To, že jsem týden nic nenapsala neznamená, že jsem nic nedělala. Řekla bych, že naopak. Dala jsem si Bobovu jógu a počítala při ní podle lupání počet kloubů v těle (krční a hrudní páteř jsem přepočítala až následující den, kdy se konečně uvolnila - jak jsem pořád čumákovala na obrazovku, pač angličtinou jaksi nevládnu), na chatě jsem si zopakovala Zuzčin oblíbený upravený workout a opět v lepším čase, včera došlo na tenhle http://zuzkalight.blogspot.cz/2013/06/zwow-59-core-abs-workout-9-brezna-2013.html
a zároveň na rozhodnutí, konečně se přestat Zuzky bát. Vždyť mě nikdo nenutí dělat ty nejtěžší verze cviků, můžu si je upravit pro mne a moje rozmazlená kolena a buď to tak pro příští opakování nechat, nebo si dát těžší verzi a mít z toho radost. Vždyť v posledních týdnech jsem stejně přišla na to, jak mě tělo obelhává, když jediné, co po cvičení opravdu trpí jsou plíce. Zbytek si už na zátěž zvykl a hlava, bránící se většímu zatížení, mi podsouvá, co cvičit příště a neuhnat se. Potvora. Ale má smůlu, hlava jedna. Začnu konečně se Zuzkou natvrdo a to od prvního zwow. Neříkám, že to bude brnkačka, ani že začnu teď hned, ale párkrát týdně to bude určitě.
Taky mám zážitek, který se cvičením zdánlivě nesouvisí. Celou neděli od samého rána jsem pobíhala u chaty jen ve dvoudílných plavkách a zjišťovala, že jednak jsou mi velké (v poslední době se opakuji dost často, já vím :D) jako nikdy a co je alespoň pro mě podstatné - nestydím se v nich. A to přesto, že tělo zdaleka není tak výstavní, jak by se mi líbilo. Nepamatuju, kdy naposledy, a pokud vůbec někdy, jsem měla tolik sebevědomí. Prostě ten pocit, ten byl k nezaplacení! :D:D:D
Žádné komentáře:
Okomentovat