Nemůžu si pomoci,

ale je olympiáda a i když cvičím, kdy to jde (počátkem týdne se o mě opět pokoušely nějaké bacily od kolegyně, můj imunitní systém je převálcoval), nemám na to, soustředit se vyplodit nějaký smysluplný příspěvek. Možná dnes dám dohromady workout, který mě začal napadat při dnešním zlatém snowboardu (HURÁÁÁ).

Roman Vondrouš, ČTK

Ne, že bych na staré koleno jala brouzdat svahy, ale trochu pohybu nezaškodí.

Pravda, když jsme v týdnu prohráli 2:4 v hokeji, byla jsme s mužem na "jednom malém" v nedaleké hospůdce a výkon našich chlapců viděných v tamní televizi mě inspiroval maximálně ke třem malým pivům a doma pak ještě ke dvěma prckům vaječňáku. Fuuujjj!!! :)

Asi si hokej zakážu, dokud se nedostaneme do finále :D:D:D:D

Takhle to dopadá, když si jeden dělá naděje. Nesmím to tak prožívat.

Fakt je, že zimní olympiády jsou mi od malička bližší, než letní. Nemám tušení proč, když z lyží jsem vzala na milost jen běžky - na nich jsem tedy stála nehorázně dávno, mám nové vázání i boty, přitom kdybych na nich vylezla mezi lidi, budou přemýšlet, ze které jeskyně jsem vylezla :) Brusle - bolí, s nimi jsem skončila v deseti letech, jak mi začaly být malé první boty. Skeleton je pro mě pokus o Darwinovu cenu. Sáňky, dobrá, ty na chatě jsou, ale na pytli je to lepší, jen jsem si na něm před lety, když jsem pytlovala s dětmi trochu hnula zády, tak nevím...

Přesto, nebo možná právě proto, se tedy pokusím vymyslet cvičení pro dnešní večer.

Hezké nedělní odpoledne!