Apetit

No, asi takhle. Vaření nikdy nebylo moje hobby, navíc se první manžel dožadoval každý den teplé večeře (po teplém obědě), což mě během dlouhých let docela vyčerpalo :-) , ale tak nějak jsou mi bližší činnosti, u nichž lze výsledek sledovat alespoň nějakou přiměřenou dobu po jeho vytvoření. Jídlo jaksi zmizí ihned a téměř beze stopy... :-)
Jak si lze povšimnout, v bočním menu se objevila upoutávka na časopis Apetit. Jak jinak, je o vaření. Nevím proč, ale v průběhu několika posledních let jsem si k němu vytvořila takový zvláštní vztah. Kdysi dávno mi mamka kupovala kuchařky. V tom jsem pokračovala i já a mám jich doma docela slušnou zásobu. Přesto jsem taková ta základní jídla vždy vařila podle jediné. Je totiž na křídovém papíře, každý druhý list je tvořen fotografiemi popisovaných receptů. Jídla jsou vesměs jednoduchá, původní, česká. Co s tím má společného Apetit? Je na křídovém papíře, plný nádherných fotogafií a i když ne vždy původních a českých receptů, cítím z něj, že byl vytvořen s láskou. Nedávno jsem na návštěvě v televizi viděla kousek jednoho dílu Deníku Dity P. Něco mě zaujalo, a to hodně, na rozdíl od jiných ať už opravdových či pseudo-kulinářských pořadů. Doma jsem na netu shlédla se zaujetím všechny díly a i když jsem se občas chytala za hlavu z použitého množství smetany či másla a cukru, musím konstatovat, že rozhodně bych raději alespoň občas uvařila něco v tomto poctivém stylu, než podle jistého pána z konkurenční tv, kterého nejenže nemůžu ani slyšet či vidět (osobní názor), natož abych si, pokud bych už přežila pořad, udělala v hlavě chuťovou představu o pokrmu, který smí být vlastně vyroben z čehokoliv, co je po ruce. Ještě k Ditě. Zjistila jsem, že několik let pracovala jako šéfredaktorka Apetitu. Nejspíš proto ta náhlá náklonnost :-)
Přesto lze oddělit lásku k jídlu a jeho konzumaci.
Vaření stále není moje hobby, večeře jím už cca půl roku vesměs studené - zeleninu, vejce, sýry. Chléb s máslem a šunkou k snídani jsem až podezřele snadno vyměnila za oříškové müsli s trochou mléka a lžící domácí marmelády nebo kouskem čerstvého ovoce. To znamená co nejjednodušeji připravené.
Ale když už mě můza políbí, snažím se vyrobit něco pokud možno chemicky neupraveného. Tím myslím - alespoň ne s mým vědomím. Raději nechci výrobcům a dodavatelům základních surovnin sahat do svědomí.
Fandím farmářským trhům, bedýnkování, prodeji ze dvora. Co nepochopím, proč se z toho dělá převratná novinka. Vždyť takhle jednoduše to funguje už po celá staletí...
Apetit mám ráda, občas si ho koupím, s chutí prohlédnu, založím stránky se zajímavými recepty těmi malými barevnými lepícími papírovými policajty, na které tužkou napíšu název označeného receptu, abych mohla, až bude "nejhůř" rychle nalistovat příslušný list. Vařím opravdu málo a většina těch papírků bude čekat dlooouuuho...
Nevím, jestli jsem si termín "clean eating" vyložila správně, ale podle mě je to čistě, jednoduše, poctivě. Tedy bez vědomě přidané chemie, bez přehnaného množství použitých surovin, bez náhražek.
Tak a příště zase něco o cvičení :-)