Když máte doma po zimě mírně zlenivělého manžela, k tomu každý den (když zrovna není inverze) nádherný výhled na jižní část Českého středohoří, dá se předpokládat, že se tyto dvě množiny jednou protnou.
Věřme, že i vícekrát.
Rozhodli jsme, že velké kopce zvládne každý, my si užijeme ty menší, intimnější kopečky, zato pěkně špičaté, nejlépe s prudkým stoupáním, zajímavou flórou, aby byl důvod jít hóóódně pomalu, nejlépe s pěknými šutry, aby bylo co zkoumat (geologické kladívko s sebou :D), to všechno pokud možno fotogenické a s přídavkem trochu slušného počasí, aby mohla vzniknout fotodokumentace :) Jo a taky "holohlavé" - aby se při klidném rozjímání na vrcholku nechalo dívat co nejdál do kraje a přemýšlet, kam příště...
Mapy.cz |
No a po nějakých, ehm, dvanácti (?) letech jsme se vydali na zteč.
Byla sobota, 21. května.
Kozinec dánský |
Kvetoucí koniklec jsme sice prošvihli, ovšem polštáře mateřídoušky časné pravé se přehlídnout nedaly |
Koniklec luční český, odkvetlý |
Šalvěj luční |
Hvozdík kartouzek s pryšcem chvojkou |
Rozrazil rozprostřený |
V pozadí vrch Milá |
V dáli silueta Bořně |
Procházka příjemná, stráň rozkvetlá a místy pěkně příkrá. Časově velmi nenáročný výšlap, jen pro neposedné děti bych doporučila něco jako vodítko, kdyby se náhle rozhodly válet sudy :)
Žádné komentáře:
Okomentovat