Cesta je cíl... moje krédo (nikoli myšlenka)
a taky VYTRVALOST, TRPĚLIVOST, KLID, ROZVAHU, DOBROU MYSL A NADHLED (tolik vlastní zkušenost)

čtvrtek 22. prosince 2016

Na začátku byla kapka...

... krve.
Následovaly decilitry a litry krve, později litry plazmy.

Myslela jsem, že to vyvrcholilo letos v květnu setkáním v Kaiserštejnském paláci v Praze. Z něj těch zážitků bohužel moc nemám. Při vystupování z auta mi na parkovišti upadla nožička od brýlí a hledejte šroubeček bez potřebných dioptrií... :)

Kaiserštejnský palác
* * *
Tím to ale neskončilo.
V týdnu od 14. listopadu jsem měla dovolenou. Na každý den plán krásného courání, mezitím šít a šít. Hehe. Našila jsem se opravdu ažaž. Jen to bylo něco jiného, než bylo v původním plánu. Hned v pondělí, kdy jsme se s manželem vrátili z krásné procházky (bylo fakt nádherné počasí) a nákupů, našel muž ve schránce dopis. Přesněji - podezřelý dopis. Obálku jsem roztrhala ještě ve výtahu a než jsme vyjeli do pátého patra, už jsem se držela za hlavu a neprodleně a zoufale třikrát dokola v infarktovém stavu prohledala velmi důkladně všechny své skrýše s látkami, než jsem úúúplně jinde našla tu pravou.
Na setkání s první dámou přece nemůžu v obnošených svatebních šatech!
Ještě jsem chvilku váhala mezi nazlátle hnědým brokátem a černou krajkou s tmavočervenou krepsaténovou podšívkou. Krajka vyhrála. Prolezla jsem všechny možné stránky se zmínkou o šití krajky, aby výsledek aspoň trochu dobře vypadal, ale nakonec jsem to stihla včas. Spíchla jsem si i malou kabelku. Uff... Setkání bylo následující pátek, tedy 25. 11., ve středu večer hotovo. Později jsem uznala, že černá barva nebyla špatná volba. V té zlatohnědé bych se na Pražském hradě jaksi tak trochu ztratila... :)

Proč to dělám?
Protože u nás na transfúzce je odjakživa sranda... :D

Další fotky ZDE.

Žádné komentáře:

Okomentovat