Během tohoto týdne se denně - a stále s obrovským respektem - seznamuji se svou novou "hračkou" a pomalu, opravdu pomaličku se učím základním cvikům. Tak, aby všechno a všichni , co se nachází "na dostřel" (tedy včetně mě), i po skončení cvičení zůstalo nadále neporušené :):):)
Mám v plánu z ložnice přenést do obýváku, kde cvičím, i zrcadlo z ložnice, aspoň pro dobu, než si budu aspoň trochu jista technikou. Tedy ne, že bych nějakou dobu netrénovala "nasucho", a ne že bych těch dvanáct kilo neuzvedla, je tu ještě další aspekt (neméně důležitý) - neublížit si. Taky vzhledem k tomu, že v blízkém okolí se nenachází nikdo, kdo by uměl a učil techniku a kdo by na mě hodil odborné oko (do Prahy a Brna to mám přece jen trochu z ruky).
Navíc - konečně můžu v obýváku udělat trochu pořádek. Zátiší s karimatkou, hromádkou prádla, fuseklí, odložených kecek a činek se může klidit z cesty veskrze minimalistickému zátiší s kettlebellem a zrcadlem :D
Jo..., minimalismus, to byl vždycky můj sen (ale nemám druhý byt na všechny ty "důležité" věci, bez nichž se člověk "neobejde").
Přišla jsem na chuť ranní minirozcvičce (zatím minirozcvičce, bude hůř) - dvacetkrát swing a na každou ruku dvakrát clean&jerk. To mi po ránu bohatě stačí, jak jsem zjistila. Jednak nejsem dokonale rozcvičená, jednak tik-tak-tik-tak, jednak i to málo stačilo tento týden k tomu, abych měla pro dopoledne vyplaveno dostatek hormonů, které se mi zrovna pro svou bojovnou podstatu hodily po týdenní dovolené k tomu, abych dohnala resty v zaměstnání :)
Nikomu to neříkejte, ale nikdy by mě nenapadlo, jak může být krásné cvičit úplně bez. Tedy opravdu úplně bez. Ovšem jen ráno, kdy mě vidí jen rozespalé kočky :D:D:D
Žádné komentáře:
Okomentovat