Probuzení medvěda

 

Nevím jak se jinak vyomluvit za tu dlouhatánskou pauzu, než hrou na méďu Béďu.
Svádět ji na chcíplé básnické střevo je už jaksi ohrané, na manželské soužití jakbysmet, odnese toooooo ...... televize!
Ta ošklivá černá hranatá věc, kterou jsem rok a půl zapínala, jen když jsem v ní chtěla něco doopravdy vidět. Oklikou se vracím k manželskému soužití - manžel sice nadává na večerní program všech nám dostupných stanic (anténa-drátěnka visí na balkóně, nabídky kabelovek již několik let ignoruji), přesto se po shlédnutí večerních zpráv domáhá ještě něčeho dalšího, co mu zpestří večer. Sice u toho většinou podřimuje, ale to sem nepatří... :)))
No, a jsme zase u toho střeva. Tedy ať v tom není bordel, u mozku.
On je jaksi nefunkční, pokud běží ta ošklivá černá hranatá věc.
V ložnici, kde bych mohla v tuto dobu ťukat do virtuální tabletové klávesnice, jsme ovšem po celou zimu - kvůli našim zimujícím kytičkám - udržovali mírnou hibernaci (jsme u toho spícího medvěda), tam bych jaksi hibernovala s nimi. Tolik k nepsaní.

Následuje ještě souvislost studené ložnice a cvičení.

Dobře mi tak - mám sice po probourání velikou ložnici, ale občas ke cvičení (viz výše - zima) nepoužitelnou. Cvičila jsem tedy v předsíni v kyslíkovém dluhu, za dozoru čičin a "nenápadného" nakukování mého drahého strachujícího se, pokud jsem začala nahlas oddychovat. Ale zkuste si "tsss" vydechnout potichu. Pokus cvičit v obýváku jsem učinila snad dvakrát a manžel se o sebe vždy celou dobu bál. Má vlastně pravdu, bacit ho nechtěně činkou či hůř koulí, by asi nedopadlo dobře a ještě hůř by se vysvětlovalo vyšetřujícím orgánům :))) Prostě je tam málo místa na jakýkoli jiný rozmáchlejší pohyb, než je poctivý dřep.
Leč - nic netrvá v světě věčně, oteplilo se (já vím, že právě probíhající docela drsné aprílové počasí to nepřipomíná) a v ložnici můžu už od první chvíle cvičit bez dříve nezbytného svetru, tepláky a ponožky svlékám do pěti minut. Už delší dobu cvičím ráda bosa. Kecky jsem zkusila jednou a opět jsem je odložila (to hérecké představení, než jsem si je vybrala... :D)

Taky se nám tu prošla poctivá viróza. Co prošla. Smetla všechny v práci, někoho dvakrát. Ačkoli to nemám ve zvyku, nešlo odolat, musela jsem si ji pořídit taky. Čtyři dny zvýšené teploty byly dost otravné, přidružená rýmička a následné kucinky taktéž. Manžel, který se celou dobu holedbal, že na něj nic neskočí, skončil v hajanech den po tom, co já byla bez teploty.

Když jsem si po čtrnácti dnech troufla převléknout do cvičebního úboru, řekla jsem si, že zkusmo začnu tam, kde jsem začala před dvěma lety. S Jill. Pustila jsem si Killer Abs 2 a málem umřela. Cvičení samo mi šlo totiž dobře, přeci jen jsem mezitím nějaký ten sval nabrala a nějaký ten kilogram tuku spálila, přesto (hlavně kvůli oné léčebné pauze), jsem své dva dny poté ploužila s dost bolavýma nohama a zadelí. Následovalo pár protahovacích večerů, tento týden jsem raději pokorně zkusila 30 day shred level 1 a paráda. Zakončila jsem ho sérií protažení , kterou jsem objevila minulý týden a při prvním pokusu jsem se při prvním cviku zvaném preclík málem trochu nalomila, ale jen proto, že jsem ho už někdy před rokem zkoušela a teď jsem dělala "chytrou", že ho hned zvládnu v pohodě a ono - problém. Byla jsem sama sobě k smíchu, jak se na té zemi melu a urputně přemýšlím, kterou rukou mám kde a jak chytit kterou nohu. Ač se snažím po každém cvičení protahovat, přeci jen neuvolním všechny potřebné svalové skupiny a tenhle cvik je opravdu takový multifunkční. Doporučuju vyzkoušet!

No a jinak:

Vánoce jsou už tak daleko za námi, že bych mohla mávnout rukou a napsat něco jako, že už o nich ani nevím. Ale vím. Ještě pořád se mě drží jejich připomínka. Má dvě kila a leze mi na nervy. To máte tak, když člověk obětavě pomáhá manželovi dojíst klasické vánoční cukroví...
Však jsem taky svatosvatě slíbila, že letos budu péct druhy jen na přání a něco málo paleo pro mě.

Když jsme u toho palea - pominu-li občasné ochutnání moučníku upečeného pro manžela - nemám s jeho primal (mléčnou) verzí pražádný problém. Naopak. Při porušení se cítím jako pokusný králíček a pokaždé se znovu přesvědčuji, že absence lepku mi dělá jen dobře. Dříve tolik oblíbené luštěniny mi vůbec nechybí a moje kuchyně je obohacena novými druhy zeleniny, o které bych dřív motyku neopřela, teď si to bez nich neumím představit.
Co mě velmi mile překvapilo, jak se mi "naostřil" jazýček. Manžel velmi rád při svém občasném víkendovém vaření (v týdnu si vaříme každý pro sebe) švindluje. Má smůlu. Pokaždé už v prvním soustu cítím kečup, škrob i masox. Nedělám Itálii, ale pokaždé mu připomenu, že kvůli mně to tam dávat opravdu nemusel.

Velikonoce. Domácí slovenské uzené a klobásky jsem si již jaksi sež...spapkala, vejce ještě přikoupíme, doma vysbírám slupky z cibule na barvu, pomlázky netřeba - manžel mě pokaždé zlupe nějakou čerstvě utrženou "větví". Ještě jsem nepochopila, jak to dělá, hlídám ho jak ostříž a on se na mě najednou odněkud zákeřně vrhne a už to jede. Tuším, že letos dostanu opravdu pořádně. Víc než půl roku ve společné domácnosti se mnou zanechá zaručené následky na každém...:)

 

VESELÉ VELIKONOCE!