Na ramenou

Chvíli jsem přemýšlela a pak hledala na blogu, odkdy mě to vlastně bolelo. Jsou tomu celé tři roky, kdy jsem se tady zmínila o bolavém rameni. Myslela jsem, že to bylo až od doby, kdy jsem si pořídila kouli a něco s ní udělala špatně. A ono to bylo dřív.

Podstatný je však závěr. Svědkem mu byl můj muž plus cca půlka města, co se poslední sobotu dopoledne nahrnula do našeho funglnového Lidlu, kde právě končily tři týdny trvající "vítací" slevy. Abych upřesnila. Náš košík měl odhadem něco do deseti kil, takže jsem si k němu hezky přidřepla (suknička nesuknička), chytla ho do teplých a zdvihla nad hlavu, abych ho zasunula do komína dalších košíků stojícího před pokladnou, že ho až pak vyložím na pás.

No a s rukama někde tam nahoře, někde nad úrovní očí jsem zničehonic zaslechla tiché CHŘUP. Ano, opravdu spíš zaslechla, protože to vůbec nezabolelo, jen jsem tu nepatrnou změnu v rameni zaregistrovala. Popravdě jsem později velmi rychle zamítla myšlenku, jak bych asi zareagovala, kdyby tomu bylo naopak. Představa sebe sama ječící bolestí, je velmi nelákavá:

... Zpomalený záběr košíku padajícího z výšky na zem, kde se z roztříštivších se lahví rozstřikují na všechny strany, na kolemstojící zákazníky a vystavené zboží kapky červeného vína, všude dopadají cákance kysané smetany a jogurtu, po podlaze se roztéká slizká směs bílků, žloutků a skořápek. Jen mléko otřesené nárazem přečkalo..... :D

Co bylo mezitím? Ne sice trvalá, ale často docela otravná bolest. Poměrně bolestivá "setkání" klíční kosti s prvním žebrem a návštěvy rehabilitace. Nutnost nosit ramena aspoň trošku zvednutá. Vlastně trvale. Loňské pokusy o běhání a odsun koule do role statisty. Letošní návrat koule na scénu a zvolnění. Větší pečlivost a vědomé provádění cviků. No co, ty cviky z rehabilitace se hodí vždycky a provádím je denně dodnes.

Pár dní je klid. Nic nebolí, celá záda se uvolnila, nechávám si trochu času, než zase začnu. V posledních týdnech jsem se cvičení vlastně ani nevěnovala. V čase, který jsem chtěla maximálně věnovat přípravě dárků jsem se věnovala šití jedněch poměrně důležitých šatů (viz následující příspěvek), později úpravě synovo zimního kabátu... No, volno mám i příští týden, tak se na to vrhnu a vyzkouším i kouli.
Musím, jinak v té svojí jeskyni zplesnivím :)