No jasně, že jsme nevyhrála. Skóre nebylo úplně nejhorší, ale na ty vpředu jsem prostě neměla.
Přesto myslím, že vyhrály všechny, kdo se zúčastnily (ty holky, proto -y, kluci se v tomto kole jaksi nevyskytli). Musím říct, že být chlap, jsem dolňák. Jedna fotka zezadu mě úplně dostala. Přitom zepředu to nebylo z použitého úhlu pohledu nic moc, zezadu snad nejhezčí zadek, co jsem kdy viděla. Jeho majitelka se zcela zaslouženě stala jednou z těch na stupních vítězů.
Jinak - u mě dobrý. Až na to, že rozjezd po nestandardní tvořivé pauze není až takový, jak bych si představovala. Sice se mi podařilo minulý týden dvakrát se protáhnout (té lehké cca čtvrthodinové rozcvičce nelze říkat "cvičení"), změna domácího řádu způsobeného převážně již zmiňovaným sestěhováním se s mým manželem je však stále ještě ve fázi "ladění". Řadu let jsme většinu týdne řešili nákupy a další záležitosti odděleně, teď se vlastně učíme činit tak hromadně a to nejen o víkendu. Co zamlada působilo jaksi samozřejmě, mi teď (na středně stará kolena) připadá docela komické. Do toho nástup do zaměstnání po dovolené, no, bylo to trošičku náročnější na palici, ale s tím je konec.
Od dnešního dne svému tělu slibuji (vím, že jsem slíbila neslibovat, ale teď fakt musím), že dostane opět svou pravidelnou dávku pořádného cvičení, počítám tak třikrát do týdne mučení, o víkendu něco lehčího. Tím nemyslím plížením plazením vpřed při hledání hub a obírání ostružiní (případně točení rukojetí mlýnku při odšťavňování), nýbrž něco poněkud podstatnějšího - deset minut na zemi na břicho a boky na rozehřátí, pak kliky (dokud jsem při zemi), dál dřepy a to, co mě právě napadne a měla bych si zopakovat tuhle výzvu, od níž jsem odstoupila skoro dřív, než jsem začala.
Teď už se nemůžu vymlouvat na nedostatek místa, ani na přebytek prachu a domácí řád musí konečně dostat nějakou fazonu.
V podvečer ahoj na karimatce!
Žádné komentáře:
Okomentovat