* * *
No, asi takhle. Zvířeti ne, ale já se teprve teď pořádně rozehřála a nehodlám se té své kouličky jen tak pustit. Píšu radši hned, dokud mi slouží ruce :-) Tedy jak říkam, jedna kočka zahřívá někoho vedle v pokoji, druhá nahlas chrupká na skříni. Fakt, že jsem na možnou občasnou ránu ještě neupozornila naše dolní sousedy, je ode mne nezodpovědnost :-)
Zcela zodpovědně však musím poděkovat jak železné kouli, tak kb5 za to, jak se snaží na svých stránkách i v brožurkách důsledně varovat před sebepoškozením každého, kdo by si hned napoprvé chtěl vzít do ruky takovou váhu, na kterou buď prostě zatím nemá, nebo s ní ještě neumí zacházet. Známe chlapy (baby), co si rádi něco dokazují. Nechci tím říct, že je těch dvanáct kilo na mě moc, ale mám k tomu kusu železa takový respekt, že si s ním snad budu měsíc jen houpat :-) :-) :-) Ale ne, jen se zatím toho neobvyklého tvaru trochu bojím. A taky nemám ráda, když mě něco bolí :-)
Ono trénovat nanečisto (s prstem v nose) se šesti kily a pak si dát nad hlavu hned jednou tolik, je docela rozdíl.
Ale ono se to poddá. Jen si musím zvyknout na to malé černé baculaté bříško.
Navíc - už jsem psala něco ve smyslu, že o tolik kilo navíc jsem měla někdy před rokem já sama, tak mě ta samá váha přece nemůže vyvést z rovnováhy :-) Pravda je, že prosím svoje klouby o odpuštění, že "to" navíc musely tahat taková léta a slibuju, že v dohledné době udělám něco ještě s dalším špekem :-)
* * *
Následovala pauza, kdy se domů vrátil syn, s lehce pobaveným úsměvem vzal kettlebell do ruky a chvíli dělal, že nic neváží. Když ho přestal bavit, vzala jsem ho do ruky já a jala se předvést správné držení (doufám) a pár swingů. Při druhém průletu koule mezi mýma nohama směrem dozadu mě málem trefil šlak. To naše zrzavé chlupaté pětikilové střevo právě procházelo pode mnou a jen díky tomu, že nespěchala, minula se její hlava s tou železnou o takový dvacet centimetrů, ne víc. Naštěstí se mi podařilo činku včas zabrzdit, jinak jsme nejspíš měli o kočku míň. Že je blbá, a že nemá v podstatě žádný pud sebezáchovy, to víme už od chvíle, kdy jsme ji přivezli jako koťátko domů a počítáme s tím, ale že bych ji sprovodila ze světa právě já a ještě takhle... No, radši si na ni budu dávat větší pozor.
***************************
Včera večer - kočky uložené na bezpečných místech - dala jsem se opět do cvičení. Prvotní respekt z koule pomalu opadá, ale jen opravdu pomalu. Už jen to, že s ní cvičím v bytě a ne v tělocvičně či venku, mě udržuje ve střehu. Přece jen trefit nábytek, pustit ji z výšky na zem, majznout s ní někoho... no nebylo by to zadarmo :):):)
Takže vlastně dobrýýý, aspoň se konečně v rámci meditace naučím být aspoň chvíli "tady a teď".
Na youtube jsem proběhla pár videí se cvičením pro začátečníky, spíš mi šlo o to, kolik toho (hlavně) holky mají v ruce a musím se pochválit, že jsem se nedala a nekoupila si nic lehčího.Spíš to vypadá, že za nějakou dobu (haha) budu řešit koupi něčeho většího... :D:D:D No to jsem hódně velký optimista :)
Jo a synek si včera večer trochu pocvičil, a když si chtěl vzít do ruky jednu tříkilovou činečku, "ledabyle" jsem mu řekla, že si může půjčit kouli. Dobře jsem udělala. Za chvíli funěl jako sentinel a půjde-li to takhle dál, možná se i dobrovolně podívá do nabízených manuálů. Nemám chuť poslouchat jeho chlapské skučení, kdyby si něco někde namohl neodbornou manipulací :)
Žádné komentáře:
Okomentovat