Cesta je cíl... moje krédo (nikoli myšlenka)
a taky VYTRVALOST, TRPĚLIVOST, KLID, ROZVAHU, DOBROU MYSL A NADHLED (tolik vlastní zkušenost)

úterý 10. ledna 2017

O Drsoních

Ve čtvrtek ráno, tak jako každý týden, jela jsem do práce autem. Nic zvláštního, jen ten sníh, který od středečního večera padal, na silnicích vypadal jako pluhem nepolíbený. Nejinak tomu bylo i odpoledne, kdy jsem, jako každý čtvrtek, jela do sousedního města masírovat. Mám tyhle skluzavky moc ráda, ale čím jsem starší, tím míň toužím po lelkování spojené s čekáním na někoho, kdo by mě vytáhl z příkopu, takže jezdím opatrně. Nejsem posera, nebrzdím provoz, ale i kdybych v autě měla budíky, co na mě zamrkají, jakmile se octnu na ledě, stejně víc věřím, dámy odpustí, vlastní prdeli.
Proto při večerním návratu mi hlavou běžel pozpátku záznam se stavem cesty. Ještě jsem nepřipomněla - zásadně jezdím po okreskách. Mám to tak blíž než po čtyřproudém koridoru a ještě si zamedituju :) No a jak se tak plazím 30-40 km/h, trojka, čtyřka, v duchu i nahlas proklínajíc technické i jakékoliv jiné služby, téměř na konci mírně klesající zamrzlé bobové dráhy zřím v dálce světýlko. Aha, říkám si, taky nějaký pako muselo autem. Sklopím světla a plužím dál. Až když jsem to světlo míjela, upadla mi čelist.
CYKLISTA!
A já si stěžuju :D
Každý, komu jsem o tom bláznovi vyprávěla, si ťukal na čelo.

O dva dny později, v sobotu, jela jsem opět "na šichtu". Jak už jsem zmínila, po cestě se dá krásně meditovat. Ráno bylo jako z pohádky, růžový východ slunce, modrošedá příroda spící při cca mínus 14 stupních Celsia...
Můj bimetalový teploměr (ležící v autě) byl sice zaseklý kdesi v záporném nekonečnu, startér třikrát zaúpěl - ale moje autíčko-babička je nepřekonatelné, naskočilo na první šťouch. Cesta byla tak o 40% lepší než ve čtvrtek, ale místy se opět jelo krokem. Na stejném úseku, jen asi o dva kilásky dál mi opět padá čelist.
CYKLISTA!
A nebyl to ten samý, tady tomu světlo bliká, tomu minule svítilo nepřerušovaně.

Jsou věci, které prostě nedám...:D:D:D
Takhle nevinně vypadá ona popisovaná silnice v létě.

Za těch devět let, co takhle pendluju, mám zážitků z téhle cesty nepočítaně.

***

Dodatek.
Osobně znám asi jen jednoho člověka, kterému nemá cenu tyto dva zážitky vyprávět jako něco extra.
Máme v práci pána, co si libuje v otužování a právě v těchto dnech se chodí cachtat do příměstského přírodního koupaliště se ..... sekyrou .....

1 komentář: