uktápzoP

Na mě je teda spolehnutí. Už je to měsíc a kousek a tenhle připravený příspěvek stále v šupleti.

***

Číslo 51 se pozpátku čte docela povzbudivě a lépe, než originál, ne? Nic naplat, první rok druhé poloviny mého života je tady. Počítám-li ten kulatý jako přesnou polovinu. Mám sice maturitu z matematiky, ale do jejích zákoutí mi nikdy nebylo dáno proniknout hlouběji. Byla jsem vždy spíš lyrik, fantasta a (nikdo mi to dodnes nevěří) těžký introvert. Nevím, jestli se tenhle blog vrátí tam, kde jsem si ho původně přála mít. Jak jsem se usadila ve své paleo-primal jeskyni, ve chvíli, kdy jsem přestala používat foťák a krejčovský metr k vyměření stupně svého pocitu štěstí a uspokojení, v okamžiku, kdy je nahradila dírka v opasku a poměrně kritický a vytrénovaný pohled do zrcadla, stala jsem sem o něco vyrovnanější. Aspoň tam uvnitř.
Jak jsem tedy prožila moje 51. narozeniny? Nuže dobrá. Tady je reportáž.

V předvečer padla za oběť lahvinka poměrně solidního vína.

Mělo být od manžela, ale u jeho víceméně náhodné koupě asistoval jeho švagr, a vzápětí bylo od něj. K vínu nepříliš paleo večere. Uheráček a tři druhy kozích sýrů. Těsně před vytažením špuntu z láhve jsem mixovala různé ovoce s kokosovým mlékem a pochopitelně ochutnávala, než jsem je nalila do formiček a naskládala do mrazáku jako budoucí zmrzky. V teple bodnou. Navíc po první sklence jsem si uvědomila, že jsem si chtěla dneska zacvičit. Dobrá, přidám si zítra o to víc.

Manžel sleduje jakýsi pravěký western. Jsem ticho jako myška, projíždím fb, mezitím píšu tyto řádky. V hlavě zrají nápady. Zatracený hyperaktivní mozek. Než najdu papír na zachycení prvního, je tu další a další. Mám obrovský pocit jakési svobody, že nestíhám dokončit jednu věc a zakopávám o další a další. Věřila jsem, že vše urovnám o dovolené. Jenže první týden je fuč a já jsem ještě nezačala. Tatínek si celý život dělá na malinké lístečky seznam úkolů a pak je postupně hotové škrtá. Znám ten příjemný pocit - činnosti ukončené jedním tahem tužky. Jenže nemám čas ani najít papír a tužku na zaznamenání všeho, co chci stihnout.

Jen jednu věc jsem si nedávno striktně ujasnila. Kalendář. Propříště vše jen na papírový. Není tomu zas tak dlouho, co jsem si jen tak po ránu nechala přeinstalovat v mobilu windowsy osmičky na desítky. Aniž jsem si vzpomněla na to, přepsat si některé informace z mobilu na papír a jiné zálohovat. Blbec. Slabé slovo. Dodnes jsem si jista, že poslední půlrok jsem neprožila. Nemám o něm jediný záznam.
Vrátila jsem se tedy fůru let zpátky do středoškolských let, kdy jsem si do maličkého kalendáře, kde se den vejde na řádek cca 0,4 krát 8 cm, zaznamenávala vše, co jsem považovala za důležité. Mám je dodnes schované. Začala jsem v tom tedy pokračovat. To je věta za kuli z mluvnice. :)

Páteční večer narušily zprávy z ciziny, kde žije syn se ženou. Nemohla jsem po našem rozhovoru dlouho usnout a hrála na mobilu karty. Ráno jsem se vzbudila naopak hodně brzy a zjistila, že je po všem. Převrat v Turecku byl potlačen. Alespoň, že syn dnes nemusí do práce.
Je pozdní dopoledne, sobota, ještě se neozvali. Zaručeně dospávají "bouřlivou" noc.

Ještě jsem ráno po těch novinkách jednou usnula. Vzbudila jsem se s protestantskou náladou. To je ta, kdy oponuju úplně všemu. Jsem schopna tvrdit opak, i když vím, že kecám. Nevydržela dlouho. Řekla jsem si, že něco takového, jako potlačený puč mi nezkazí narozeniny a popis dalšího ranního dění je jaksi nepublikovatelný... :)))

Při a po velmi pozdní snídani sestávají se ze dvou volských ok na slanině a hektolitru rooibosu odpovídám na fb na přání kamarádů. Čekám na zprávy od syna. Ale je to chlap, ozve se jen, když je to podle NĚJ důležité.

Zítra přestane na tři týdny téct teplá voda, přemýšlím, jestli mám všechno připravené. Ale co, jsem holka z jeskyně, nemělo by mě to vyvést z míry. :) Kastroly na ohřívání vody připraveny, co šlo, bylo preventivně umyto. Jako by to zachránilo situaci, ale znáte to...:)

Na oběd jsme zajeli na čínu, jako kompromis. Po obědě jsme snad poprvé zašli s mužem do cukrošky. A nebyla to jen tak lecjaká cukroška :) Dortík jsme si tedy dali na půl, kávu každý svou. Manžel se sunul ke stolku do kouta, já ho pro dnešek vytáhla až do čela, k oknu. Naše Lagarto peče úžasně :)
Abych muže trošku poškádlila, protáhla jsem ho následně jednou luxusnější drogerkou a jednou "hadrotechnou". Nic jsem tam nechtěla, ale ráda se na to koukám...:)

Po návratu domů jsem se dala do přípravy třešňové verze jeho oblíbené tvarohové bábovky, mezitím, co se pekla, muž vyluxoval a já vytřela. Pak přišel syn, dali jsmee řeč, on k tomu kus bábovky a ještě se ozvali rodiče, které jsem upozornila na právě probíhající zprávy v televizi a dlouhou reportáž z Turecka. Byli pár dní "mimo" a o puči neměli tušení. Po nějaké době jsem vypustila syna domů a přibalila mu na cestu kus bábovky.

Potřebovala jsem se protáhnout.
Začala jsem si opět sestavovat cvičení. Podobně, jako Zuzka Light. Necvičím přesně podle ní, ale vždy se inspiruji jejími sestavami. Snažím se dát si pořádně do těla. Střídám taky cviky s vlastní vahou, s kettlebell, popruhy a případně židlí nebo žebřinami. Po zkušenostech z minulosti jsme přestala honit rekordy a snažím se provádět cviky hlavně přesně. Když nemůžu, dám si chvilku pauzu. Mám sešit se zapsanými staršími workouty od Zuzky. Názvy cviků jsou ovšem anglicky a vůbec si nevzpomínám, co tím chtěl básník říci. Začala jsem si cviky rozkreslovat jako jednoduché panáčky a hned vím, co jsem si na sebe vymyslela. Až se trochu pochlapím, ráda bych je zveřejňovala i tady.
Jen tak, jako deníček :D:D:D