Padesát dní s Nikki - moc času do cíle nezbývá

Vypadá to, že ve chvíli, kdy se prázdniny zhoupnou do druhé půlky a dojde na lámání chleba (tedy k ukončení výzvy), nebudu se mít čím chlubit. Leda, že bych do soutěže poslala fotky bytu - před padesáti dny a po po padesáti dnech, věřím, že moje (naše!) nová ložnice by zaručeně zvítězila :D:D:D


Chápu archeology. Když musím jednou za čas škrábat zeď, dostávám se do hluboké minulosti a vzpomínám... :)
 

S mojí postavou už to bude jaksi horší. Pracuji na ní (rozuměj - na ložnici, nikoli na postavě!) každou volnou chvíli, a když večer odpadnu, dám sprchu, večeři a naprosto odrovnaná končím v horizontální poloze na gauči. Kde leží kettlebell? Tuším někde na chodbě (tam jsem jej odložila po návratu z víkendové návštěvy známých), v obýváku není místo, neboť tam jsou ve vrstvách uloženy pytle a krabice s oblečením, ručníky, ložním prádlem atd. :D

Zátiší masochistky z minulého týdne... :)

Spěchám, to dá rozum, jsem už dost stará na to, mít z bytu permanentní staveniště. Nejhorší už mám za sebou - sádrová příčka je v tahu, stará válenda rozkuchaná na tři kusy v tahu, koberec a kus lina taky, nové PVC jsme přivezli včera, večer jsem ještě lozila po schůdkách a bílila. Aspoň kousek. Ten nejdůležitější kousek. Na to místo se po položení lina přesune nejtěžší kus nábytku - skříň a pak už to nabere ty správné obrátky.

 

Ten bordel se krásně zavinul do koberce a šup s ním do kontejneru!

Až bude hotovo, ve vytvořeném prostoru můžu klidně tančit, ne si jen houpat s koulí, tolik by tam mělo být prostoru.



Někdy (ale opravdu jen někdy) bych chtěla být křehkou modelkou, co si nabalila bohatého podnikatele :D:D:D:D:D
Ba ne, to by mě nebavilo, všechno musí být po mém a já se nerada hádám...

Na druhou stranu - svědomí mám čisté. V jídle skoro nehřeším, večeři po práci do sebe cpu téměř násilím, asi to pojmu jako přerušovaný půst a bude :) No, koupila jsem si arašídové máslo, ale moc mi tentokrát nejede... :D
Necvičím, pokud nepočítám pracovní nasazení. Tak trochu nemám místo a vzhledem k prachu, který prozatím není možno pořádně uklidit, se tuto možnost ponechám na víkend(-y). Astmatický kašlík je to poslední, po čem bych toužila.

Tak halt opět nevyhraju, co už nadělám :D Hřeje mě pocit, že s momentální fyzičkou dokážu daleko, předaleko, víc, než minulý rok, kdy jsem se zúčastnila předchozí (loňské) výzvy od Nikki.

Jsem o dost jinde, než tenkrát a přemýšlím spíš, jakým směrem posunout blog. To je zapeklitější problém, než dokončení ložnice.
Asi dopadne tak, že moudré myšlenky přenechám na jiných a budu se spíš zmiňovat o jejich aplikaci v praxi, v životě - tou příšernou formou "můj milý deníčku" :D:D:D