Taky mě napadlo, že bych se někdy měla trochu ukázat. Tak tedy - to jsem já. Je to sice několik let stará fotka, ale to myslím nevadí.

Ráda fotím mraky, nebo oblohu vůbec. Jeden takový nostalgický obrázek.

Tohle byla víceméně náhoda, kaktusy a kratší dobu i sukulenty mi jdou o lépe.

Řídit auto je v podstatě taky můj koníček. Skoro dvacet let jsem se tomu vyhýbala, dnes jedu kdykoli kamkoli. Jediný problém je tento brod. Nejspíš jen proto, že tam jezdíme s přítelem jednou ročně a navíc panel, po kterém se přejíždí, je prasklý. Raději řízení předám, nebo - když je víc vody - jedu pětkrát tak dlouhou "zkratkou" - příšernou lesní cestou z druhé strany.

Tohoto netopýra jsme několik let, chudáka, budili vždy, když jsme přijeli na chatu a otevírali okenice. Pokaždé sletěl na zem a dobrých pět minut trvalo, než se pořádně probudil. Vždycky začal "cvrkat" a ukazovat ostré zoubky. Bohužel už asi poslední dva roky u nás nebydlí. Což nelze říct o krtkovi...

 

Všechno je vytvořeno postarší a už opravdu dosluhující Nokií 95, bez úpravy.