Železná koule - nevím, dá-li se to nazvat recenzí

Není tomu tak dávno, co jsem slíbila, že napíšu takovou malou recenzi na železnou kouli. Vpravdě "chlapské" stránky jsem si velmi oblíbila, a i když nemusím se vším vždy souhlasit, ráda jimi občas listuji. V průběhu pěti týdnů jsem čekala vždy na jeden díl jejich e-knihy a občas trochu bojovala s doporučeními, která v nich byla obsažena.

Pokud mají některé dámy problém, s trochu drsným chlapským jazykem, jakým jsou stránky psány, mají smůlu. V životě (a hlavně pak v soukromí) se mi mnohokrát osvědčilo, že je velmi dobré znát názor i z "druhé strany", tedy podaný myšlenkovým pochodem vlastním jen mužům. Chlapy od železné koule chápu, vážím si jich, a jejich názory si velmi ráda "přecedím" tak, aby vyhovovaly i mně, pohlaví ženskému.

Vždy jsem byla více silová, než vytrvalá (i proto miluju intervalové tréninky). Tady jsem konečně otevřela správné dveře a netrpělivě prozkoumávám ... předsíň ... ???

Vidím to tak, že ke mně by se moje první vlastní koule zvaná kettlebell mohla dovalit v březnu, do té doby se na ni budu těšit a nadále se postupně připravovat, tak, jako už pár týdnů činím.

Přípravné cviky střídavě zařazuju k mým tréninkům, ať už s nimi, nebo jen tak, na protažení. Nemám s tím problém. Tedy ne že bych s nimi neměla žádný problém. Mé celoživotně zkrácené hamstringy (stehna zezadu) se stále úporně brání, ale pooommmaaaličku cítím zlepšení :) Poslušně hlásím, že při TGU (turecký vztyk) mi ještě ani papuč a ani tříkilovka na lebku nespadly.

Odpočinek a spánek - no, v týdnu to stále ještě malinko flákám, zato o víkendu vše poctivě doženu. Spíš mám takové dlouhé "vlny". Období, kdy zalezu v devět mrtvá, po nějaké době mi stačí pět šest hodin v posteli. A ty pak doháním v sobotu a neděli. Kolikrát si říkám, už aby bylo léto. To v pohodě vylezu v šest. ráno. Zato teď jsem jak medvěd. Já vím, v souladu s přírodou, ale toho prochrněného času!

Strava. Konečně něco do diskuze. Je to úsměvné. Co člověk, to jiný názor. Každý má jiné návyky, jiné chutě, jiné priority. Někomu podáte zeleninu a div vám ji nehodí na hlavu i s příslušným komentářem, jinému nabídnete maso a rovnou na vás podá trestní oznámení. Přitom oba jsou v pohodě a fungují.
Mohla bych jako příklad použít Zuzku Light, která jej již několik let vegetariánkou, jako druhý třeba zrovna Michala Vrátného ze Železné koule, který propaguje takovou trochu syrovou odnož stylu paleo (sakra, na ten odkaz už jsem nějaký čas nekoukala, budu muset urychleně napravit, sbíhají se mi sliny :D ), tuším primal (?).
Pominu-li, že oba vypadají zatraceně dobře, jsem opět na začátku: maso nebo zelenina.

Stále si stojím na svém. Co nejzákladnější potraviny, co nejjednodušeji upravené. Momentálně se dobře "cítím" v modelu z doby ne až tak dávno minulé. Maso tak jednou týdně, bílá mouka jen vyjímečně, jinak co zahrada a příroda nabídne - pokud je sezóna. Pokud lze, pak vše čerstvé, v zimě naložené, kysané, sušené, mražené a luštěniny. No, ne že bych byla ve fázi, kdy to úplně dodržuji, ale postupně se tam začínám docela s chutí propracovávat. Vzhledem k tomu, jak jsem se živila před rokem a dříve....... Hanba pomyslet :)

Taky netvrdím, že je to pro mě konečná, že nepůjdu dál, jen potřebuju víc času. Přece jen už jsem v životě ochutnala dost různých dobrot (myslím i zdravých) a vybírat z nich, které bych se případně vzdala, není jednoduché.

Co jsem tedy omezila opravdu na minimum, je pečivo - chléb, rohlíky. Ty bílé snídám jen, když jdu na transfúzku (tmavé prý nejsou před odběrem vhodné, stejně jako banány), abych netrpěla hlady (když jsem objednaná třeba na poledne). Krajíček chleba, nebo houska, kdy musím věřit prodejci, že je z celozrnné mouky, ke steaku (nemám-li při ruce salát) maximálně jednou týdně.
Na dortíky jsem nikdy moc nebyla, vyjímkou jsou pak několikrát do roka rodinné oslavy, kde se jim nedá vyhnout. Ale dá-li se mírná oslava považovat za občasný "doporučovaný" žrací (v originálu prasácký) den, pak ji přece nemohu vynechat :):):). Většinou začínám být v poslední době pěkně hnusná a když si to můžu dovolit, pak i rýpavá, stran předložených pokrmů, ale jen tehdy, když s nimi mám problém, co se složení týče - domácí dorty bývají z obliga.

***************

Ale zpět. Kniha Železné tělo, krok 5.

Vytvořit seznam plánovaných změn o deseti bodech.
V posledním roce jsem ve svém životě udělala takové změny, že scucnout je do deseti bodů, mi přijde přinejmenším úsměvné. Nehledě na to, že to vše dělám, protože já chci, ne proto, že musím (s pardonem).

Psát si deník? No jasně, tady je! Není tu sice podrobný jídelníček, ale jinak v podstatě vše, co mi prochází hlavou i tělem. Přistihla jsem se, že se sama do něj občas dívnu, když si potřebuju něco připomenout. Pomíjím dva sešity s rozepsanými workouty a diář se zaznamenaným běžným provozem mého těla.

Vylučování nevhodných potravin. Ano, děje se postupně, nenásilně, většinou to nakonec dopadne "něco za něco". A baví mě to.

Výživový plán. No, vzhledem k mému sedavému zaměstnání, kde se k pohybu dostávám velmi zřídka a nárazově, nemám zatím potřebu konzumovat např. živočišné bílkoviny ve vyšším, než potřebném množství. Hlady ovšem rozhodně netrpím a věřím, že přes léto se přeorientuju na jinou snídani, než müsli s ořechy a ovocem, tedy bez toho müsli. Ne, že bych musela, ale chtěla bych to aspoň zkusit.

Tréninkový plán.
Ano, jak jen to bude možné, budu zdvihat nad hlavu maximálně deset kilo železa. Víc zatím ne. Nevím, jak na ně bude moje mírně opotřebované tělo reagovat. Chci si cvičení užívat ještě dlouhá léta.
A ano, souhlasím, že je lépe s větší zátěží vykonat méně opakování, ale, ač velmi nerada, přiznávám, že mi není dvacet.
K tréninkovému plánu se vyjádřím, až později. tedy tak koncem května, po předepsaných tréninkách.

Závěr: ladím. Tedy poslouchám celý den své tělo, snažím se vyluštit, jestli má vše, co potřebuje. Ať už je to jídlo, pití, pohyb. Občas se mu omluvím, občas bych ráda, kdyby se ono omluvilo mně, ale vím, že tělo nelže.

PS: vzpomínám si na útržek z dnešního snu. Pokoušela jsem se nad hlavu dostat deset kilo čehosi v v jakési tašce a ono to nešlo. Pamatuju se, že jsem se na chvíli probrala a byla jsem velmi rozladěna :):):)