Stále nestíhám...

Jsem ostuda, co jsem si pořídila tablet, myslela jsem si, že budu psát o dost častěji, že po každém cvičení se budu dělit o "zážitky" z něj, proložím aktuálními fotkami a ono nic. Stydím se. a za tento týden obzvlášť. Protože bych zasloužila na pr..., za to, jak jsem pohyb tento týden šidila. Ano, správně, teď se začnu vymlouvat. :D
Syn si svou přítelkyni nastěhoval de facto k nám, takže ten příjemný pocit, že jsem konečně častěji sama doma se rychle rozplynul. Budu mu muset připomenout, že měl ultimátum k odstěhování do konce minulého ne letošního roku. Na druhou stranu to děvče rádo a docela dobře vaří a peče, což mně se do dneška nepodařilo, takže ani nevím, kdy jsem naposledy něco uklohnila. :) A vlastně mi to pomáhá v mém splaskávacím úsilí. Večeře mívám studené - rajčátka (už aby byla domácí), paprička, něco proteinů (alespoň 90% šunka, ), kousek chleba, pro chuť kousek nejlépe kozího sýra a přestože jsem tedy pohybovou stránku zanedbávala, váha i míry dostaly rozum a nenápadně klesajííí. :D:D

Tohle je můj největší letošní paradox. Diář od mého oblíbeného "žracího" časopisu a zápisky v něm jsou v podstatě pouze o cvičení. A jeden důležitý předěl v něm poznamenaný už se docela blíží...

V únoru jsem se v prvním zápalu boje s centimetry přihlásila do soutěže probíhající na blogu mojetelo.blogspot.com a teď dělám, doufám, dost pro to, abych měla na závěr co ukázat. Končí se právě 31. května. Tady zatím nemám dost odvahy, ale zaručeně na to jednou dojde. Pak přiznám barvu a ukážu i to, "s čím" jsem začínala. Mám jen malý problém - fotím se tak, že objektiv je cca v úrovni pasu. A tak, ač v práci (přestože nosím hooodně volný erár) jsem už způsobila malou revoluci, protože i největší škodolibci si začali chodit pro info, cože to cvičím, když porovnávám první a nejnovější fotky, marně hledám rozdíl. A je to dáno vlastně jen nevhodným úhlem pohledu. O to víc se musím snažit. ;-)
Ve středu jsem otevřela krabici s odloženým oblečením "moje malé a letní" a protože jsem byla náhodou sama doma, udělala jsem si takovou soukromou módní přehlídku. Spíš šlo to to, jestli budu mít co na sebe, až se oteplí (první letošní pokus byl právě venku učiněn). Minulý rok jsem do té krabice s povzdechem uložila pár věcí, do nichž jsem se už nějakou dobu jaksi nedostala, nebo ano, ale nebylo to zrovna estetické. Připadala jsem si jak v Jiříkově vidění, když jsem oblékala jednu věc za druhou a ONY MI BYLY VELKÉ!!!
Nechápavě jsem si oblékla i hedvábný oranžový top s ručně malovanými květy a vypadala si v něm jak v pytli - vždy mi byl aspoň přes prsa akorát. Pak jsem jen tak ("to zaručeně nedám") na sebe nasoukala krátké letní šaty, které mi byly naposledy cca před 12ti lety na Krétě a ony mi byly! Teď bych si v nich zatím troufla tak na procházku na chatě, ale pokud utvořím něco z modernější látky v tomtéž střihu, nevidím jediný důvod se v létě pařit v něčem nevzhledně babičkovském.

Pokud se mi podaří konečně sem vložit tréninkový kalendář, nebudu muset psát tyto poznámky:
Minulý týden, úterý - zatím rekordních 13 kliků. Protože jsem ten den jich dala celkem aspoň padesát (to nekecám, jsem se předváděla na víc místech...), trochu tělo zastávkovalo a od té doby jsem je ještě nedala, natož abych je překonala.
V podstatě s každým workoutem si užiju i 12 minut na břicho od Boba Harpera. Takže jsem se nepředřela, protože jinak toho v posledních čtrnácti dnech bylo "jak noty na buben". V podstatě střídám Killer Abs 2 nebo 3 s kettlebellem 1 od Jill.
Už minulý týden (a to není tak dlouho, co jsem s tímto kratičkým workoutem na břicho začala) jsem si vždy v posledních několika minutách funění povšimla, jak se mi mezi sternem a pupíkem začíná tvořit horizontální vráska. Až později mi došlo, že tam mám opravdu už svaly a zapátrala na netu v anatomii (muskulus.cz).

Tento týden cvičím - zatím (je neděle) - jen v úterý a ve středu, v pondělí nestíhám, ve čtvrtek Chomutov - masáže, zato v pátek jsem už byla i oblečená a fleška nažhavená, situace v sousedním vchodě mě však dostala psychicky a následně i fyzicky někam úplně jinam. O půl osmé večer hrozná rána, tlumený křik, do pěti minut před domem rychlá sanita, někoho si odvezli, a když se zdálo, že je klid, že se podívám na "Vyprávěj" a po něm se konečně zruším, zrušily mě dva hasičské vozy plus jeden vůz městské a jeden státní policie parkující a blikající právě u toho vchodu, odkud se předtím ozvala rána. Opět (jako tento týden již poněkolikáté) mě rozbolel žaludek (spíš myslím nervní slinivka) a přestal až včera odpoledne. Se synovo přítelkyní jsme zoufale vyběhly na balkón s tím, že "kšááá, hasičská cvičení se provádějí na protější louce" (často tam někdo vypaluje trávu) a ještě zoufaleji sledovaly, jak hasiči zručně roztáčejí hadici až ke vchodu. Bylo mi mdlo při představě, že inkriminovaný byt je šikmo nad námi a jakou spoušť vůbec by způsobila voda na bytech pod ním, možná i na našem. Seriál běžel pro kočky, my dvě přebíhaly z balkónu do kuchyně, kde se peklo kuře, ohřát se a zpět na balkón, mezitím opět přijela "rychlá", až konečně v deset večer byla zaplaťpánbu bez ukápnutí byť jediné kapky vody hadice stočena, uklizena, auta odjela a vše se vrátilo do původního stavu. Povypínala jsem přehrávač, televizi, světlo a zapadla do postele.
Brzy ráno jsem mimořádně vstávala do práce, pak hned k příteli, na oběd, za hranice do Německa něco nakoupit (došla mu toaletní voda, parádníkovi :D), cestou zpět konečně domluvit přezutí na letní gumy a na chatu odečíst elektroměr. Zaplakala jsem, jak pilný krtek snaživě rozryl trávník před chatou a už se těším, jak ho pomocí poskakování při workoutech donutím v létě odstěhovat se pryč. :) Byla zima, spěchali jsme a když jsme odjížděli, z nebe padala taková namrzlá voda. Fuj...
Než jsme se vrátili k příteli domů, byl podvečer a asi jsem toho měla za minulý týden opravdu už dost, usnula jsem v obýváku na gauči a neschopna čehokoli, rezignovala jsem na jakoukoli pohybovou aktivitu. Jen jsem byla šťastná, že se mi konečně podařilo najít rhus toxicodendron, tj.homeopatikum na zimou a prochlazením ztuhlé klouby, hlavně kolena a že do večera cítím změnu k lepšímu, dnes v neděli je to opět lepší. Už aby bylo pořádné jaro.