ze mě udělal na dvacet minut oslíka následujícího mrkvičku :-) (voda byla od minulé návštěvy stuuudenááá). Můj si mě akorát přišel vyfotit, do vody jsem ho stěží dostala posledně, kdy měla 30 stupňů a venku bylo teplo. Večer dvě lahvinky dobrého červeného, lehká večeře, prohlídnout aspoň na foťáku fotky a spinkat. Na nic jiného jsme se nezmohli :-D :-D :-D
Vydařená sobota...


Hudbu, prosím!
 

čtvrtek 22. srpna 2013

Konečně jsem si našla čas

Jak už jsem psala, v posledních několika týdnech mám takové starosti radosti, které mi zabírají každé odpoledne až do hlubokého večera i víkendy. Včera jsem to na chvíli hodila za hlavu a zase uvěřila Bobovo modrým očím, dala si jeho Totally ripped core a padesát (skoro, no) minut lapala po dechu a vypouštěla duši :-)  Dnešní Zuzčin Zwow #55 byl pro mě příjemným protažením namožených svalů a skóre dvě kola + 2 plank pull burpee neberu jako pokus o světový rekord, ale milé zacvičení si.
Dochází mi, že vůbec v posledních asi dvou měsících mám vyměněnou hlavu. Přestala jsem si psát co a kdy cvičím, zapomněla jsem se fotit a přesto se na cvičení těším a se stravovacími návyky taky nemívám problém. Vím, že to není ještě dopilované, ale to je momentálně jiná otázka. Vlastně jsem všechny ty tabulky mír a vah (ačkoliv to jediné stále, i když nepravidelně dělám, že se měřím a ze zvyku vážím), porovnávací fotky, přestala potřebovat ve chvíli, kdy jsem se vešla do dávno oplakané šestačtyřicítky (mám ji přes prsa, dole mi jsou šatičky v o l n é, džínové kraťasy jsou 38 a zapnu je čím dal líp). A protože vím, že sto čtyři přes prsa jsem měla už jako holka a asi se jich jen tak nezbavím, vrátilo se mi konečně ztracené sebevědomí (a chuť šít) a tak nějak někde cestou zmizela ta zamindrákovaná baba, co všechno odkládá naneurčito. O víkendu jsem se viděla na cca dva roky starých fotkách a včera na ještě o pár let starších a zděsila jsem se té příšerné pneumatiky, co mi seděla kolem pasu, po které už skoro není ani památka, no kecám, nohy jsou na tom zatím nejlíp, ty se hezky rýsují, pak ruce. Pupik ještě čeká na "odhalení", "něco" mu do historického minima přece jen přebývá, ale trpělivost je vlastností ostřelovačů a střílení mi vždycky šlo dobře :-D
Teď spinkat, dobrou! :-)

úterý 20. srpna 2013

Fakt se mi stýská

Tento víkend skončí tři týdny, na jejichž začátku jsem měla fakt dost dobré předsevzetí. Cvičit dvakrát denně. Leč člověk míní, události mění. už druhý týden se šidím a dost mě to štve. Aspoň denně v práci násilním po chvilkách hrazdu na žebřinách. Chtěla bych do konce roku zvládnout dva shyby (jo, stačí mi dva, v únoru jsem se bála i jen zavěsit), ale ruce, obě po operaci karpálů, nějak odmítají viset. Zatím aspoň trénuju stylem nohy na 5. žbrdlince odspodu, maximálně uvolněné a rukama dělám denně pár sérií po pěti švindlshybech, aby si zvykaly i jiné svaly, než doma při workoutech.
Až tento týden skončí, dám na vědomí, proč to šizení. Teď ještě ne, je to tajemství, děsně tajné a nesmím to ostatním zasvěceným pokazit. :)
Fakt je, že každý den po práci něco chystám, než se otočím, je večer, spíš noc a čím víc se blíží závěr týdne, tím rychleji mi čas utíká. Snad vše proběhne v klidu, nebo alespoň bez velkých problémů (malé vítány, miluju takové ty drobné stresy a okamžitá nová řešení) a příští týden hurá na pořádný zápřah!!!

pondělí 19. srpna 2013

Naše květinka

To já jen, aby jí nebylo líto, že jsem na ni zapomněla...


Kardio

To bylo když...


... nám na chatu přivezli tři kubíky dřeva. Hezky nakrájeného a naštípaného, aby se přítel nestrhnul. :) A bylo to v sedm večer. V devět už jsme seděli u piva.
Aby bylo jasno, já ho trochu uštvala. V podstatě jsem se ani nezadýchala ani nezpotila, honila jsem ho, chudáka, jak nadmutou kozu a nedošlo mi, že ten, kdo si u nás vylepšuje fyzičku, jsem já. Ale vydržel a druhý den jsme o tom ani ani jeden nevěděli. :)

Konkurence... :D


Beze slov :)))



Jak jsme "pěstovali" křemenáč

Když jsem si ho všimla poprvé, bylo to večer, den před prvním obrázkem. Ze země koukala jen vypouklá hlavička. Nic víc. Druhý den ráno už byla maličko vidět nožička, během dne mě konečně napadlo zajít za ním s mobilem a růst zdokumentovat. Tak se stalo.

21. 7.

22. 7.
 
23. 7.

24. 7.

25. 7.
 
Vzhledem k suchu, které panovalo, mi konečně došlo, že nic pořádného už z něj nebude, takže jsem ho utrhla. No a on ho jedl už někdo před námi. Takže šel zpátky. :)
Když to tak vezmu, kromě dvou klouzků a několika smrdutých hadovek to byla zatím první a poslední letošní houbička. No, nevím, nevím. Vypadá to zatím bledě. :D Uvidíme, co přinese podzim.

středa 14. srpna 2013

Tělu se nedá věřit... :)

To jsem si takhle předevčírem vymyslela, že dám Zuzku. Vybrala jsem tenhle ZWOW a odhodlaně se do něj pustila.

 

Nakonec jsem během mučení dala všechno po čtyřiceti opakováních, jen side crunch bych jela až do noci. Ty mi nevadily. Jinak mi hořela stehna, ke konci odumírala zápěstí. Dokud jsem mohla, držkovala jsem, místy si odpočinula. Dovlekla jsem se do vany a umírala. No a včera ráno - nic. Dnes, když jsem lezla z postele jakoby bylo cosi kdesi uvnitř cítit, ale hned to zmizelo. No to si ještě nechám něco příště nakukat, že už jako nemůůůžu. Radši si workout rozdělím na části a hezky (se) dorazím. Možná mi spíš vadila monotónnost, zaručeně ne cviky. Takže příště - nenechte se ukecat, že to nejde! Tělo je od přírody líná mrcha a ono se mu to nakonec vlastně líbí, jen se mu to nesmí nechat projít!