Včera odpoledne, poté, co jsem byla na občanských průkazech nahlásit změnu stavu a jména, přímo před dveřmi magistrátu jsem potkala krásného chlapa. Opálený, montérky, dobrá postava. Byl to můj vzdálený příbuzný, nemohla jsem ho málem poznat, hooodně zhubnul. Je mu, tuším, kolem padesátky. Několik let jsme se neviděli, takže jsme se rádi dali do řeči. Skončili jsme u cvičení a stravovacích návyků. Ehm, jak jinak. Oba jsme si poté, co jsme "pomluvili" rodiny, vysekli navzájem poklony a pochválili postavy. No, v plavkách by na obou stranách byly patrny určité chybičky, ale pro nás pro oba byl daleko důležitější jiný aspekt - pocit zdraví, který jsme oba pod kilogramy tuku jaksi ztráceli. Začal vyprávět o tom, jak jako řidič z povolání začal mít strach, protože pomalu usínal za volantem, doma se najedl a hned usínal, navíc zděděný malý srdeční problém jej taky nenechával v klidu. Jak řekl, byl na cestě do pekla. Navíc mi zcela lakonicky sdělil, že ho opustila po více než třiceti letech žena (do které bych to nikdy neřekla, zdání klame, stále se mám co učit), on to ovšem přešel se smíchem a mávnutím rukou se slovy "ženskou najdu vždycky"... :D Změnil stravovací návyky. Začal jíst méně. A vydržel.
Víte, co mě ale zaujalo nejvíc? Na tváři nemá, potvora, jedinou vrásku! Jak je příroda k nám nespravedlivá - na mě na určitých místech začíná kůže dělat ošklivé vrásnění, chlap, přestože byl opravdu mohutný celý život, prostě splaskne. Já vím, své dělá i vrozená kvalita pokožky. Ale vrtá mi hlavou, kde dělám chybu? Moje babičky ještě na sklonku (obě kolem 97 roků) života neměly téměř vrásky. Tedy jedna ani na obličeji. Ta druhá, měla krásně rozbrázděný obličej, ale tělo jak mimino. Myslím, že je nejvyšší čas se nad tím pozastavit a zavrtat se do internetu. To by bylo, abych nenašla alespoň nějakou, byť jen nějaké navádějící info :)
Žádné komentáře:
Okomentovat