Milý Narozeniňáku...

Ta knížka jménem život je pořád stejně napínavá a zajímavá, jen těch listů do konce je pořád míň.
Tolik pro pesimisty.

A ještě třeba: Narozky nijak pozitivně neprožívám cca od čísla třicet. Co je k oslavě na tom, být o další rok starší? Jen udělám nějaké papú - pokud tedy někdo z rodiny nahlásí návštěvu, poklábosíme, v práci vytrvale zatloukám. Nějak o blahopřání příliš nestojím. Mám z toho takový hloupý pocit, asi nějaká fobie, či co? :-)

Což ovšem neznamená, že bych neměla žádné přání! A když už takové příšerné číslo, tak ať ta přání stojí za to, ne?

Vložím pár položek, které mě v poslední době napadly. K tomu i rozuzlení, které mezitím nastalo, tedy v případě, že se mi trochu předčasně dostalo ekvivalentu.

Mám jen problém - začít od největšího, či nejdražšího? :-) :-) :-)

Kuchyně Bulhaup 2 - já vím, ale když ona se mi fakt líbí. Jen by chtěla i příslušný domeček, hihi a o ten zrovna moc nestojím. ;)
Pravda: před pár dny jsem s rodiči navštívila nejbližší obchod Ikea. Kuchyně jsem si tedy zběžně prohlédla, (té mojí doma ještě není šest let a jsem s ní stále spokojena), ale pořídila jsem jen pár drobností, něco do bytu sobě a taky pro syna, ... a pro sebe za poslední roky tu nejbláznivější (nepočítám-li v to kouli)  věc - křeslo. Tu úplně nejvíc nejbarevnější verzi :)))
Původně jsem jela pro čtyři normální nové židle k našemu jídelnímu stolu, ale na poslední chvíli jsem se šprajcla (sedíc v onom později zakoupeném modelu, jen v bílé barvě a z koženky) a před maminkou, která mě právě zviklala před koupí oněch normálních židlí (na nichž by, jako návštěva, velmi pravděpodobně seděla ona a spol.), jsem se v duchu rozhodla k repasi těch stávajících starých klasických a nahlas se smíchem pronesla "tak, na všechny kašlu, já mám narozky, tak si koupím křeslo jen pro sebe. A to nejbarevnější!" Prstem jsem přitom píchla za sebe směrem ke klaunovi na jedné noze. Pravda, zase až tak lakomá nejsem, ale sedám na svém místě každý večer, někdy s kočkou na klíně, s nohama na jiné židli, či zkroucenýma pod sebou, jím, sedíc na ní, šiju, čtu a jánevímco ještě. No, tak jsem si prostě pořídila sezení pro vlastní pr.el. :))) Gauč je kočičí, to už jsem tu tuším psala. Navíc je před bednou a ta už nějaký čas není mou obývákovou prioritou.
Čekala jsem, že manžel, čekající doma, dostane v lepším případě epileptický záchvat, až TO vytáhnu z obrovské krabice, proto jsem tuto ponechala až na konec, po roztřídění ostatních věcí, ale on se jen usmál a pronesl "jé, ono to tu aspoň oživí!" Lino barvy i vzoru tenkého rákosu, zdi i nábytek bílé. Knihovna poskytuje dostatek oživení sama o sobě svým obsahem i barvičkami, přičemž mi po bližším ohledání došlo, že v podstatě všechny barvy křesla se vlastně někde poblíž vyskytují, tedy podle mého názoru křeslo samotné vlastně splývá s pozadím... :))) Měla bych uklidit, aby fakt vyniklo.

Nokia Lumia 1020 - ta měla být původně na prvním místě. Moje prababička N 95 se už drží silou vůle a co hůř - fotky z ní opravdu nejsou, jako dřív, navíc občas při focení zklame. Přesto na dobré úrovni - viz níže - obstála, když jsem ji naposledy měla s sebou na dvanáctidenním exotickém výletě za synem.
Jak to dopadlo: Mezitím, co jsem článek rozepsala, se cestou z istanbulského letiště, s mezipřistáním v srbském Bělehradu, domů, můj pravěký mobil rozhodl, že konečná, ende šlůs, a už v oblacích mě jaksi ponechal na holičkách. Jestli k jeho neodvratnému konci dopomohla nadmořská výška, nebo to, že se příliš tiskl v batohu, nevím, v každém případě se odlomila tenká plechová dvířka držící na místě SIMku. Povedlo se mi zvěčnit ještě aspoň posledních pár fotek z letadla, později z něj vycucnout dostupná data a to je asi tak všechno. Až zbude chvilka, přidám sem pár fotek z města rozkročeného nad dvěma světadíly, kde si mobil s 5 MB fotoaparátem vedl líp (když tedy chtěl), než malý foťák, z nějž je skoro vše rozmázlé. Dopadlo to tak, že dva roky starý model Lumie 1020 už není nikde k sehnání, tak po dost krátkém rozhodování s návštěvou jediného obchodu, došlo ke změně názoru. Když jsem to obrovské pádlo 5,7'' uviděla poprvé, musela jsem se zachechtat. Opět budu mít v okolí největší placku. Stejně jako před lety a předtím a předtím... Značku jsem měnit nechtěla (za mě rozhodli výrobci), optika, důležitá pro moje oblíbené focení je stále stejné značky Carl Zeiss a jsem s ní nadmíru spokojena, i když se stále ještě seznamujeme. Že je mobil veliký? Manžel prohlásil "a vyber si něco velkýho, ať na to vidíš!" Jsem poslušná žena.
Co na tom, že sehnat pouzdro na paži pro sport a volný čas bude trošku fuška, ale mám už něco vyhlídnuté a nejspíš si to spíchnu sama.

Boty fivefingers - ále, to je spíš taková frajeřinka. Jen si je zkusit. I když pochybuju, že by mi někdo jen tak půjčil boty, do nichž se jaksi ponožky vlastně nenosí :) I když se tyto do nich prodávají.
Pravda: mezitím jsem si pořídila docela slušné kecky od Reeboku na moje pobíhání cestou necestou a mám pocit, že v nich létám. Občas. Ale na běhání se těším vždycky.
Pětiprsťáky jsem viděla, známá, co předcvičuje jógu, si je pořídila, takže jsem je měla v ruce. Vypadají, jak jen to říct kulantně, trochu dost jako když nosíte týden v kuse ponožky. Ble. :DDD
Kecám, ale co do tloušťky to vcelku odpovídá, jen nejsou tak tuhé :)
Mám v hlavě námět na další článek, týkající se běhání, pohybu vůbec a příslušné obuvi. Snad ho stihnu do zimy... :)

Koule 16 kg. Jo, tak tu bych brala okamžitě. Ještě v lednu. Od té doby jsem po vleklých problémech s přechodem hrudní a krční páteře, které se ne a ne srovnat, posilování malililinko odsunula hned po běhání. A zpytuju svědomí. Jsem si jista, že koule za to nemůže, protože se na cviky vždy víc než soustředím. Z bezpečnostních důvodů. Hlavně. Ale hodit v práci stejně těžkou krabici frajersky na rameno, tam bude asi podstata bolesti. Nebo v té původní židli, na níž jsem trávila své večery? Rozpravu na téma příčina bolesti horní hrudní x krční páteře jsem nedávno rozepsala, ale pachatel stále nenalezen, tak tedy uvidím, kdy vypustím do světa.

Nové brýle. Hmmm, nárok až za půl roku, smůla. Ale už vím, jaké chci rámečky. Ty nejobyčejnější, plastové, ale musí něco vydržet. Na hlavu, na oči, na hlavu, na oči. Buch na zem. Na hlavu, na oči... :)


Nechce mi někdo udělat radost? Klidně ne paleo, když jde o domácí tvorbu.
Na ten film(-y) čekám jen kvůli téhle potvoře.
Ráda se pokusím najít originál (dortu), tuším někde na Pinterestu???
:D:D:D