Někdy v druhé polovině srpna jsem se konečně hecla a vymyslela svoji vlastní malou výzvu - do konce roku. Z pohledu letošního 1. ledna něco nepředstavitelně nemožného, nesmyslného a totálně neuskutečnitelného. Ač jde fakt o prkotinu. Dva hloupoučké shyby. Jo bývávalo. Začalo to s nimi asi jako v únoru s kliky o stůl. Tedy s uvolněnýma nohama na 5. žbrdlince žebřin (odspodu), na nichž je přidělaná hrazda. Vzhledem k tomu, že hrazdu i se žebřinami máme v práci a to na chodbě, plížím se tam aspoň dvakrát denně jako lupič a jak se něco šustne jsem dole :) Sice si děláme s jednou maličkou a drobnou kolegyní legraci, že se mi nakonec zavěsí na nohy a "pojedu", ale zůstaňme při zemi...
Dnes mě po shlédnutí části jednoho staršího Zuzčina workoutu napadlo, co kdybych konečně jednu nohu nechala viset? No a ono to šlo. Jak "překvapivé", že to nebyl až zase takový problém. Tak z tohoto, dnešního úhlu to vidím nejmíň na těch dvou shybech (v pubertě hračka s prstem v nose), ale možná i zauvažuji o té zátěži. Pokud do té doby odstraním další část "ochranného" tukového obalu, ten rozdíl nebude až tak děsný... :D:D
Žádné komentáře:
Okomentovat