Dnes je tomu rok, kdy mi Jill dala prvně do těla. Bylo to takové náhlé, "teď hned". Možná proto, že jsem to setkání přežila, chytlo mě to.
Nemusím nikam chodit, cvičím kdy se mi to hodí. Nikdo mě "nebuzeruje". Jen vlastní tělo. Už si zvyklo na pravidelnost.
Cviky, u nichž si nejsem jista, cvičím opatrněji, dokud se je pořádně nenaučím. Nebo v lehčí verzi. A tu si pořádně užiju a jsem pak pyšná, když zvládnu později i tu těžší.
Naučila jsem se plno jiných "chutí". V kuchyni jsem prozřela. Stal se ze mě bojovník za lepší stravování. Mnohdy až agresivní :)
Po letech, kdy mi vaření lezlo ušima a několikaměsíční přestávce (kterou jsem si náležitě užila), jsem se vařečky znovu chopila s naprostým nadšením a na jídle je to vidět (pokud vůbec dám někomu ochutnat).
Přes internet jsem poznala spoustu úžasných lidí. Nejen přes cvičení a jídlo.
Kdyby tento blog byl inspirací jednomu člověku, budu mít krásný pocit, že to stálo, stojí a bude stát za to.
Nevím, jestli se neopakuju. Váhově jsem tam, kde většina mladých mamin s hubnutím začíná. Začínám druhý rok a tak, jako jsem se vždycky před jarem fyzicky skrývala, letos se ho nemůžu dočkat.
A to ZDALEKA nejsem u konce!
Nechám se překvapit :)
Žádné komentáře:
Okomentovat