Jízda

Znáte to. Vylezete z jeskyně, abyste se protáhli, a ... přejede vás vlak!
Stalo se mi to tuhle neděli.
V odpoledním poklidu s doznívající protivnou bolestí hlavy (po rodičích se nepřebírají jen ty dobré věci; naštěstí jsou velmi zřídkavé) a žaludkem ještě na vodě jsem otevřela nic zlého netuše fejsbůk. Většinou mě tamní zprávy nechávají chladnou a odcházím z něj ponejvíce s myšlenkou, na co já ho vlastně mám, když nepřispívám, nebo jen naprosto výjimečně. Tak jsem si mírně znuděně listovala až.

Až mnou projel blesk. Tam prostě MUSÍM BÝT!

Zuzka Light je právě teď v Praze.

V úterý v pět odpoledne proběhne autogramiáda její knihy přeložené do češtiny.
Hurá!

Konečně se dozvím podstatné věci v mém rodném jazyce.
A propříště si přílišnou horlivostí při cvičení nezlikviduji na dlouhou dobu první žebro vpravo.
Co na tom, že je to v Praze.
Jako smyslů zbavená projíždím v idosu příhodné autobusy jedoucí do hlavního města.
Najednou mi nevadí, že budu muset v pondělí požádat o úterní dřívější odchod z práce.
A vzít si s sebou do misky vlastní večeři, protože se potřebuju najíst včas (další den jdu "cedit" na transfúzku a poctivě dodržuju režim, abych nedostala natytáno za tuk v plazmě).
Nic najednou není problém. Můj zlatý manžel po mé nadšené informaci jen zvedl oko od rozečtené knihy a pronesl "já ale nejedu". Popravdě si ho tam moc představit neumím. Ale jo, umím. Je skvělý pozorovatel a glosátor. Na co já jdu s hromadou emocí, on jen suše zrekognoskuje a jako bývalý bezpečák nestranně okomentuje. A hned vidím spoustu věcí, které by moje emoce skryly.

Zkousnu i linkový autobus s odérem nejmíň jednoho bezdomovce na palubě, o nějakém přehnaném pořádku nemluvě, a díky benevolenci řidiče mám zabrané předplacené místo (nakonec jsme si s paní hezky popovídaly).
Nerozhodí mě ani pár "drobností" jako to, že následně netrefím do metra a pár kroků se ženu přesně opačným směrem, že při přestupu opět zakufruju, ani to, že se naprosto neelegantně a nedůstojně láduju vaječnou omeletou s avokádem a banánem na koženkové sedačce uprostřed pankráckých Arkád a v proudu procházejících lidí a za "dozoru" prodavačů z protější prodejny jednoho mobilního operátora :D
Měla jsem štěstí, přišla jsem včas a byla jsem ve stále se prodlužující frontě s knihou v podpaží a mobilem v pohotovosti čtvrtá.
Celou dobu jsem usilovně přemýšlela, co si od Zuzky nechat do knihy napsat. Ta poslední věta je její.
Ostatní si přečtěte sami, viz obrazem níže.

Zuzka je krásná. Hezčí, než na videích. V černých přiléhavých šatech vypadala opravdu velmi štíhlá. Ale co teprve ty vypracované ruce, když sundala koženého křiváka... Ono po hodině podepisování a focení s jedním každým se jeden zahřeje.
Při rozhovoru s moderátorem působila uvolněně a přirozeně, byla milá, příjemná, upřímná a vstřícná.

Dalo mi hodně práce ji při focení neobejmout, jak je mým (pravda, ne vždy vhodným) zvykem. Aspoň jsem jí pochválila přítele :) (potuloval se s fotoaparátem po okolí) a popřála hodně štěstí... Na víc jsem se nezmohla. Měla jsem trému jako malá holka :):):)

Prostě si musím přihřát polívčičku

Zuzčin přítel

To odpoledne prošel Prahou déšť a trošku se ochladilo. Když jsem v podvečer čekala v Ládví na svůj linkový autobus, vylovila jsem z tašky bundu a poprvé jsem otevřela novotou vonící knihu a začetla se. Jen tmavě zabarvená okna o něco později mi zabránila ji když ne dočíst (kecám, takový rychločtenář zrovna nejsem), tak dostat se alespoň do hloubky stránek, myšlenek i rad Zuzky Light.

 

***

 

Omlouvám se, ne všechny zveřejněné fotky jsou ve výstavní kvalitě.

Dodatečně DĚKUJI autorce tohoto blogu, potažmo jejím fejsbůkovým stránkám, kde byla autogramiáda zmíněna!