Co má společného Raná a kozy?

Naposledy jsem na něj lezla s kamarádkou ještě v době, kdy jsme obě chodily na svazarmovské letiště. Tedy někdy ve třetihorách :) Tenkrát byl zrovna jakýsi zákaz létání a tak jsme volný víkend využily ... jak jinak, než k návštěvě "konkurence". Zajely jsme si busem na Ranou a po zdolání vrcholu došly i na místní letiště.

Až tak daleko jsme se tentokrát s manželem nedošli. Postačil nám pohled z vrcholu kopce.

http://www.rana-paragliding.cz/





Šípková růže - místní plevel. Na focení dalších druhů rostlin pro tentokrát nedošlo.





Červená plocha kvetoucích máků příjemně narušuje poněkud otravnou odkvétající žluť českých polí. 

(Dělá, že umí číst :D:D:D)













Na ceduli je zmínka o syslech. Na louce ještě pod kopcem jsme na ně narazili snad na každém kroku. Byli milí, vždycky, když se zastavili, tak na nás jukli a o chvilku později zmizeli v jedné z nejbližších děr.



Stačí roztáhnout ruce a rozeběhnout se...
Ovšem raději jen s křídlem nad sebou. Místa startu jsou poznat podle plastové travou prorostlé rohože.

No a na druhé, západní, straně jsou vidět budovy i travnaté dráhy ranského letiště. A někde dole mezi stromy se o chvíli později prohnalo bečící stádo i se psem a ovčákem.

Jihozápadním směrem se v dáli leskne hladina Lenešického rybníka.

Tentokrát jsme do posledního místa popsanou vrcholovou knihu hned objevili, na kousíček volného místa napsali své dojmy, našli i razítko, které si manžel nechal v náhlém návalu endorfinů otisknout na předloktí, já si chvíli nadávala, že kdejakou blbost v batohu táhnu, ale kus pořádného papíru ne :) Našla jsem jen malý "tahák" v pouzdře mobilu a použila aspoň ten. A to už jsem si posledně slibovala, že pro podobné příležitosti vytáhnu "ze zásob" sešitek pozůstalý po školních letech mých kluků.

Ten nejvyšší je Oblík, za ním zprava Srdov, Brník a úplně nenápadné Křížové vršky a Malý vrch.

Pohled z nejjižnějšího vrcholu. Ano, jedná se o rezervaci, ale vzhledem k vyšlapané úzké cestičce myslím, že snad nikdo si tento pohled nenechá ujít. Opačný pohled je o pár fotek výš. Se mnou, s detailem cedule nebo s nedalekým rybníkem.

***
Pochopili jsme jedno.

Po svých se dolů vracejí jen zbabělci.

***

 

Několik postřehů.

Cestou nahoru nás minulo několik cyklistů. Na jednoho z nich jsme na vrcholku narazili ... vypálil asi tři cigarety, než jsme se my dva stačili rozhlédnout... Taky jsme cestou s překvapením narazili na jednoho běžce (nebo pán zapomněl zamknout auto???).
Zatímco jsme o něco později sestupovali, nahoru došel muž, ze zad shodil obrovský bágl a po chvíli se již vznášel.
Sedíce cestou zpět na trávě v sedle na rozcestí pod růžovým keřem, zaslechli jsme směrem od západu tlumené bum.
Bylo krátce po poledni, tedy čas, kdy je tvorba oblačnosti již v plném proudu. No, byla tam. Bouřka. Mířila naštěstí směrem někam k jihu, takže nás se vlastně netýkala. Což bylo dobře, protože jsme měli toho dne ještě jeden cíl. Na fotce s letištěm to téměř není vidět, ale malý kousek od něj, za hranicemi obce Hrádek, stojí dům s poměrně rozsáhlým příslušenstvím.

Je to farma Létající koza.

Všem, kdo netrpí předsudkem týkajícím se kozího mléka to místní naprosto bezvýhradně

DOPORUČUJU!!!

Nevím, jak odjinud, ale kozí mléko z této farmy nemá přede mnou vůbec žádnou šanci. A pokud někdy někde nějaké kozí mléko má nebo mělo nějakou pachuť, tohle je naprosto dokonalé. Včetně kozích sýrů a dalších mléčných výrobků.
To jsem ještě vynechala, že tentokrát jsme si odváželi "jen" mléko od Julči, tedy kravské. Už týden je pan majitel v podezření, že mi omylem prodal smetanu :))) Bylo to to nejlepší kravské mléko, jaké jsem kdy ochutnala. Ať už v syrovém (naši zákonodárci laskavě promine mou troufalost), tak i svařeném stavu (o jehož "zákonné nezbytnosti" jsou zákazníci zpraveni již na vstupních dveřích prodejničky).

Velice mě mrzí, že se mi nepodařilo vyloudit nějaký ten kozí či kravský portrétek (snad příště), ale až na psa bylo veškeré zvířecí osazenstvo farmy v době naší návštěvy za prací. Pardon - za pastvou.

Pa příště! ;)