Ráno si v klidu vstanete, učiníte potřebné, přičemž se nikde nezdržíte, poskládáte všechno do tašky, tu pověsíte na kliku, jdete se obléknout. Když jste v negližé, otočíte náhodně manželův mobil a bílé světýlko ukazuje neuvěřitelný čas 6:34. Vytřeštíte oči. V tu dobu už jste normálně na půl cestě k autobusu. No nic, pojedete autem. Ne. Autem ne, protože musíte k bankomatu a ten je kousek od zastávky a nedá se tam parkovat. Tak dobrá, busem.
Hodíte na sebe fungl nový prošívaný zimní kabát ("na zkoušku", je-li v něm teplo - dvě zimy jste mrzli v super zimní bundě, která měla sice fůru vychytávek, ale krom nich taky ještě větší fůru nezateplených míst, pač byla jaksi sportovní), popadnete tašku, za dveřmi dva pytle s odpadem a úprkem sbíháte pět pater - momentálně bez výtahu (čtvrtý týden v rekonstrukci).
Venku krápe. Ostatně, krápe celou noc, tak jaképak překvapení. Nasadíte kapuci a pokračujete v dumání o kapkách ve vzduchu...
"No ale před chvílí jsem na mobilu viděla, že mrak už je pryč, tak co ten déšť? Mobil! Sakra, dala jsem ho do tašky??? No jasně, zůstal v koupelně!!!
... Au, proč mě bolí to chodidlo? Ty jsi pako, včera sis při cvičení nechala kettlebell pod nohama a zadupla ho, máš tam asi modřinu..."
Mírně pajdajíc, bez mobilu, ve vlhnoucím kabátu přejdete křižovatku a blížíte se k bankomatu. Smůla. O dvě vteřiny je rychlejší nějaký chlap. Hodíte okem doprava a vidíte, jak se blíží autobus, za nímž v závěsu jezdí ten váš "poslední možný". Dobrá. V práci je taky bankomat. Sice cizí a za poplatek, ale teď už s tím nic nenaděláte. Otočíte se na patě a pajdáte na zastávku.
V autobuse chvíli stávkuje přikládací lítačka. Až napodruhé se přístroj zazelená. Jdete si sednout a cestou ze sebe strhnete šátek z krku, chvíli zápolíte se zipem a druky. Nejraději byste kabát sundali. I ten svetr pod ním. Tričko by stačilo. Vždyť i řidič má košili s krátkými rukávy. Dobrá, dopřál nám a trošku víc přitopil... Čtvrt hodiny se dusíte ve vlastní šťávě a chvílemi se proklínáte, proč nejste otužilec, že by fakt dneska stačilo jen pončo, nebo flísový kabátek.
Navíc jistíte, že kabát zas tak voděodolný, jak stálo na štítku, není...
***
Při vystupování rozevřete kabát, aby k vám mohl příjemný chladivý vzduch, mobil v poledne přiveze manžel, samostatnou kancelář si potichu a jen tak pro sebe pochvalujete o něco víc než obvykle - jste zasunuti mimo hlavní proud bacilů, virů a jiných fujtajblíků, kteří otravují život vašemu okolí.
Oběd uvařený podle receptu z kuchařky od paleosnadno nemá chybu. I na to pajdání zapomenete. Cestou z práce si necháte tričko a kabát, svetr srolujete do tašky k prázdným krabičkám od snídaně a oběda, pouzdra na doklady, klíčů a mobilu :)))
Zdá se, že vás - určitě i mě - čeká příjemné odpoledne :)
Žádné komentáře:
Okomentovat