Konečně se můžu s něčím přiznat (článek pro škodolibé)

Celý leden se mi rosí čelo při vstupu na váhu. Myslím, že příští Vánoce nebudu tvořit už ani to zdravé cukroví.
Pochopitelně, že jsem zobala. Navíc mi kluk dal k půlkilovou holandskou čokošku, no měla jsem ho s ní radši bacit :) To ne, ale "dělala mi tak dobře", že bych ji s odpuštěním sežrala na ex. Pro porovnání - jen co došla, dostala jsem v balíčku z transfúzky mléčnou orionku. Schválně jsem ji otevřela, majíc v živé paměti onu neodolatelnou jemnou smetanovou chuť té cizinky a málem jsem se oklepala. Ta česká totiž ale vůůůbec nebyla dobrá.

To je ale řečí, než se přiznám. No prostě 1/2 kg čokolády se rovná kilo na váze navíc :) Děsné počty :):):) Ale dnešním ranním stoupnutím na váhu je jasné, že nebezpečí je zažehnáno. Vše při starém. 71,8. Uf.
... a jedeme dál!

Strhla nám váhu!!!