Cesta je cíl... moje krédo (nikoli myšlenka)
a taky VYTRVALOST, TRPĚLIVOST, KLID, ROZVAHU, DOBROU MYSL A NADHLED (tolik vlastní zkušenost)

neděle 9. března 2014

Primal

Tedy nikoli primát. Ani primalex. I když ani proti jednomu z nich nemám nejmenšího :)
Mám na mysli primal jako "odrůdu" paleo. Má to jeden prostý důvod - v primal variantě smí být obsaženo mléko - a s mlékem a mléčnými výrobky nemají moje útroby pražádný konflikt. Na rozdíl od obilovin, jak jsem zjistila.

Ale od začátku. Nějakou dobu jak ve skutečnosti tak  na blogu, "bojuju" s myšlenkou stravovat se paleo, potažmo primal. Takové změny v životě si většinou prožívám sama. Proto ta pauza. Okolí pak bývá následně zpraveno o výsledku mojí duchovní "bitvy" (jéžiš, to jsou zase slovíčka - v tv běží F. L. Věk, zrovna díl o českém jazyku, nějak mě to inspiruje k těm archaismům :D).
Tady je ten výsledek. Mým problémem byla pouhopouhá snídaně. Kdybych celý den jedla bůhvíjaké blafy, snídaně musí být podle mého gusta a hlavně podle gusta mého žaludku. Jak říkám, celý den je kachní (ten žaludek), ráno pěkně rozmlsaný. Müsli s jeho variantami mi dlouhou dobu velmi dobře sloužilo. Opomenu-li tedy každodenní odpolední pocit balónu těsně před vzlétnutím :):):) Což obzvlášť ve dnech, kdy stávám coby masérka blízko hlav klientů, bývalo velmi nepříjemné. Tedy ty zvuky, které se v onom balónu často ozývaly.
Stačila jedna jediná věc - došlo müsli. Schválně došlo müsli. Abych neměla důvod dát si ho znovu k jídlu.
Byl pátek (7.3. - to pro příští generace :D) ráno a odnesl to kokos.
Tři lžíce kokosu, lžíce syrovátky, zaprášit skořicí, zalít vodou (teplou, po ránu... :) ).
Přidat půlku nakrájeného banánu a spapat.
Do devíti (snídaně v šest) v bříšku jako v pokojíčku (bodejť ne, stačí si zjistit kalorickou hodnotu kokosu) a odpolední balón nikde. Pápá, ovesné vločky i vy, další obilniny! Nový základ byl vytvořen! Slibuju, že kuskus, celozrnné špagety a sušené luštěniny, které jsem si předtím nakoupila a nikdo jiný doma to nechce, si postupně poctivě dojím (či naklíčím), ale jen víceméně z nostalgie.

Navíc jsem si ještě jednou oddechla. Všechny recepty, které jsem po internetu našla a sesbírala, jsou takové hodně pánské. Trochu (trochu dost) mi mezi nimi chybělo něco holčičího - doplním v článku později, tedy níže, tedy čtěte dál, je-li to možné. Nebo něco na mls. Nebo něco použitelného místo chleba, kdyby bylo nejhůř.
Ráda bych se zbavila i té jedné housky týdně, co mi na jídelníčku zatím zbyla pro chvíle, kdy sobotní véču vyrábí můj choť. Dlužno podotknout je velmi obětavý a snažící se, seč může, přizpůsobit se mým novým zvyklostem. Tedy jíst maso mu nečiní problém, to rozhodně ne. Jen se nějak nemůže popasovat s množstvím zeleniny, kterou já k masu přikládám, na rozdíl od něj:) Vždy a ke všemu se ale zelenina nehodí a nějaké to pečivo bodne.

Tedy konečně k tomu "holčičímu" mlsání:
Poděkovat k urychlení mého rozhodnutí musím jedné mladé slečně a jejímu blogu, který se snažím již nějakou dobu přelouskat (jen to jde ztuha, má zatraceně dlouhé články, psané velmi vtipně a nelze jimi jen tak halhabala proletět), a který inspiruje mladé dívky s úplně jiným problémem, než jaký mám já. Tedy v boji s anorexií. Jen jsme se v určitém bodě sešly. Ona tam tedy byla již někdy před rokem, ale zanechala po sobě vzkaz - v podobě fůry receptů na paleo, primal i raw papání. Právě ta spousta paleomlsů mě nakopla, protože teď vím, že snídat nemusím jen míchaná vejce, či kus ryby apod., ale v případě potřeby můžu své chuťové buňky oblažit nějakou dobrůtkou, a ne že bych byla bezpodmínečně na sladké, ale je dobré o tom vědět... :)

Závěr: 
(proč hned závěr, vždyť jsem vlastně ještě pořádně nezačala!)

Kdybych tohle četla začátkem roku a dříve, nevěřila bych, čeho jsem schopná :):):)
Baví mě "lovit" v obchodech, plížit se kolem regálů a tiše sledovat štítky. A pak - skočit! A držet a nepustit. Vítězoslavně donést k domácímu ohništi a posléze uklohnit tak, aby se vlk najedl a lán obilí zůstal netknutý. Ani nevíte, jak se mi ulevilo. A teď nemyslím ten odpolední balón. Uvědomila jsem si, když se tak ohlédnu, jaký další kus cesty jsem urazila, od oné křižovatky, kde jsem ještě skoro nic netušila a nevěděla, jakou cestou se dát.

Žádné komentáře:

Okomentovat