"Výmluvy" :-)

No, to jsem toho minulý týden odcvičila, hanba. Ale asi na mě někdo prskl bacil, nebo co. I když zase až tak jsem se neflákala. Dvě odpoledne jsem uklízela a přestavovala "prázdný" pokoj po odstěhovaném synovi (než z něj pomalu vyrobíme skladiště), v pátek zabalila a hurá na chatu na houby. Proběhla jsem se čtyřikrát po lese, poprvé ještě v pátek večer, skoro za tmy, v sobotu jsem se na stejné místo vrátila a skoro nic nenašla - předpokládala jsem, že jsem v té tmě něco přehlídla, ale kdepak. Až o kousek dál, pod mladými buky, kde jsem ještě nikdy nebyla, byl dáreček - krásný a úplně zdravý bílý hříbek. A kolem dva podobné, leč nalezené až příliš pozdě :) V sobotu jsem ještě odpoledne vytáhla do lesa manžela. Šli jsme tam, co obvykle, nejdřív spolu, pak každý na jinou stranu.
Viděli jste Mrazíka? Tak jednu chvíli jsem si tak připadala. Domů jsem se vlekla s taškou přecpanou houbami různých druhů, velikostí i barev. Protože jsem nena...papaná :) , to stejné místo jsem prošla ještě v neděli naprosto dokonalou cik-cak "rojnicí". No, úlovek už nebyl takový, jako v sobotu, ale konečně jsem měla dost. Ale taky fyzicky. Celý týden se o mě, jak už jsem naznačila, něco pokoušelo. Při tom hloubkovém úklidu jsem si opět přivolala lehčí astmatický problém, v lese jsem trochu, ale fakt jen trochu, zmokla, což by mi nevadilo, vadí mi spíš vítr a ten v lese nebyl. Tak proč jsem měla v neděli odpoledne zvýšenou teplotu a opravdu mi nebylo dobře? Odpověď přišla až když jsme balili a já se podrbala na krku - ejhle - klíště! Poté, co ho manžel vytáhl a zařídil mu pohřeb žehem, mě prohlídl důkladně a druhé bylo na zádech. Musely tam být krátce a na tuti vím, kdy jsem je chytla. V sobotu odpoledne. Manžel se před chatou stříkal sprejem proti klíšťatům a já vlezla po větru do toho odéru. Nesnáším ten zápach a paradoxně - pokaždé, když jsem tím sprejem cítit, chytnu klíště já. Jinak můžu chodit do lesa klidně v plavkách. A v gumákách (jednak je tam šílený terén, druhak občas se přemnoží zmije), pochopitelně. Úleva - pokleslá teplota - přišla do pěti minut, to znamenalo, že víc jich není. Moje tělo tak na klíšťata reaguje. Teď byla dvě najednou, takže reakce přetrvávala ještě v pondělí ráno. Teplotu jsem už neměla, ale bolelo mě úplně všechno, jako bych měla snad všechny svaly v křeči, z práce jsem se těšila domů, už jsem pomalu domlouvala odběr krve a než jsem došla domů, bylo po všem. Odpoledne jsem natřela skříň, přebrala mrazák - potřebovala jsem místo na houby, z nalezených přebytků uvařila večeři pro mladé, vyrobila džem z domácích broskví a trochy šťávy hroznového vína a z mražených bílků ještě pozdě večer vyrobila no, jak to pojmenovat - moje panímáma tomu říkala vrabčí polívka - prostě se vyšlehá sníh, po lžících vykrajuje do horkého mléka (pozor - nabyde), po chvíli otočí a po chvíli nejlépe děrovanou odpěňovačkou odkládá zvlášť. Nakonec se ze zbylého a případně přidaného mléka vyrobí řidší vanilkový pudink a tím se přelijí sněhové "pusy". Sype kakaem a jí najlíp studené. Dělám to vždy ze zbylých mražených bílků cca 1 - 2 krát do roka.
Spát jsem šla pozdě večer a spala jak dudek :)

Václavky, omyté nočním lijákem (minulý víkend)