Nějakou dobu, řekla bych tak rok a půl, ozývaly se mi občas bolesti na přední straně pravého ramene. Problém zpočátku malý, jehož prapříčinu jsem odhadla jako přetížení, nepřesné provádění cviků a pozůstatek prapradávného prvního seskoku padákem, kdy jsem po žuchnutí do oraniště ještě dva roky rameno každý večer přepečlivě přikrývala (k doktorům ani náhodou), než bolesti úplně ustaly. Až se situace v lednu letošního roku začala významně zhoršovat a dostat kouli nad hlavu jednou rukou (levou i pravou) byl dost problém. Přestaly mi jít i cviky, které jsem dřív zvládala bez problémů. Byla jsem ráda za KB5 a jejich videa Škola síly, kde jsem se nanovo snažila pilovat techniku. Marně. Ač s mírným sebezapřením, navštívila jsem rehabilitačního lékaře a poté několikrát rehabilitační sestru, která mě naučila cviky na rotátor manžety. Na rameno a jeho svaly. Nastalo sice zlepšení, ale protože jsem odjížděla do zahraničí, nedostala jsem se na lékařem slíbený rentgen (nebyla jsem na něm dodnes). Trapézy a ramena bolely a "kousaly" se stále.
V klidu, už to
Celých dvanáct dní dovolené u syna v tureckém Istanbulu, jsem se do auta, v němž jsme jezdili, zasunula vždy vlevo vzadu. Resp. - žuchla jsem na sedačku.
Po návratu domů jsme hned další víkend s manželem navštívili známé a nedělní oběd domácí pán naplánoval v restauraci, kam jsme jeli autem.
To auto znám od vidění už několik let. Přesto, když jsem se k němu přiblížila, že vezmu za kliku a chvíli po ní s nataženou rukou pátrala, dodatečně jsem si neodpustila jedovatou poznámku, že jako "každý auto má normálně kliku na dveřích, jenom tohle ji má na okně".
Auto se mi pomstilo. Krutě. Dráha pohybu, kterou jsem naučeným volným pádem klesala na zadní sedadlo způsobila, že zatraceně jiný tvar futra mi TAKOVOU vlepil do zátylku, že jsem se následující minuty válela rozpláclá jak žába na zmíněné sedačce, rukama si objímajíc rezonující lebku a celkově nechápajíc, co se stalo :))) Pochopitelně si mě nikdo ani nevšiml :D:D:D
Naštěstí se boule nekonala, uvnitř se to jakžtakž srovnalo samo, krk držel. Celé pondělí jsem měla bolavou hlavu a občas místy vlnku kolem žaludku.
V úterý ve čtyři ráno jsem se probrala a nepříjemná bolest je v hlavě pořád. Chvíli jsem se vrtěla, nakonec jsem udělala pár naučených cviků na krční páteř a nakonec jsem se zoufale otočila na břicho, že zkusím usnout. Uprostřed pohybu to v krku cvaklo a bolest hlavy se téměř okamžitě rozplynula. Polevily i dlouhodobé svalové křeče a vypadalo to, že bude po všem. Že mi rána do hlavy odblokovala půl roku starý problém. Leč chyba lávky. Za několik dní bylo vše při starém. Bolest a křeč zakousnutá do ramen a mezi lopatky.
Ale přece jen se něco začalo dít. A naprosto nenápadně. Je to pár dní, co jsem si pořídila nové křeslo, takže večery již netrávím na nepohodlné židli (gauč je dlouhodobě kočičí, na tv stejně plynule nekoukám) a už od druhého dne cítím opravdu podstatnou úlevu. Navíc jsem začala spát na něčem, co snad ani polštářem nelze nazvat, jak nizoučký profil to má. Dokonce se po letech v noci přistihnu, jak se točím na břicho, což bývala moje oblíbená poloha.
Co tím chtěl básník říci?
Všechno špatné je k něčemu dobré. Začala jsem běhat. Být Zátopkem nejspíš už nestihnu, ale díky omezenému pohybu rukou, jsem se naučila pohybovat nohama.
A co považuju za opravdu velký úspěch, že to i udýchám. S dechem jsem měla odjakživa problém.
Naštěstí jsem narazila na běžeckou školu a tělo začíná fungovat.
Pořídila jsem si pořádné běžecké boty.
Pravidelně venčím manžela. V podstatě nepotřebuji aplikaci do mobilu. Muž sedí na lavičce uprostřed sportovního areálu, sleduje mě zdálky a když k němu přifuním, chladně zanalyzuje celé moje pobíhání a jedeme domů :)
A ještě se pacholek opálí... :D
 |
| Tak se běhá u moře |
Žádné komentáře:
Okomentovat