Nakonec jsem během mučení dala všechno po čtyřiceti opakováních, jen side crunch bych jela až do noci. Ty mi nevadily. Jinak mi hořela stehna, ke konci odumírala zápěstí. Dokud jsem mohla, držkovala jsem, místy si odpočinula. Dovlekla jsem se do vany a umírala. No a včera ráno - nic. Dnes, když jsem lezla z postele jakoby bylo cosi kdesi uvnitř cítit, ale hned to zmizelo. No to si ještě nechám něco příště nakukat, že už jako nemůůůžu. Radši si workout rozdělím na části a hezky (se) dorazím. Možná mi spíš vadila monotónnost, zaručeně ne cviky. Takže příště - nenechte se ukecat, že to nejde! Tělo je od přírody líná mrcha a ono se mu to nakonec vlastně líbí, jen se mu to nesmí nechat projít!
Žádné komentáře:
Okomentovat