Prasklý pásek na botě, zakopnutí o koberec a nefunkční cédéčko?To byla, prosím, moje sobotní svatba a taky vysvětlení posledních zápisků.
Ale od začátku.
Stříhala jsem metr. A to přesně od 6. srpna 14,30 hodin. No, dřív jsem to ani já nevěděla. :) Stříhání skončilo teď v sobotu, ve tři čtvrtě na jednu. Po víc než devíti letech krásného vztahu, v době, kdy už jsem v to vlastně ani nedoufala, jsem se vdala. Je na to krásné úsloví: miluješ-li něco, pusť to. Patří-li ti to, pak se to vrátí, nevrátí-li se ti to, pak ti to nikdy nepatřilo. No a to se mi stalo. Tedy ta první varianta :-)
Brali jsme se sami, jen se svědky, ve vzdáleném městě. Ani rodiny neměly tušení, ani kamarádi a nejhorší jsem to měla v práci. Jak vysvětlit náhlé zblbnutí, pomalost a neschopnost :D
Nakonec jsem se práskla jen vedoucímu a požádala o udržení tajemství a jedné blízké kolegyni (někdo mě musel učesat, když holička byla v tu dobu na dovolené. Zvláštní, že synovi doma nic nedošlo, ale prožívá špatné časy svého auta, takže asi proto :) Přitom šaty visely čtrnáct dní volně k vidění na ramínku, boty se povalovaly posledních pár dní pod nimi, minulé úterý jsme se skorosnachou pekly svatební koláčky (600 ks..., svedla jsem to na kolující akci v práci - pokaždé peče někdo jiný) jako maličkou výslužku.
Kdybych mohla, pozvu snad všechny, koho jsme v životě viděla a pohostím je, aby si taky chvíli užili, ale vzala jsem si poctivého chlapa, tudíž bez peněz :-)
Proč to píšu? Za první dvě třetiny prázdnin se mi krásně podařilo stáhnout další dvě (nedůležitá) kila, poctivě cvičit Zuzčiny Zwow a to posledních 14 dní utajených příprav se mi jaksi dokonale nedařilo. Prostě mám pocit, že jsem přibrala. Vím, že je to hloupost, ale to pořádné cvičení mi zatraceně chybělo, tak tedy hurá do kecek, neřečním a jedu jedu jedu :-) :-) :-)
Jo a ještě bych osvětlila první větu nahoře. Botky šly po návratu z oběda rovnou do popelnice, o ten koberec jsem naštěstí zakopla před obřadem, když jsem následovala matrikářku k jejich přehrávači, který zarputile ignoroval moje speciálně vypálené CD (naostro jsem si pak spoje v koberci pohlídala), na němž byly po dlouhých "bitkách" s manželem vybrané dvě skladby (viz níže). Paní matrikářka mi na ukázku pustila jejich oficiální CD, když se ozvaly první tóny onoho klasického svatebního pochodu, udělalo se mi mdlo, přinesla jsem mobil a pustila ukázky námi vybrané hudby. I ona přinesla druhý disk a pustila jeden známý slaďák z nevzpomenu si jakého filmu. Nezbylo, než ho odsouhlasit. Ve výsledku to bylo úplně jedno. Vlastně jsme hudbu ani nevnímali. I manžel překvapil. Ještě když jsme se spolu v pátek loučili se svobodou (je paráda, prožít to se svým nejlepším přítelem :-D ), prohlašoval, že půjde v džínách a u "ano" vymyslí jinou verzi jako "no, možná"... Nakonec šel v kvádru, jen bez kravaty, což musím ohodnotit, protože vyprávěl, že ji nosil rád a zarputile i jako malý kluk pod skautským šátkem a já ho vlastně odnaučila ji nosit. Ano z něj vyklouzlo zcela hladce a stejně i ze mě, podpisy jsem díky brýlím utajeným při obřadu v psaníčku taky zvládla na správné řádky, paní fotografka, která mě celou dobu strašně znervózňovala taky odvedla dobrou práci, navíc jsme se díky ní líbali dvakrát, protože to napoprvé nestihla cvaknout :-) :-) :-) ,ale to nám jaksi vůbec nevadilo. Oběd byl zamluvený a připravený v nedaleké restauraci. Stůl ozdobený, připravený se sklenkou aperitivu, oběd dle vlastního výběru. Hurá, dala jsem si něco vypadajícího alespoň vzdáleně jako zelenina :-)
Odpoledne jsem chvíli strávila v bazénu našich známých, k nimž občas jezdíme, kteří svědčili a kteří to celé vlastně způsobili a protiproud ze mě udělal na dvacet minut oslíka následujícího mrkvičku :-) (voda byla od minulé návštěvy stuuudenááá). Můj si mě akorát přišel vyfotit, do vody jsem ho stěží dostala posledně, kdy měla 30 stupňů a venku bylo teplo. Večer dvě lahvinky dobrého červeného, lehká večeře, prohlídnout aspoň na foťáku fotky a spinkat. Na nic jiného jsme se nezmohli :-D :-D :-DHudbu, prosím!
Žádné komentáře:
Okomentovat