Minimikrorecenze na březnové Zajíce v krabici :)

Ne, v žádném případě nechci být ani trochu jedovatá a komentovat jakýmkoli způsobem objem obsahu krabice (je snad jasné, že nejde o objem - každý doručený poklad nemusí hned zabírat půlku krabice:) ), jen jsem se zatím dostala k ochutnání pouze jednoho maličkého kousku.

V úterý jsem tedy celá natěšená roztrhala obalový papír očekávaných Zajíců, rychle otevřela krabici, pročetla v rychlosti názvy nádherně (opět) vyvedených kartiček nabízených receptů, až jsem došla k názvu obsahujícím slovo MATCHA.

Matcha? Matcha Tea? Zbytek krabice mi byl v ten moment šumák. Jako nedočkavý čokl jsem se rychle prohrabala až na dno, k těm několika malým stříbřitým sáčkům s názvem Matcha Tea. V posledních několika měsících jsem na tento druh čaje narazila na internetu velmi často. Jeho název a zkušenosti s ním byly vždy napsány s takovou chutí a uznáním, že mě zaujal. Jen mě nenapadlo, že bude součástí krabice Zajíců.

******************

Ze vzpomínek: je tomu, řekla bych, tak dvacet let, kdy mi odněkud rodiče přivezli krabici plnou gruzínského čaje. Sáčků bylo 100 a nejraději jsem si ho vařila v sobotu ráno, tedy hlavně tehdy, měla-li jsem naplánovaný opravdu velký úklid (rodinu jsem předtím prozíravě vypakovala na chatu). Gruzíňák mě nastartoval a do oběda jsem měla zpravidla hotovo. Tedy třeba i vymalováno, přestěhováno, přemístěno :)
Čaj došel a léta jsem na něj nenarazila (jsem v tomto směru taky velmi pasivní, věci hledají mě, ne já je:) ).
Domácí práce se dají pochopitelně vykonávat i bez stimulantů :D, ale dobrý čaj je dobrý čaj.

                                                                ******************
                                                          
Tento týden jsem si od středy dopřávala zbylých pár dní loňské dovolené, při níž si už několik let začátkem roku "užívám" jarních domácích prací (jaksi během roku na "náročnější" záležitosti není  toho souvislého času dost - vzhledem k mému dosti velmi neobvyklému životnímu stylu). Navíc bylo krásně. Po ránu jsem se dala do jarního úklidu balkónu, následovala okružní jízda po nedalekých obchodech (pytel zeminy, semínka, nový mixér -starý, nebožák, zdechl, nová kabelka, hihi) návrat domů, oběd a přestalo se mi chtít pokračovat v úklidu. Než jsem si sedla k polední pauze, vzpomněla jsem si na matchu. Vzala jsem jeden sáček čaje, roztrhla, nasypala do uzavíratelné sklenice od marmelády (hanba, takhle znesvětit japonský symbol) zalila vlažnou vodou, řádně protřepala a - pro tentokrát - bez doporučovaného medu i limetky obsah sklenice na ex vypila. Chuť nic moc - však se Japonci jen při pomyšlení na mou barbarskou přípravu obracejí  v hrobech a ti živí pozdvihují katanu... :D:D:D
Řekla jsem si, že pro příště zakoupím limetku a vzpomenu, kam si kluk schovává med a poté, co jsem zapomněla na to, že jsem si chtěla dát šlofíka, jsem šla pokračovat v práci. Když jsem se po nějaké době podívala na hodiny, začala jsem se smát. Uplynuly dvě hodiny a já rotovala jako dlouho ne. Nevzpomenu si už, co všechno jsem to odpoledne až do večera udělala. Pravda je, že toho bylo mnohem víc, než kdybych si místo toho čajového žabince (prosím o odpuštění!) natočila čistou kohoutkovou :) Cítila jsem se jako králíček z té staré reklamy s novými baterkami a bylo mi dobře. Asi se začnu pídit, zdalipak se dá matcha koupit v našem Raciu jednotlivě po sáčkách. Přece jen to není až tak levná záležitost (a jarní úklid nebývá tak často)...
Ale stojí za to! :)