Včera večer jsme s manželem vyrazili do naší oblíbené hospůdky, no a co si myslíte, že se nám kutálelo v kufru auta? No jasně, stačí hádat jednou, jasně že kettlebell. Prostě jsem svým mužským kamarádům musela předvést svůj nový posilovač testosteronu, endorfinů, adrenalinu, bůhvíčeho ještě a časem zaručeně i vypracované muskulatury.
Ten můj nosík nahoru mi dnes ráno trochu sundal manžel, když jen tak během žvýkání sousta své snídaně ledabyle utrousil (ne drobek), že má pocit, že s tou činkou (to NENÍ činka!!! :D ) se tak nenadřu, jako s tím, co jsem cvičila doposud. No. Nezbývá, než ho ( i sebe) přesvědčit o opaku. Když už přestal kroutit hlavou i nad mými kombinacemi příloh k obědu, nad obědem (snídaní, večeří) samotným, a občas si naprosto dobrovolně přidá tu kousek batátu, tu ochutná opečenou růžičkovou kapustičku, ondy podiskutuje nad mandlovou moukou... Co na něm (taky) miluji, že mi fakt fandí.
Ale vlastně - ve dnech, kdy budu mít opravdu unavené svalstvo od koule, není problém, proložit to něčím tak "obyčejným", jako je některá z mých oblíbených HIIT sestav :)
Jaké to je s kettlebellem? Pravda je ta, že jak vezmu kouli do ruky, během minuty funím jako sentinel, během dvou minut je mi horko a ve třetí minutě zvažuji přestávku. Takže si ji udělám, vydýchám se a pokračuji. Taková trochu zvláštní tabata, dalo by se říct. Končím, když kouli neuzvednu. Včera jsem si ji (v již zmíněné hospodě) cca z dvaceti centimetrů shodila opravdu nechtíc z předloktí (mám tam modřinku, zabolela) na stehno a měla jsem pocit, že mě kopl kůň :D:D:D
Takže vím, že nemá cenu, se o cokoliv dalšího pokoušet, když svaly už nemůžou. Taky vím, že se intervaly, kdy cvičím, budou prodlužovat. Dnes večer mám v plánu, až dorazím k sobě domů (mám dvě doma, víme? u sebe a u manžela) vyzkoušet si TGU. Počkám na syna a zaúkoluji - bude mi dělat záchranu. Ještě jsem si neužila, nesepsala závěť, nesplatila dluhy a nikdo jiný neumí mou práci, tak proto :D:D:D
Pak dám vědět, jak to šlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat